Pes beze schrány a uprchlíci z venkova
„Co je? Pes?"
„Jo," povzdechl Lofty. „Slepeckej!"
„Tak mi dej adresu."
Dal mi adresu zákaznice. „Za jak dlouho to stihneš?"
„Tak za půl hodiny..."
„Skvělý! Máš to u mě! Přísahám!"
Když jsem dorazila na místo, čekala před domem drobná bělovlasá paní se žemlově zbarveným vodicím psem.
„Tak už jste tady?" vítala mě vesele, když slyšela zabrzdit auto. Opatrně slézala z obrubníku. „Nebojte, nelíná!" ujišťovala mě. „Navíc ho každý den pečlivě vyčešu. Nezůstane vám po něm v autě ani chloupek."
Vracela se od dcery domů do východního Londýna - skvělé rito a teď v noci navíc rychle vydělané peníze. Přesto ji nikdo z řidičů vyčkávajících na základně nebyl ochotný odvézt. Mezi muslimskými šoféry panuje vytrvalá a, pokud vím, iracionální hrůza z jakéhokoli čtyřnohého stvoření, které mají naložit do auta. Tvrdí, že jim po nich na sedadlech zůstanou chlupy, a co pak na to řeknou další zákazníci? Já ale tuším, že chlupy jsou jen výmluva, ve skutečnosti jde o cosi mnohem, mnohem hlubšího.
Zejména od doby, co bylo úředně rozhodnuto, že žádný taxikář za žádných okolností nesmí odmítnout naložit do auta vodicího psa (je za to pokuta kolem 500 liber a ještě můžete přijít o licenci), zvoní mi čas od času telefon v kteroukoli denní či noční hodinu a zoufalý dispečer mě ukecává, ať jedu vyzvednout zákazníka se psem, s kočkou, s papouškem (všeobecný odpor, ač ne tak hluboký, se vztahuje i na ptáky). Co by si Caravan Cars počaly, kdyby nebylo mě a pár dalších nemuslimských řidičů, to vážně nevím.
A potom jednou na základnu dorazila liška. Liška. Tady v Londýně je jich spousta (prý šestnáct na čtvereční míli) a vídáte je hlavně nad ránem, jak běhají po ulicích a chodnících, elegantně přeskakují zídky a očima rozzářenýma ve světlech relektorů pozorují váš příjezd.
Když jsem viděla svou první londýnskou lišku, bylo to jako dar - stála trochu rozpačitě na rohu streathamské ulice a beze strachu sledovala kolemjdoucí. Byla NÁDHERNÁ! Divoká, ale nebojácná, s načechranými zrzavými chlupy. Nejradši bych ji pohladila.
Lišky tady v Londýně jsou uprchlíci z venkova. Tam bylo ještě donedávna povolené je střílet (evidentně britský národní sport), v Londýně je nikdo nezabíjí. Liščí populaci není třeba kontrolovat - v Británii není vzteklina. Osmdesát procent Londýňanů prý je má rádo, skutečně vadí jen málokomu. Jistě, občas roztahají po ulici odpadky, na dvorkách si hrabou nory, zblízka dost páchnou a v zimě, v době páření, vydávají samice v nočních hodinách skřeky, při kterých tuhne krev v žilách. Ale když pak koncem května nebo v červnu vyvedou mláďata a vy začnete vídat ty neohrabané chlupaté kuličky, jak se batolí mezi zaparkovanými auty, šplhají na obrubníky nebo z nich padají, přátelsky se perou a pošťuchují, všechno jim odpustíte.
Nicméně jsou to šelmy psovité...
A tak jsem nemohla věřit vlastním očím, když mí afghánští kolegové chlupatého příchozího... adoptovali! Schovávali pro něj skrojky masa od večeře, vášnivě se přeli, jestli smí nebo nesmí jíst kuřecí kosti, vypozorovali, v kolik hodin se tu obvykle objevuje, a když se opozdil, ustaraně koukali na hodinky a hlasitě přemítali, co je s ním. Abych pravdu řekla, nejsem si tak jistá, že nás navštěvoval jediný lišák, spíš bych věřila, že se k nám chodily nažrat všechny lišky z okolí, ale pro moje kolegy to byl jen jeden „kluk", jejich „kluk", a hýčkali si ho.
Jak je to možné? Fakt netuším. Napadlo mě jen jedno vysvětlení: lišky do Londýna vlastně nepatří, jsou to uprchlíci z venkova... a uprchlíci z venkova, co do Londýna vlastně nepatří, jsou i mí kolegové. Lišky utekly z polí a hájů, protože se bály bouchaček. A mí afghánští kolegové opustili vlast, aby unikli válce. Lišky v Londýně i mí afghánští kolegové mají podobný osud.
Možná je to úplně ujeté vysvětlení. Ale na žádné jiné jsem nepřišla.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x