Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Díra mojí manželky (O modrajících běloších)

Spadla jsem z kola. Byl to vcelku přirozený důsledek událostí popsaných v posledním blogu. Ale stejně mě to překvapilo. Nejdřív v pohodě zvládnu dvouhodinovou cestu po ulicích plných jedoucích i zaparkovaných aut, semaforů, chodců, hrbolů, zábradlí, dětských kočárků a zrádně umístěných luceren a pak se vymelu v parku na cestičce.

Obezřetně, po levé straně podle předpisů, jsem vjela do nepřehledné zatáčky - a vida: proti mně se řítí chlap. Po špatné straně. Oba jsme zpanikařili a já se ve zlomku vteřiny rozhodla: „Radši pár škrábanců, než čelní srážku." A zamířila jsem do křoviska kopřiv a ostružin.

Nevěřte urbanistické krajině! Nevěřte jí, ani když se tváří mile a přirozeně, jako zanedbaný park v naší čtvrti. Křoví a kopřivy zakrývaly metr hlubokou díru - vyschlý kanál nebo co - s betonovými stěnami.

Zřítila jsem se po hlavě do díry a kolo se zřítilo na mě. Ucítila jsem, jak mi vršek hlavy křachnul o beton, a v tom zlomku vteřiny, který nám po velkých průšvihách obvykle zbývá k zamyšlení, dokud neztratíme vědomí, jsem si uvědomila, že neomdlívám! Andělíček strážníček mě přinutil před „bezpečnou" jízdou po parku nesudat z hlavy helmu. Díky helmě teď můžu psát tenhle blog a neležím s otřesem mozku ve špitálu.

Vřele všem doporučuju používat cyklistické helmy. Aspoň pokud jste se nenarodili s chodidly přirostlými k pedálům bicyklu.

A taky... taky možná není špatné se jednou za čas pořádně vymlít. Nebo aspoň jednou za život, pokud možno ve středním věku. Příhoda, která je pro skateboardistu nebo příznivce parkouru na denním pořádku, byla pro usedlou dámu po čtyřicítce úžasně zajímavá, řekla bych dokonce inspirativní.

Trčela jsem p***lí do vrchu v díře, přikrytá bicyklem, a meditovala. Vážně povznášející pocit. Bylo to trochu jako vzít nějakou krátce působící psychedelickou drogu a vydat se na kratičký trip. To se pak skvěle přemýšlí. Co jsem vymyslela, to nevím, ale v čemsi mě to změnilo. Jak, to taky nevím, ale zaručeně k lepšímu.

Pak jsem uslyšela hlas svého přítele K.

„Jé, dobrý den, pane," volal, „neviděl jste tu náhodou mou manželku na kole? Ujela mi a já teď nevím, kde ji hledat."

K. je notorický dotazovač. Patří k onomu vzácnému druhu mužů, kteří, když zabloudí v autě, ptají se znova a znova na cestu náhodných kolemjdoucích. (Já skřípu zuby a koukám do mapy.)

Dnes projel na kole nepřehlednou zatáčku, uviděl před sebou dlouhou rovinku, a když mě neviděl, zeptal se na mě chlápka.

Chlápek se na něj podíval, pak stočil zraky směrem k díře a cosi blekotal. Zřejmě přemítal, jestli by nebylo zdravější dát se na urychlený ústup.

K. pohlédl stejným směrem a dal se do smíchu. Začala jsem se šplhat ven a to musel být pohled k popukání.

Dva dny nato, když mi opadla horečka a trochu jsem rozhýbala pravou ruku (bolí, potvora, jako kráva, ale já se jí vůbec nedivím), nasedli jsme zase na kola a vydali se na prohlídku atrakce, kterou K. nazývá „díra mojí manželky". Předtím jsem si ji ani pořádně neprohlédla. Až teď. Nebyla to ta nejhnusnější díra, jakou jsem v životě viděla, ale neměla k tomu daleko. Hluboká, betonová, špinavá, vroubená trním a kopřivami, ve kterých jsem vlastním tělem vyhloubila koridor.

„To je neuvěřitelný!" raduje se K. „Vždyť jsi se mohla zabít! A zatím sis vůbec neublížila!"

Den předtím zpozoroval na mé paži cosi divného. „Ivo! Koukej! Tady máš něco - něco modrýho!" Investigativně mi stáhnul kalhoty. „A tady taky! Na stehně! Koukej! Máš ho celý modrý... do fialova..." Zděšeně se na mě zahleděl: „A... to ti tam už zůstane?"

„Doufám, že ne moc dlouho."

K. zapichoval prst do mých modřin a nevěřil svým očím.

„Nech toho! To bolí! Seš blbej nebo co?"

„Promiň!" leknul se. „Já... já nikdy nic takovýho neviděl."

S K. se známe už řadu let a za tu dobu jsem pár modráků měla, ale rozhodně ne o rozloze půl čtverečního metru.

Ovšem. Černoši, aspoň ti tmavší, žádné modřiny nemají. Mají, přirozeně, krevní podlitiny, bolavá místa na těle, když se zraní, ale na povrchu je vidět pramálo. Jen když se spálí a sleze jim kus kůže, vytvoří se na tom místě citlivá růžová kůžička. Na té se po pár dnech začnou objevovat černohnědé tečky, které se postupně rozšiřují, až kůži zcela přebarví. Sledovala jsem to před pár roky na K. a tvářila jsem se stejně pitomě jako K., když koukal na modřiny.

„Jo běloši, ti mají všechny barvy..."

Jasně. Tmaví černoši se nemůžou nechat tetovat - tetování by nebylo vidět. A nejsou na nich vidět modřiny.

„Co se s tím stane?" chce vědět K.

„No... teď to bude pár dní modrý, pak se hemoglobin pod kůží rozloží a získá to nádech do žlutozelena. A potom by to mělo začít blednout."

„A zase se ti udělá ta krásně bílá barva?" ptá se K. Samozřejmě, že to ví. Jen je ten typ, co se vždycky radši zeptá.

„Jo. Jako se tobě, když ses tenkrát spálil, udělala ta krásně černá."

K. mě opatrně obejme (teď, když mě celé tělo bolí) a šeptá mi sladká slůvka do usínání.

Autor: Iva Pekárková | úterý 4.8.2009 8:36 | karma článku: 36,19 | přečteno: 5436x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6082x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5160x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4740x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2017x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2845x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua

20. května 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...

Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře

20. května 2024

Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje

19. května 2024  14:38,  aktualizováno  20:42

Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...

Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA

Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com