Ja nevim, proc pisete o takove blbosti. To je snad normalni, na me pockaji a otevrou dvere vzdycky.

Sám jsem 5 let jezdil jako řidič tramvaje a mohu Vám garantovat, že to zdržení zdaleka není jeden a půl vteřiny. Zkuste si to schválně někdy změřit a popřemýšlejte, kolik stanic linka má a násobte to. Na velkých přestupních uzlech byl nikdy neodjel, protože stále někdo dobíhá. A je veliký rozdíl, za jaké situace k tomu "doběhnutí" dojde.

Pokud jsem jezdil s linkou v pracovní den, kdy interval dalšího vozu byl pod 10 minut, tak jsem preferoval komfort 100 lidí jedoucích v soupravě před komfortem jednoho člověka, který to prostě na zastávku nestihl načas. Pokud se jednalo o nedělní dopoledne, kdy jsem věděl, že další vůz pojede nejdřív za 20 minut, tak jsem otevíral i opozdilcům, protože v neděli dopoledne jsem neměl problém dodržet grafikon v prořídlé dopolední dopravě.

Ono je to taky o tom, uvědomit si, že kromě dobíhajícího člověka, který by rád nastoupil, je ve voze spousta už jedoucích, kteří by preferovali to, že když byli oni načas na zastávce, rádi by i načas dojeli do cíle.

Díky za názor od profíka. Jasně, i já leckdy vidím, že na některých zastávkách byste neodjel nikdy, kdybyste někomu před nosem nezavřel. To ale, myslím, většina normálních lidí chápe. Právě tak je ale těžké pochopit, že mnozí řidiči MHD (viz má příhoda z Brna na pokračování) nepomůžou cestujícímu ani za nic, byť vědí, že bude čekat dalších 40 minut. Ve voze v době, kterou popisuju, málokdo jede z okraje do centra, občas je vůz i prázdný, takže není třeba blaho jednoho obětovat blahu mnoha.

Přeju příjemné jezdění a milé cestující.

Ve Vídni, kde jsem delší čas pracoval, řidič autobusu vždy na konečné vyložil cestující, popojel na nástupní stanici, šel ven třeba na 5 minut kouřit a lidi mezitím nastupovali a seděli uvnitř. U nás nemyslitelné, neb to mají prý řidiči zakázané.

V Londýně jsem kdysi s velikou taškou doběhl autobus, naskočil na zadní plošinu a vzápětí proletěl půl autobusem, když řadil a zpomalil, proti mně se hnala zepředu černoška průvodčí a já myslel, že mně za jízdy vyhodí ven. Ona se mi začala strašně slušně omlouvat, že mne neviděla, jinak by autobus zastavila.

Jinde v Anglii jsem si po ránu pomalu vykračoval po silnici k zastávce autobusu, opravovali chodník. Divil jsem se, co na mně ti lidé na zastávce pořád tak koukají. Po chvíli jsem se otočil a z metru koukal do očí řidiči autobusu, co jel celou dobu metr za mnou. Nikdo mi nenadával, nikdo netroubil, řidič na mne nezařval z okénka uhni debile...

A proč to nemůže být takhle u nás?

Pravda, u nás jsou v tomto předpisy i zvyklosti přísnější. Přestávka na konečné je prostě přestávka především pro řidiče. A ve chvíli, kdy má ve voze cestující, je za ně stále odpovědný a neměl by ani vozidlo opustit. Může povolit ruční brzda, může mu někdo z cestujících vybrat pokladničku atd. atd.

Od zeleného stolu se to povídá, ale co takhle zpoza volantu MHD. Klidně svezu a vysvětlím autorce co a jak, aby věděla, že např.řidiči ani nemají kam jít na WC. Omezený výhled z vozu, váhající cestující, časová tíseň včetně lidí, kteří si na řidičích chladí žáhu. Rozdíl zásadní vidím v tom, že svého špatně placeného nebo unaveného řidiče nevolíte. Volíte poslance, senátory, prezidenta a zastupitele a u těchto figur se pokuste, aby se změnili podle vašich představ. 

Je jen a jen lidská slušnost, ale házet jen obor lidské činnosti do jednoho pytle se špatnost. Dodnes je pojem taxikář rovno zloděj, vrah, prostě zlý člověk, zatím co politikům lezeme do řitě.

Běžné je, že dobrý skutek je normální, ale to špatné se musí ventilovat. Proto se dozvídáme stále špatné zprávy a o ty dobré nebo krásné není společenská zakázka.

A co takhle úplatní, všehoschopní novináři s měsíčním platem 60 až 100.000,-

V Brne je to standard, zavirat dobihavsim cetujicim pred nosem, cest vyjimkam. Pripady, ze by jelo MHD v predstihu se stavaji, ale vyjimecne. Na druhou stranu, chodit pozde se nesmi vyplacet.

Máte samozřejmě subjektivní pravdu. Ale pokud má linka navazující spoj, tak pokud někde počká na dobíhající, tak může být návaznost v háji. U dvou přestupů to může dělat i hodinu na konci jízdy. Tak třeba ujede dvěma lidem, kteří ztratí 5mitnut, a umožní 8lidem netratit hodinu. Ale to je na dlouho. Mohl bych psát o mých traumatech, jak trnu, při zpožděních a nestíhání návazných spojů.

Jé, vy jste profesionální řidič? Tak skvělé! V článku jsem samozřejmě nemohla popsat všechno -- vím například až moc dobře, co se může stát, když jste moc hodní: ridič třeba otevře dveře pro dámu, která svižným krokem doběhla dopravní prostředek... a pak jen nevěřícně zírá, jak se čtvrt hodiny šplhá dovnitř, často je těžko věřit, že to dáma nedělá naschvál. Mluvím ale o tom, že leckdy stačí maličko -- a mnoha lidem se na celý den vylepší nálada (včetně dobroděje).

Tisíckrát si můžeme říkat cokoli, ale z opakované vlastní zkušenosti vím, že třeba autobusoví řidiči v Paříži vás klidně do vozu přiberou těsně po odjezdu ze zastávky a dokonce i vypustí z vozu úplně mezi zastávkami, když mu naznačíte, že jste přejeli či bloudíte (a ani nemusíte umět francouzsky).

Příklad odjinud (vlastní zkušenost): Usadil jsem se v tureckém rychlíku Ankara - Izmir. Čas odjezdu se blíží, poslední cestující nastupují, výpravčí píská, expres se rozjíždí. Po dvaceti metrech brzdí. Na perón dobíhá starší paní, vlak zastavuje, výpravčí jí pomáhá do dveří a vzápětí restartujeme.

Proč to jinde jde a tady (často) ne?

Nic ve zlém, ale řidiči musí dodržovat jízdní řád. Proto se někdy i stane, že v některé zastávce řidič musí čekat, jede-li rychleji než má. Jsou myslím hlídáni přes satelity. Má to svou výhodu, pokud není žádná nehoda, přijede další dopravní prostředek na čas.

A jízdní řády jsou naplánovány tak, že navazující spoj odjíždí minutu před příjezdem spoje v tom místě končícího.