Manželská seznamka Natotata

Založily si ji dvě Slovenky a evidentně prosperuje. Jak by taky ne, když jsou tak podnikavé? Náhodou jsem jednu z nich potkala na českém večírku tady v Londýně, a ještě jsme se ani nestihly představit, už vyjekla: "Jste svobodná nebo rozvedená? Nechcete se vdávat?"

Mé doznání, že jsem stále ještě vdaná, ji rozladilo.

"Ale rozvádíte se!" Nebyla to otázka, bylo to konstatování.

"Zatím to nemám v úmyslu."

Rázem jsem ji přestala zajímat. Cosi zamručela, pak se vrhla po další oběti a začala se jí vyptávat na její manželský stav. Vytanul mi na mysli nádherný anglický výraz, který se do češtiny jen těžko překládá: "She was working the room." – zpracovávala místnost. Mira (jak jí budu říkat) nikdy nezahálí. Dává dohromady sňatku schopné (neprovdané, rozvedené, ovdovělé) Evropanky se sňatkuchtivými muži odjinud. S muži, kteří si přejí v Británii sehnat pracovní povolení a povolení k pobytu. S ilegálními imigranty.

Pokud jste se teď zhrozili, zase se uklidněte. Ilegálních imigrantů je v Británii jako nastláno, mnozí tu bydlí už řadu let a věřte tomu nebo ne, mají nárok na lékařské ošetření a jejich děti chodí do školy. Leckdy si žijí docela dobře – pracují na černo nebo na papíry zlegalizovaného kamaráda a mrzí je jen to, že nemůžou tuhle zemi opustit, protože by se už nemuseli dostat zpátky. Někteří mají naději, že v Británii získají azyl (tak jako většina Afghánců, které jsem měla za kolegy v taxikářské společnosti) anebo aspoň bude britské imigrační oddělení zamítat jejich žádost tak dlouho, že se tu mezitím nějak zakoření a vymyslí, jak to zařídit, aby nebyli deportováni. V Londýně žije spousta "ilegálů", kteří nejsou zoufalí. Ovšem těch, kteří zoufalí jsou, zbývá dost na to, aby uživili seznamky jako Natotata...

Jasně že se tak nejmenuje. Tahle manželská seznamka, pokud vím, nemá žádné jméno, žádný živnostenský list... zato slaví značné úspěchy. Slouží, pokud vím, výhradně mužům, kteří se hodlají zlegalizovat. Na rozdíl od ruských či čínských "dodacích služeb na nevěsty" nepracuje přes internet. Ale nevěsty dováží. Lovení děvčat v Londýně je jen bezvýznamnou odnoží celé operace. Mira s kolegyní už vypravily do Anglie několik autobusů z východního Slovenska, plných lidí, hlavně žen a dívek, toužících si v cizině přivydělat. Dodávají je do jedné velkoprádelny v Brixtonu, která funguje jen díky směsce čerstvě dovezených Slovenek a taky Uganďanů (ti do Londýna vesměs přišli sami). V prádelně se mluví pouze slovensky, i Uganďané už ten jazyk pochytili. Pracuje se tam na tři směny, za minimální mzdu.

Dovozem pracovnic seznamka Natotata žádný zákon nepřekračuje. Děvčata jsou zaměstnaná zcela legálně, jako držitelky pasu EU mají automaticky pracovní povolení. A sice se v prádelně nadřou, ale minimální mzda teď činí kolem šesti liber na hodinu – tolik by si na východním Slovensku nevydělaly ani ve snech. Nejsou to otrokyně – když se jim to tu znelíbí, stačí nasednout do autobusu a odjet zpátky domů. Děvčata ale zůstávají.

Agentura Natotata, jak jsem zjistila, přináší práci i mně. Tlumočila jsem už pro šest nebo sedm jejích klientek – holky většinou neumějí anglicky ani slovo, a když potřebují zajít k doktorovi nebo si něco vyjednat na úřadech, britská vláda jim platí tlumočníky. Ne každému se tenhle systém líbí, ale všechno je to legální.

Manželská seznamka, kterou Mira s kolegyní provozují, legální samozřejmě není. Ovšem nechtěla bych být vyšetřovatelem, který proti nim shromažďuje důkazy. Berou za to peníze, jistě, ale právě od lidí, kteří nemají sebemenší zájem přiznat, jak přišli ke své nevěstě. Myslím, že Miře s kolegyní se nemůže stát vůbec nic. A mužům, kteří se tímhle způsobem pokoušejí zlegalizovat, vlastně jen to, že jim úřady neuvěří a nezlegalizují je. To je všechno.

Ale chtěla jsem psát o Monice, té, co ji Londýn vyléčil z drogové závislosti. Když se jí Mira dotazovala, jestli nemá zájem se vdát (a ještě si tím přivydělat), Monika se neobrátila na podpatku a neutekla, tak jako rozumnější děvčata. Začala se zajímat o kluky, které jí Mira může dodat, souhlasila s tím, že se setká s tím nejvhodnějším.

A pak její oko zálibně ulpělo na... No, každý máme jiný vkus, že ano?

"Jé, ten je hezkej!" vydechla Monika.

