Zase u soudu, tentokrát v Old Bailey

Jak jsem slíbila, šla jsem se dnes ráno znovu podívat, jak pokračuje soud. Tentokrát se, jak soudce rozhodl, odehrával v Old Bailey

– historické soudní budově poblíž katedrály svatého Pavla.

Old Bailey je mimo jiné i turistickou destinací – za vstup se neplatí, neboť je to veřejná budova, ale o to těžší je se tam dostat. Zatímco k Westminsterskému magistrátnímu soudu můžete klidně s taškou či batohem a ověšení elektronikou (prostě vám věří, že nezačnete fotit nebo si dělat zvukové záznamy), k tomu, abyste mohli proniknout na veřejné „galerie“ Old Bailey a sledovat odtud  to či ono přelíčení, musíte se zbavit téměř všech světských statků. Nesmíte mít u sebe ani fotoaparát, ani mobil, ani tablet, vůbec žádnou elektroniku, a samozřejmě žádné jídlo ani pití. U vchodu není úschovna (skoro určitě především proto, aby se do Old Bailey netrousilo příliš mnoho turistů), takže je třeba se na cestu dobře připravit. I když všechno nakonec není tak, jak vyhrožují oficiální webové stránky: dočetla jsem se například, že si k soudu nesmíme brát žádné psací potřeby. Nakonec mi ale papír a tužku bez řečí povolili.

Soudní síň byla moderní, vlastně se příliš nelišila od té, kterou jsem viděla u Magistrátního soudu. Dokonce měla po straně prostor oddělený skleněnými panely, kam bylo možné přivést obžalované. My jsme tentokrát dýchali stejný vzduch, cítila jsem se o dost blíž dění v místnosti. Tři lidé pod námi měli šedoblonďaté ovčí paruky připomínající ovčí srst – nejvíc se vyjímala na mladé brýlaté Pákistánce, která pořád mluvila do mobilu.

Na „galerii“ tentokrát žádní novináři nepřišli, ale objevilo se pár příbuzných lidí, které Bulhan zranil. Z pár slov, které jsme si vyměnili ještě na chodbě,  jsem vyrozuměla, že chtějí vidět toho člověka, pokoušejí se pochopit, co je ten člověk zač.

Bohužel jim to nevyšlo.

Dnešní sezení bylo opět kratičké, ještě kratší než to u Magistrátního soudu. A z „galerie“ (kterou na oficiálních stránkách přirovnávají k balkónu v divadle) jsme měli pěkný výhled na soudce, právníky a zaměstnance, ale – na obžalovaného ne. Stál (nebo seděl, to nemůžu vědět) někde dole pod námi, spolehlivě zakrytý převisem balkonu a železnou bednou, nejspíš klimatizační jednotkou.

Neviděli jsme ho, ale tentokrát skutečně promluvil.

Tohle ještě nebylo přelíčení – byla to „mention“ – tedy „zmínka“. Z pohledu laika se nedělo nic. Soud dokonce ani nerozhodl, kdy se bude konat soud. Mluvilo se jen o tom, že  obžalovaný odmítá právníka. Soudce řekl, že se s tím bude muset něco dělat.

A Bulhan, bez vyzvání, začal opakovat:„I don’t trust anybody. I don’t trust anybody. I don’t trust…“ Mluvil bez cizineckého přízvuku, ale tím (nejen pro mé uši) šíleně protivným přízvukem londýnských špatných čtvrtí, přízvukem (vesměs) grázlů, kteří nevědí, jestli chtějí mluvit britsky nebo americky, anebo možná jamajsky, a ani jedno z toho jim nejde.

Takže, jak to vypadá, dnes věděl, co se děje. I když jeho neustálé opakování věty „Nikomu nevěřím, nikomu nevěřím, nikomu nevěřím“, zatímco se ho soudce snažil umlčet, o vysokém IQ opravdu nesvědčí.

Lidí obžalovaných z vraždy, kteří odmítnou obhájce, mnoho není. Zdá se, že ani Korunní soud si s tím neví rady.

A to je k dnešku všechno. Pokusím se vysledovat, kdy se Bulhan zase objeví u soudu. Podle paní, která nás na galerii uváděla a říkala nám, co všechno nesmíme, se může přelíčení konat třeba příští rok. Rychlost, s jakou se objevil u soudu poprvé – necelé tři dny po činu a nějakých dvanáct, patnáct hodin nato, co šéf protiteroristických jednotek prohlásil, že podle všeho není terorista, byla matoucí. Šlo tam jen o to, rozhodnout, jestli má být Bulhan ve vazbě a za co bude přesně souzen – a to byla bezmála formalita. Byl přistižen při činu, na který je spousta svědků včetně policistů, a málokterý člověk obviněný z vraždy vyčkává na soud na svobodě.

Musím říct, že jsem čím dál tím zvědavější, jestli bude shledán vinným, na jak dlouho bude odsouzen, a kdy.  Asi to dopadne tak jako obvykle: než vůbec dojde k přelíčení, většina z nás dávno zapomene, že – a co – provedl. Bude to jen další nepříliš inteligentní a pravděpodobně paranoidní chudák ve vězení.

Doplněk: Ve středu jsem se z novin dozvěděla, že Zacharia Bulhan u úterního soudu nebyl. Nezakrýval ho balkon, na kterém jsem seděla. Objevil se tam pouze v podobě video-linku (a lidé na "galerii" neviděli na obrazovku). Soud s Bulhanem se podle zpráv bude konat 6. února. A ještě musím říct, že -- i když noviny přinesly zprávy, které se z galerie odpozorovat nedaly, přece jen se trochu spletly. Bulhan prý promluvil jen proto, aby potvrdil své jméno. O jeho opakovaných výkřicích, že nikomu nevěří, nebylo v novinách ani slovo.