Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jen Poláci a Pákistánci

Známá, která se nedávno přistěhovala do Londýna – a ne zrovna do nejlepší čtvrti –, mi vyprávěla o jedné hrůzostrašné noci v jisté rozlehlé budově, jakým se tady říká "tower blocks" a v nichž bydlí obyčejně jen lidé, kteří si lepší ubytování nemůžou dovolit. Na jednom z vyšších pater umřela muslimka a, jak bývá zvykem, její rodina pozvala příbuzné a známé, ať se s ní rozloučí, než ji druhý den pohřbí. (Muslimové věří, že tělo je třeba pohřbít co nejrychleji, nejlépe do 24 hodin.)

U mrtvé seděly plačky, jejich žalostný křik se rozléhal po domě a rušil ostatní obyvatele ze spánku. Většina z nich se s tím smířila, mnozí šli rodině kondolovat a ti ostatní zůstali zticha, zachvěli se hrůzou ze smrti a byli rádi, že tentokrát neštěstí nepostihlo je.

S výjimkou bytu, kde bydlela skupina Poláků. Snad  zedníků, kteří sem přijeli na práci, byli to samí muži. Každou chvíli jeden z nich vykoukl ze dveří, obhlédl situaci (která se neměnila), pronesl "Kurwa" nebo tak něco a dveře s bouchnutím zavřel. Kolem půlnoci je napadlo řešení: na plné koule pustili muziku – snad polský rap či co, tak hlasitě, až se celá budova otřásala a dunivý rytmus přehlušil nářek plaček. Věděli samozřejmě, že u sousedů někdo umřel, ale to přece neznamená, že je nějaká pákistánská lůza bude rušit ve spánku. Bránili se tak, jak uměli – aspoň že si to s nimi nešli vyříkat pěstí.

Tahle příhoda mi připomněla, že v posledních pěti až osmi letech v Londýně vznikla spousta čtvrtí, ve kterých podle méně vzdělaných Angličanů bydlí "jen Poláci a Pákistánci", podle vzdělanějších pak "převážně Asiati a noví přistěhovalci z Východní Evropy". K takovým místům patří Walthamstow, část Hounslow, leckterá čtvrť ve východním i jižním Londýně. Je to podivná symbióza a noví příchozí se obyčejně cítí ukřivdění, že musí žít mezi "spodinou."

Věřte tomu nebo ne, jak to tak pozoruju, zdá se mi, že tu čerství imigranti z řad Východoevropanů mají horší pověst než Indové, Pákistánci, Tamilové, Bangladéšané, Turci, lidé ze Středovýchodu.

A o tuhle naši pověst se nezasloužili Romové, i když to na ně rádi svádíme. Romové možná figurují jako "Češi", "Slováci, "Maďaři", "Poláci" ve statistikách sociálních úřadů, ale v očích průměrného Angličana zaručeně ne. Průměrný Angličan zařadí Romy do kategorie "Romové", anebo, je-li méně informovaný, pak do kategorie"nějací lidé, snad z Asie", a Čechy, Slováky, Poláky, Maďary, Bulhary, Estonce, Litevce Lotyše do kategorie "Poláci". Nerada to říkám, ale zdá se, že pro původní obyvatele Británie vypadáme my, představitelé všech slovanských národů a několika ne-slovanských, víceméně stejně.

Sjelo se nás sem, dík Evropské unii, pár milionů, jsme zatraceně vidět a podle názoru lidí, kteří tu byli před námi, se nechováme tak, jak bychom měli.

Tak jako všechny "masové" postřehy je i tenhle hodně nepřesný. V Británii žije nespočet přistěhovalců, i těch čerstvých, z naší geopolitické oblasti – a ty není vidět právě proto, že se neklátí v ožralých skupinkách po ulicích a nehýkají v jakémsi neznámém jazyce, nežijí na podpoře, nenadávají doktorům na zdravotních střediskách, nepřehlušují národním rapem pohřební rituály svých sousedů... a taky nepronášejí přemoudřelé soudy na téma, zda mají jiné rasy, etnika či náboženské skupiny právo v Británii žít.

Bohužel je těch, kteří takové věci dělají, dostatečný počet na to, aby politicky nekorektní Angličani mohli s povzdechem prohlásit: "Tu Unii nám byl čert dlužnej. Koukněte, co všechno se nám sem slezlo."

Když čtu na českých webech články o "umírání dobré staré Anglie", "tragické islamizaci Británie" či o "rapidně rostoucí kriminalitě v Londýně způsobené přílivem černošských imigrantů", tak trošku se za některé představitele našeho národa stydím. Řeší – samozřejmě jen hubou – problémy, z velké části jen pomyslné, země, ve které jsou i oni sami hosty, stěžují si na věci, na jaké si Angličané obvykle nestěžují, a zapomínají, že pokud sami žijí v Anglii, pak svou pouhou přítomností pomáhají vytvářet mnohem větší a košatější problém.

Copak vážně neslyšeli přísloví o zametání před vlastním prahem?

Autor: Iva Pekárková | čtvrtek 12.3.2015 8:24 | karma článku: 36,34 | přečteno: 7862x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6078x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5155x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4737x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2015x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2844x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Nemít nohu nevadí. Hendikepovaní soutěží s „normály“, občas je i drtí

5. května 2024  14:05

Ty příběhy přináší téměř každý podobný závod a dá se očekávat, že je bude mít i právě skončený...

Americké chytré bomby na Ukrajině hloupnou. Na řešení se pracuje

5. května 2024  13:53

Americké vojenské letectvo podniká kroky proti ruskému rušení signálu GPS, které vážně ovlivnilo...

Cyklista vjel do křoví a hlavou narazil do stromu. Přilbu měl, přesto zemřel

5. května 2024  12:07,  aktualizováno  13:52

V sobotu v podvečer řešili jihomoravští policisté dvě dopravní nehody. Na Znojemsku naboural řidič...

Záchranka na maratonu ošetřila 13 běžců po kolapsu, do nemocnice nemusel žádný

5. května 2024  13:30

Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili dosud 13 běžců, vesměs po kolapsu....

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com