Zima, zima! (O kožichu a žabkách)
Přešaltovat nám bojler zjevně taky nemělo smysl. Už druhý den naši sousedé začali tahat domů veliké krabice – elektrická topidla. Podle počtu krabic soudě musejí někteří používat i dvě, tři topidla na pokoj. Nechci vidět, co se stane, až zase přijde domácí a vrhne dlouhý, teskný pohled na elektroměr.
Vlastně náš barák není až tak hrozný, pokud jde o ochranu životního prostředí. Obyvatelstvo pěti ze sedmi pokojů pečlivě recykluje (Jednička, to je ten podivín z Konga, nejspíš v životě nepochopí, že plastové bedny na přední zahrádce neslouží ani jako popelníky, ani jako sedačky, a paní z čísla Dvě má dva džoby a je tak utahaná, že na všechno kašle). K. a můj manžel Jorubanka občas recyklují i za druhé. Po téhle stránce se náš barák chová slušně.
Ale ten plyn a elektrika! Vím, že naši sousedé nechtějí plýtvat, jen mají rádi teplo. Všichni jsou z Afriky a, jak to vypadá, neumějí se bránit zimě.
Běloši, kteří se ocitnou bez klimatizace v tropech, obvykle nemají problém zvyknout si na teplé podnebí. Stačí strávit větší část dne vleže na zádech pod větrákem, otírat si pot a každých pět minut zafunět: "Úúúúúf, to je vedro!" – a jsou docela v pořádku.
Černoši, kteří z tropického podnebí přišli do chladna, to mají těžší. A řada z nich se ani po letech nenaučí základní strategie, jak se bránit zimě. V Nigérii jsem s údivem sledovala, jak si večer, když teplota klesla na 37 stupňů, K.-ův tatínek třel holá ramínka a volal: "Zima, zima, zima!" Nenapadlo ho, že by si je mohl něčím zakrýt. Prostě trpěl zimou až do rána, dokud zas nevyšlo slunce.
K. se mi přiznal, že ani on sám po příjezdu do Bílé země netušil, jak se zimě bránit. Ano, koupil si vatovanou bundu, několik svetrů a lyžařské kalhoty, ale nikdy nevěděl, kdy si je má obléct. Stačilo, aby za oknem zasvitlo slunce a on vycházel z domu bez bundy, přesvědčen, že bude horko. Sledovat teploměr nepomohlo, protože neměl s nízkými teplotami zkušenost a prostě nevěděl, jak moc je potřeba se nabalit, když je venku patnáct stupňů, a jak moc, když je pod nulou. Sledovat chodce na ulicích taky nepomohlo, protože ti se bez výjimky oblékali do mnohem lehčích šatů, než jaké potřeboval on.
Jednou, někdy v listopadu, si vypral košili a kalhoty (pěkně na valše ve škopíčku, jak to dělával v Africe), oblečení vyždímal, oblékl si ho a chystal se jít ven. Před strašlivým osudem ho zachránil až spolubydlící, který kritickým pohledem přelétl K.-ův vodnický ohoz a řekl: "Ses zbláznil? Takhle chceš jít ven? Dyť zmrzneš, ty ----- z ryby!"
"Jo?" podivil se K. Nikdy by ho to nenapadlo.
K. není hloupý, jen mu v tomhle případě scházel jakýkoli referenční bod. V Africe, když si v devět ráno oblečete košili, ze které odkapává voda, můžete se spolehnout, že ve čtvrt na deset už bude suchá a za dalších pět minut zmáčená potem.
K. se během let chladnému podnebí ohromně přizpůsobil. Ne že by si snad na zimu zvykl – naučil se jí ubránit. V zimě, ale i na jaře a na podzim, chodívá nabalený jako sněhulák v obrovské bundě, několika svetrech, v čepici z umělé kožešiny, v tlustých rukavicích a lyžařských kalhotách. Zvykl si, že se mu lidi smějí, a je mu to fuk, hlavně že je mu teplo.
