Ožralý přijdeš z kostela... (problémy anglikánské církve)
Úlevu jsem doopravdy našla. Kostelem se linuly povznášející tóny klasické hudby z pianina, za kterým seděl usměvavý postarší Angličan, a jen zvýrazňovaly božské ticho svatostánku. Kázání bylo kratičké, ale i tak kněz považoval za nutné ho proložit dvěma či třemi vtípky, snad aby kongregaci neznudil. Pak jsme si společně zazpívali a pak si dali čaj a koláčky.
K mému velkému překvapení kostelem nekolovala miska na milodary. Nikde jsem neviděla ani kasičku s prosbou o příspěvek.
Byla jsem jediná nová tvář, a tak si všichni dali záležet, abych se cítila vítaná. Ale nevyptávali se, kdo jsem, odkud jsem, proč tam jsem, čím se živím a kde přesně bydlím. Všichni byli milí, ale diskrétní – skoro se zdálo, že se snaží potenciální ovečku nezaplašit.
Sám kněz si se mnou přišel potřást rukou a přál si vědět, jestli jsem v pořádku.
"Velebný otče, je to v hajzlu," vypadlo ze mě. "Bydlím v domě, kde kralujou dva zfetovaní puberťáci, už půl roku marně hledám práci, nevím, co v Anglii vůbec pohledávám, ale domů se vrátit nemůžu, protože moje životní láska, se kterou žiju na psí knížku, velebnosti, chce bydlet v Anglii. Zatracená situace! Čert aby do toho ---"
"Není třeba mě oslovovat velebný otče," vysvětlil mi kněz vlídně a neslušné slovo i kletbu pominul. "Jsem George. Jestli si potřebujete s někým popovídat, můžeme to večer probrat v hospodě. Zatím si vemte aspoň padesátku," sáhl do peněženky. "To víte, mnoho nemám, plat vikářů není bůhvíjaký, ale svým bližním vždycky rád pomůžu..."
Teda... tenhle rozhovor jsem si vymyslela – nezneužila jsem chudáka vikáře ani finančně, ani jinak, a nešla jsem s ním na pivo. Ale ze všeho, co jsem se od té doby o anglikánské církvi dozvěděla, soudím, že by se to klidně mohlo stát.
Vím minimálně o dvou manželských párech sezdaných jen a pouze díky toleranci anglikánské církve. Svatby v kostele v Anglii platí stejně jako sňatky na radnici a je na vikářovi, jestli se rozhodne oddat dva lidi, z nichž je jeden nebo možná i oba "bez papírů" – ne tak docela legální imigrant. Znám dokonce i příběh dívky z Litvy, jejíž svatbu s muslimem anglikánský kněz posvětil bez mrknutí oka a ještě se ženichovi omluvil, že, ač sám není křesťan, při téhle jedné příležitosti musí vstoupit do křesťanského kostela.
S náboženskou tolerancí tohoto kalibru se samozřejmě nedá počítat ani v anglikánské církvi. Její praktiky se prý těší různorodosti srovnatelné s různorodostí praktik katolické církve. Ale od roku 1559, kdy se díky Elizabetánské náboženské dohodě stala nezávislou na římském pontifikátu, se podle názoru mnohých ještě "zanglikanizovala" – tedy: je stále vlídnější, tolerantnější, anebo, chcete-li, rozbředlejší a fádnější. Už dávno průměrný věřící nevidí důvod, proč by vikářem nemohla být žena, a vypadá to, že zanedlouho bude běžné spatřit v kazatelně gaye, který se se svými preferencemi netají a je dokonce řádně sezdán se svým partnerem.
Jak jsem se dočetla, je největším problémem, kterému anglikánská církev dnes musí čelit, ztráta víry. Ne běžných občanů, u těch se s tím skoro počítá. Ztráta víry církevních hodnostářů.
Tolerance nebo ne, každý student, který se chce stát vikářem, musí i dnes projevit víru ve Všemohoucího. Možná se ho nikdo přímo neptá – tak jako se vás dnes americká armáda neptá na to, jestli náhodou nejste gay --, ale musí přinejhorším mlčet a tvářit se, že v Boha věří. Církevní hodnostáři nemají důvod o jeho víře pochybovat – přesněji řečeno, mají mnoho důvodů o ní nepochybovat. Stát se vikářem není dnes žádná výhra – nejspíš strávíte většinu života v nějaké zapadlé vísce, a i když o vás bude v zásadě postaráno, mnoho peněz nevyděláte a vaší jedinou nadějí na povýšení bude děkanský post v okresním městě.
Anglikánská víra se přizpůsobila faktu, že se dnes skoro šedesát procent Angličanů otevřeně hlásí k ateismu – a většina anglikánských kněží ochotně poslouží i ovečkám, o kterých vědí, že v Boha nevěří. Vikáři se proměnili v milosrdné samaritány, kteří usilovně pomáhají lidem a neohlížejí se přitom na církevní dogmata. Nejeden milovaný pejsek spočinul v posvěcené půdě hřbitova jen proto, že se vikáři zželelo jeho truchlící majitelky a neměl to srdce jí vysvětlovat, že – podle oficiální víry – zvířata duši nemají.
Vikáři mívají pochopení i pro drobné hříchy prostých lidí, snad je dokonce s nimi sdílejí.
Jednou se K. (který obvykle abstinuje) vrátil z kostela v naší čtvrti namol opilý. Prozpěvoval si skotskou odrhovačku (se šaramantním africkým přízvukem) a mával flaškou whisky. Tu vyhrál ve vědomostním kvízu, který vikář v kostele pořádá každý měsíc. Byla jsem na K. hrdá, že v kvízu zvítězil, ale informoval mě, že je to cena útěchy – jeho tým prohrál. Vítězové si odnesli chlastu mnohem víc. Když jsem mu pohrozila, že příště půjdu do kostela s ním, K. se rozhořčil a řekl, že mi to nedovolí: musím si dávat pozor na zdraví.
Laxnost a přehnaná tolerance ze strany představitelů anglikánské církve je podle některých důvodem, proč se od ní lidé houfně odvracejí. Anglikanismus není "vzrušující" – v kostele nikdo nehřímá, nikdo tam netančí ani neomdlévá ve zbožném vzrušení, nikdo nevstává z mrtvých, nikdo nevyhrožuje ohněm pekelným kacířům, bezvěrcům či odpadlíkům. Všichni Afričani, co v Londýně znám (kromě K.) chodí do baptistických a pentekostálních chrámů, případně do mešity. Mladí Karibičané v jižním Londýně se houfně hlásí k islámu, přestože jejich rodiče jsou křesťané a oni o islámu nevědí vůbec nic. Představují si islám jako mocné, násilnické náboženství – a to je pro ně chytlavější. Anglikánské kostely zejí prázdnotou, kongregace stárnou a vymírají. Angličané říkají, že je anglikánská církev pro současný svět příliš anglická. A nedá se s tím nic dělat.
Snad jedině zajít do kostela a ožrat se tam jak prase.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x