Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Ano, madam! Ovšemže můžete mít penis! (a bohů ubývá)

Říkají si lesní lidé – a žijí na olejové plantáži. Tedy: na plantáži olejových palem, ve kterou se už před časem proměnil Pulau Carey (Careyho ostrov) v malajsijském státě Selangor.

Kmen Mah Meri patří k nějakým patnácti až pětadvaceti kmenům označovaným jako Orang Asli, původní obyvatelé Malajsie. V poloostrovní Malajsii je to jediný kmen proslulý svým řezbářským uměním: jejich votivní masky a sošky uvidíte v muzeích i na tržnicích. Jsou nádherné – vyřezané z polotvrdého dřeva, které se strukturou i barvou podobá mahagonu. Některé sošky jsou rudočerné, jiné v barvě červeného vina, ještě jiné tak trochu do zrzava: jejich barva závisí na stáří kmene, ze kterého je vyřezali. Zobrazují masky a démony, o kterých vám prodavač na tržnici nejspíš prozradí, že jsou to "tribální" masky a "tribální" démoni, a hned dodá, že vám, když některou hned teď koupíte, poskytne slevu.

Řezbáři z kmene Mah Meri své práci rozumějí a jejich sošky si kupuje kdekdo. Démoni, které dodávají na trh, působí vskutku příšerně, postavy elegantně a přirozeně.

Tedy až na jednu drobnost: jsou bezpohlavní. I novodobá dětská panna má na patřičných místech víc sexuálních atributů než tyhle krásně vyřezané, údajně votivní sošky. Viděla jsem předtím v životě ledacos, ale bezpohlavní votivní sošku nikdy. Naopak: tady v jihovýchodní Asii mají snad všichni výtvarní umělci z řad animistů pověst velkých sprosťáků, protože nejen že svá díla sexuálními atributy vybavují – dělají je nerealisticky veliké.

Tady nic.

Přesvědčila jsem dva kamarády, Petra a Alexe, a vydali jsme se na Pulau Carey zjistit, jak to s těmi pindíky vlastně je.

Vesnička Sungai Bumbun – nejvýznamnější sídlo kmene Mah Meri, je ztracená v hájku olejových palem, na plantáži jménem Zlatá naděje. Mah Meri (zbývá jich na světě kolem dvou tisíc) přebývají na pozemku vlastněném nadnárodní společnosti Sime Darby. Jim samotným nepatří vůbec nic, a nebýt několika velmi vágních zákonů "na ochranu původních obyvatel" a pár dobročinných spolků "za povznesení a pokrok původních obyvatel", mohli by být z pozemku kdykoli vykázáni. Les jim zůstal jen ve jméně. Dokonce i když chtějí na říčním břehu porazit strom, z jehož dřeva vyřezávají – nyireh batu (latinsky Xylocarpus moluccensis), potřebují na to povolení. Pravda, nyireh batu je čím dál vzácnější a pokusy získat víc půdy na jeho vysazování (jedna z věcí, o které se snaží dobročinné spolky) zatím ztroskotávají.

Není divu, že nyireh batu ubývá: nejen že není dostatek půdy, na které by mohly růst. Vesničané, přestože je jich rok od roku méně, potřebují dřeva víc a víc. Dřevořezbářství totiž představuje jednu z mála možností, jak se uživit, pokud nechtějí pracovat jako dělníci na plantážích nebo v nedaleké fabrice.

Díky Alexově skvělé malajštině jsme se dali do řeči s chlapíkem jménem Gali. Je mu prý čtyřicet, sedí v krytém přístěnku, který mu slouží jako dílna, a vyrábí zrovna hrůznou masku na zakázku jakési – snad – Američanky. Ptáme se, podle čeho si ji vybrala.

"No přece z knížky."

"Z knížky? Z jaké knížky?" A Gali vytáhne ohmatanou knihu s názvem Mah Meri z Malajsie, jejich umění a kultura. Autorem knihy je jakýsi Roland Werner a vydalo ji v roce 1997 Nakladatelství Malajsijské university.

Čučíme na ni s otevřenou hubou – a Gali, kterého naše reakce nepřekvapila, vysvětluje, že nebýt téhle knihy, nemohl by být řezbářem. Jeho tatínek nebyl řezbář, jeho dědeček taky ne a on sám nezná nikoho, kdo by dokázal poradit jemu nebo ostatním řezbářům, jak přesně tradiční sošky vypadaly. Tady jsou všechny vyfocené. Je to pohodlíčko.

Prolistovala jsem celou knihu a našla v ní jeden – jeden – útvar, který se při troše představivosti podobal penisu. Zato tam byla řada fotek sošek nastavených tak, že jim do rozkroku prostě nebylo vidět. Nejstarší dílo v knize vyfocené – strašidelná maska -- byla z padesátých let a úrovní rukodělné práce se ani náhodou neblížila těm dnešním: byla hranatá, narychlo vyřezaná, nenaleštěná, obyčejná. Možná že skutečně původní.

Nemůžu to nijak dokázat, ale myslím, že vím, co se stalo: malajsijská vláda, známá svou úzkoprsostí ve věcech sexu, umění kmene Mah Meri zcenzurovala. Sošky už dávno nejsou votivní a tribální jsou jen v tom smyslu, že je vyrábějí kmenoví řezbáři. Gali, když chce toho či onoho "boha" pojmenovat, musí si jeho jméno najít v knize. Bývaly doby, říká nám, kdy byla bohů spousta. Tu dobu ale pamatoval jen jeho dědeček. Teď je bohů čím dál míň a míň, ztrácejí jména, odcházejí pryč. Není vyloučené, že zůstal už jen jeden.

Poprosila jsem Alexe, ať se na to zeptá přímo. Měly jejich sošky v minulosti... ehm... penisy? Nebo... ehm... to druhé? Gali se culí, stydí se, říká, že o tom nic neví. A co kdybychom si sošku objednali? Ne přímo z knížky, ale podobnou... takovou, co by měla... ehm... všechno na svém místě?

Gali se zaradoval, začal listovat svou řezbářskou biblí a volal, že vyrobí cokoli, stačí, když mu to namalujem. Spočítá si, kolik času ho to bude stát, a na ceně se dohodneme.

Prozradím to hned: nestanu se majitelkou jediné sošky vyrobené řezbářem kmene Mah Meri, která má zároveň pořádný utahovák. Nebyla by tak drahá, vzhledem k tomu, že by trvalo dobře měsíc ji vyrobit: deset, možná patnáct tisíc korun. Ale mám pocit, že s domorodým uměním tohohle kmene už s odpuštěním vyj---valo tolik různých lidí, institucí i korporací, že doopravdy nepotřebují, abych se do toho vložila i já. Věnovali jsme Galimu trochu peněz "za ztracený čas" a vydali se zpátky do Kuala Lumpur.

Petr se rozjel bláznivou rychlostí po silničce mezi pravidelnými řadami olejových palem, na kterých doslova rostlo a zrálo bohatství nadnárodní společnosti jménem Sime Darby a mně bylo trochu smutno.

Možná se jediný bůh, co zatím z ostrova neodešel, jmenuje Profit.

 

Autor: Iva Pekárková | středa 23.3.2011 8:35 | karma článku: 33,55 | přečteno: 5881x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6078x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5155x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4737x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2015x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2844x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Poslance SPD jsem zbil já, přiznal se 17letý mladík. Došlo k dalšímu ničení

5. května 2024  11:22,  aktualizováno  20:49

Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...

Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD

5. května 2024  20:15

Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...

Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov

5. května 2024

Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...

Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník

5. května 2024  19:10,  aktualizováno  19:48

V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com