K. ale, na rozdíl od našich sousedů, nevyžaduje, aby v bytě bylo kongo. Když jsem ho informovala, že v bělošských zemích úsloví "pokojová teplota" znamená "tak kolem 20 stupňů", uvěřil mi a smířil se s tím. Když je mu doma zima, nejde se do přízemí poprat s bojlerem ani nevytáhne elektrické topidlo. Obleče si svetr.
Tak prostý úkon, ale kolik se toho musel naučit, kolik zvyklostí a pověr překonat, aby ho byl schopen.
Naši sousedé, jak se zdá, své zvyklosti a pověry nepřekonali. V pokojích musejí mít vedro jako v troubě – když jdou po chodbě do kuchyně nebo na záchod, muži na sobě mívají trenýrky, ženské šortky a tričko. Vedla jsem o tom kratší rozhovor se svým manželem Jorubankou, která si stěžovala na bytného a přiškrcený bojler. Zhrozila se, když jsem jí oznámila, že ani já, ani K. moc netopíme, prostě se tepleji oblékáme. To ona ani nikdo z její rodiny, vysvětlila mi halekavě a div si neklepala na čelo, rozhodně nepřipustí. Když je doma, musí se cítit pohodlně. A pokud se má cítit pohodlně, nemůže na sobě mít svetr! Jistě, když jde ven, pořádně se navleče. Ale venku je venku a doma je doma.
Nevím, jestli za tím není nějaká fobie. Popsal už některý psychiatr "nepřekonatelnou hrůzu ze svetru, dlouhých kalhot a teplého prádla, která se pacienta zmocňuje, když je ve svém bytě"? Anebo je za tím jen jakási provinční hrdost přistěhovalce – "Žiju sice v cizině a v mnohém se musím přizpůsobit, ale když jsem doma, vyrobím si tam Afriku"? Jestli je to ten druhý neduh, můžu říct, že jím trpí značná část emigrantů ze všech zemí – jen má širokou škálu projevů.
I tak si myslím, že by neškodilo, kdyby se dávno zavedené kurzy "přežití v džungli," "přežití v extrémních podmínkách", "přežití ve stavu beztíže" a podobně doplnily ještě pár dalšími -- našim spolubydlícím by vůbec neuškodil kurz "přežití v mimořádně neextrémních podmínkách v zemi severního mírného pásma, s obzvláštním důrazem na oblékání". Jak vidím na K.-ově příkladu, tohle nejsou věci, které by průměrný Afričan zvládl do týdne bez pomoci. Jedna z prvních lekcí by se jmenovala: "Jsou trepky nebo vietnamky vhodnou obuví, když venku sněží?" Po pár hodinách pilného studia by žáci zjistili, že ne.
A já bych už nemusela potkávat na ulici zjevy jako dívka, kterou jsem viděla včera ráno, když zrovna padal mokrý sníh. Měla na sobě obrovský kožich, obrovskou čepici, obrovské rukavice. Ale pod tím vším jen tenkou květovanou sukni a holé tmavohnědé nohy v žabkách. Brodila se sněhovou břečkou k vlakovému nádraží, celá se chvěla zimou a promrzlými rty si cosi mumlala. Neslyšela jsem, co přesně, a stejně to nejspíš nebylo anglicky. Ale jsem přesvědčená, že si říkala. "Zima, zima, zima, to je zima! Proč je tu taková zima? Proč mi to dělají? Proč, proč, proč?"
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Kvůli letním teplotám a silnému větru hrozí požáry. Ochladí se koncem týdne
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Klaus promluví o dvacátém výročí vstupu do EU. Vydá se opět i na Blaník
Exprezident Václav Klaus vystoupí při příležitosti dvacátého výročí vstupu České republiky do...
Ukrajinci zavraždění v bavorském nákupním centru byli vojáci na léčení
Dva Ukrajinci, kteří zemřeli v sobotu po útoku nožem v nákupním centru v Bavorsku, byli členy...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x