Před časem jsem napsala sérii pěti blogů o nešťastné rodině "Balogových", kterým sociálka v Londýně odebrala čtyři děti, protože jim pořádně nečistili zuby. Spousta čtenářů tomu ze začátku nechtěla věřit, ono to taky bylo neuvěřitelné. Byla jsem u toho a kolikrát jsem nevěřila vlastním očím.
Od doby, co blogy vyšly, mi napsala řada českých, slovenských i romských krajanů žijících v Británii. Obvykle žádali o informaci, jak si počínat, aby jim úřady děti neodebraly, případně jak se chovat v případě, že už si pro ně jdou. Musela jsem odpovídat jen: Nevím, opravdu nevím, poraďte se s právníkem, ten to snad bude vědět, anebo, jestli máte skutečně velký strach, radši se z Anglie odstěhujte.
Epidemie odebírání dětí ze strany britských úřadů zasáhla, jak se zdá, především Slováky a slovenské Romy, zčásti i Romy z České republiky: právě jsem se dozvěděla, že postihla nejméně 37 romských rodin z bývalého Československa, kterým úřady odebraly přes 70 potomků. V Londýně se konala demonstrace slovenských matek. Mezi imigranty z naší části světa zavládlo zděšení. Vzhledem k tomu, že úřady děti odebíraly především poté, co je rodiče vzali k doktorovi kvůli nějaké chorobě, teď zodpovědní rodiče netušili, co si počít, když má dítě horečku – jít k doktorovi a riskovat, že mi ho sebere sociálka, anebo ho radši léčit doma a riskovat, že se třeba neuzdraví? Vím o případu, kdy zoufalá matka nastoupila do autobusu s batoletem třeštícím v horečkách, jen aby ho "pro jistotu" mohla vzít k doktorovi na východním Slovensku. Vím nejméně o dvou rodinách, které skutečně odstěhovaly děti z Anglie do bývalé vlasti – a obě rodiny to rozdělilo: tatínek musel zůstat v Anglii, aby tam vydělával.
Jestli jste četli moje blogy na tohle téma (Případ odebraných dětí 1 až 5), určitě jste se zděsili, jak se byrokracie jako had zakousla sama sobě do ocasu a v té smyčce zůstali uvěznění (podle mého názoru zcela nevinně) rodiče i jejich potomci. I lidé, kteří obvykle nevyznávají teorie všeobecných spiknutí, si začínali lámat hlavu, co za tím může být.
Co za tím je, opravdu nevím. Ale situace dosáhla rozměrů, jakých si nemohli nevšimnout ani Britové sami.
S radostí můžu všem zděšeným rodičům oznámit, že se člen Parlamentu, liberální demokrat John Hemming, rozhodl, že slovenským rodinám – nebo rodinám jakékoli jiné národnosti, kterým britské sociální služby odebraly děti, pomůže. Věřím, že je to schopný člověk – aspoň podle toho, jak si zařídil vlastní život: Právě on byl ten, o kom před pár lety britský tisk odhalil, že má dítě se svou bývalo asistentkou. Hemming se jen tvářil, jako že je všechno v pořádku, a něco podobného tvrdila i jeho zákonitá manželka a matka jeho tří pravobočků: "No jo, to byl jeho úlet číslo dvacet šest."
Člen Parlamentu John Hemming říká, že mu lidé, kteří si netroufnou psát anglicky, mohou klidně napsat slovensky nebo česky, a on prý všem odpoví, jak nejdříve jen to půjde, a udělá všechno pro to, aby jim pomohl.
Tady je kontakt na něj:
Dozvěděla jsem se také o slovenské organizaci, která se tímto problémem zabývá, a uvádím kontakt i na ni:
Kontakt pre pomoc na slovenskej strane:
Centrum pre medzinárodnoprávnu ochranu detí a mládeže
JUDr. Andrea Císarová
Špitálska c. 8
P.O.Box 57
814 99 Bratislava
Tel.: +421/2/20 46 32 08
+421/2/20 46 32 48
Fax: +421/2/20 46 32 58
Kontaktná linka 00421 905 923 242 – v nevyhnutných prípadoch
Úradné hodiny v Centre pre medzinárodnoprávnu ochranu detí a mládeže:
Pondelok – piatok 8:00 - 11:00 a 13:00 - 16:00
Všeobecný kontakt: cipc@cipc.gov.sk
Podateľňa: podatelna@cipc.gov.sk
Kancelária riaditeľky: riaditelka@cipc.gov.sk
Žiadosť o informácie: info@cipc.gov.sk
O českém úřadu, který by se zabýval konkrétně touto věcí, zatím nevím. Jestli o nějakém víte vy, prosím, napište mi a já sem kontaktní údaje doplním.
Nechci si dělat předčasné naděje, ale zdá se, že se vítr obrací správným směrem.