Mně její nastávající připomínal spíš smeták navlečený do uniformy místních mladíčků, kteří si zoufale přejí stát se gangstery. Byl hubený jako tyčka a tak šíleně cool, že v kalhotech módně visících pod zadkem skoro nemohl chodit. Měl na sobě pruhovanou mikinu a na hlavě ten šíleně cool sestřih s chundelatým hrbem uprostřed, který iluzi smetáku ještě vylepšoval. Nemluvil moc anglicky (Monika už se dávno naučila), ale donekonečna opakoval "I good man" a "I love you". K velké radosti Natotatanek Monice učaroval.

Zubin (jak mu budu říkat) vypadal tak na šestnáct, ale byl o pouhé dva roky mladší než Monika, už mu bylo dvaadvacet. Ovšem... neměl doklady, tak jí mohl navykládat, cokoli se mu zachtělo. Pocházel z Iránu – to skoro určitě byla pravda.

"Super!" radovala se Monika. "Arabové jsou oddaný a věrný!" Jak na to přišla, to netuším, ale tohle jsem jí nevyvracela. Jen jsem ji suše upozornila, že Iránci jsou Peršané, ne Arabové.

"Peršané? No ale to jsou taky Arabové, ne?"

"Ne. Peršané jsou Peršané a Arabové jsou Arabové."

"To je divný."

Mně spíš připadalo divný, že si mladá, docela hezká holka, která mi až do té doby přišla rozumná, bere chlapíka, o kterém neví ani to, k jakému národu patří. Monika ovšem byla nadšená. Seznamka Natotata jí dodala skvělého manžela – a když si ho vezme, ještě jí zaplatí pět set liber!

Ano. Natotata platí děvčatům, které se rozhodnou za klienty provdat, pět set liber na ruku.

Vybírá si to pochopitelně od jejich manželů – a pokud vím, několikanásobně víc si nechá.

Moničino manželství zatím víceméně funguje. Manžel se sice chová jako puberťák, toulá se po nocích s partou Iránců ještě potrhlejších než on sám, vrací se opilý, zkouřený, pozvracený... ale Monika si není zvyklá stěžovat, a tak to trpělivě snáší. Věří, že teď, když se jim narodil syn, manžel se změní. Nemluvě o tom, že Zubin patří k mužům, kteří se, kdykoli něco vyvedou, umějí tak krásně a romanticky omlouvat. Co já vím, třeba jsem jen příliš velký skeptik. Třeba jí to se Zubinem vyjde.

Spíš se ale obávám, že se Zubin zlegalizuje a Monika zůstane sama s dítětem, možná dvěma. Tak jako se to už stalo jiné klientce výšezmíněné agentury. No, radši jí to neříkám. Už teď mám trochu pocit viny, že se mi nepodařilo jí rozmluvit překotný sňatek.

A taky ještě pořád nevěřím svým očím, když zpovzdálí sleduju úspěchy manželské seznamky Natotata. Bývaly doby, kdy fingované manželství bylo jen cárem papíru – cárem papíru, který jednomu z manželů pomohl získat povolení k pobytu a práci. Druhý shrábl peníze – poměrně dost peněz. V Americe to bývalo okolo deseti tisíc dolarů. Fingovaní manželé spolu obvykle nic neměli, jen se domluvili, co vykládat na úřadech. Někdy se lež nepodařila, viz film Zelená karta, většinou ano.

Od té doby se ovšem imigrační úřady mnohému naučily. Pořád se vyptávají na fakta, ale ve skutečnosti sledují, jak se manželé chovají jeden ke druhému. Fikané seznamky legalizačního druhu teď partnerům doporučují, že spolu skutečně mají mít vztah. Měli by spolu spát, žít, mít spolu děti. Nejlepší je mít děti. Povolení k pobytu a práci je pak prakticky zaručené.

Jsem zřejmě nenapravitelný romantik. Představa, že na "doporučení" nějaké agentury půjdu s nějakým chlapem do postele, mě děsí. Jestli je ten chlap milý, hezký, sympatický – na tom nesejde. Vadilo by mi na něm jediné: že mi ho dohodila agentura. Co já vím, třeba bych si našla daleko většího pitomce a zamilovala se do něj. Ale našla bych si ho SAMA.

Některé dívky a ženy to evidentně berou jinak. A agentury jako Natotata vydělávají.

Nepatřím k lidem, které by bavilo poroučet druhým, co mají dělat, jak se mají chovat, jak si zařídit život. Ale tentokrát bych dívky a ženy, které se chystají uzavřít nějaký podobný sňatek, chtěla poprosit o jediné: HOLKY, MYSLETE! Když vám vykutálená seznamka nabídne peníze, spočítejte si, jak dlouho by vám trvalo, než byste si je vydělaly, a porovnejte to s předpokládanou délkou manželství. Taky si uvědomte, že se ty peníze nezmaterializovaly ve vzduchu: pocházejí od člověka, za kterého se zrovna vdáváte! Agentura si je vybere od vaší rodiny, že? A taky: než strčíte hlavu do chomoutu, zjistěte si o svém nastávajícím aspoň základní věci. I když se chce honem honem ženit – ovšemže chce! -- vy nespěchejte, počkejte aspoň půl roku, radši rok. Dejte si čas změnit na něho názor.

Znáte slova klasika? "Často uzavřou dva idioti sňatek z rozumu."