„Kdo tě bije?" - „To táta!"
„Pekne prosím, nemali byste izbu voľnú?"
Recepční jen mlčky zavrtí hlavou, černoch praví „Dobre. Ďakujem," a odchází.
Recepční se za ním dívá a mumlá si: „No teda, černoch a ještě Slovák, já se z toho pos**u."
Časy se mění. Teď, když se přiživuju jako tlumočnice, potkávám v Londýně spoustu černých Slováků - přesněji řečeno míšenců, jejichž maminky jsou ze Slovenska a tatínkové z Afriky. Znám ale taky holčičku, která má maminku z Akkry a otce z Prešova.
Potkávám samozřejmě i černé Čechy a míšence nakombinované ze všech možných ras a národností, tak doufám, že tenhle můj příspěvek nebude nikdo brát jako útok na Slováky. Příběh, který vám chci vyprávět, se stal asi desetiletému chlapečkovi, který má maminku Slovenku a otce Uganďana. To ale neznamená, že by se nemohl stát jakémukoli jinému dítěti. Naopak: řekla bych, že patří k tomu druhu příběhů, které by se mohly stát a stávají dětem bez rozdílu rasy a národnosti. Doufejme jen, že ne moc často.
Chlapeček, budu mu říkat Josh, chodil do školy s modřinami. Barvu měl natolik světlou, že se na něm nádherně vyjímaly, a učitelům se to nezdálo. Tělocvikářka dostala za úkol si při každé hodině nenápadně prohlédnout obnažené části jeho těla a každou podlitinu a škrábanec zaznamenat do diagramu, kterému se tu říká „tělní mapa". Po pár týdnech bylo jasné, že si zranění nezpůsobil pádem ze stromu nebo zakopnutím o obrubník. Školní poradkyně si pozvala Joshe do kanceláře a zeptala se: „Kdo tě bije?"
Josh uměl dobře anglicky, ale styděl se mluvit, nebylo snadné z něj vydobýt jakoukoli informaci. Tentokrát se ale schoulil v židli a vypravil ze sebe: „To táta!"
Okamžitě se rozběhla kola „systému". Škola zkontaktovala všechny úřady, které se tu zabývají případy zneužívaných dětí, a zorganizovala setkání, kterého se zúčastnili dva učitelé, ředitelka školy, školní poradkyně, sociální pracovnice, dětský psychiatr a ještě několik lidí, jejichž pracovní zařazení mi uniklo. Taky samozřejmě Josh a jeho maminka, křehká blondýnka, o které byste nevěřili, že už má desetileté dítě. Sešli jsme se v jejím bytě ve Východním Londýně. Chtěli by tam samozřejmě mít i Joshova tatínka, ten se ale podle očekávání nedostavil.
Tak jsem se k tomu přichomýtla já. Přestože všichni věděli, že se Joshova maminka anglicky domluví, radši si pozvali tlumočníka, pro všechny případy. Ukázalo se, že to bylo prozíravé. Po dvaceti minutách přestala Joshova matka reagovat na otázky, vypadla jí z paměti i ta nejjednodušší slůvka v angličtině. Díky přítomnosti tlumočníka si pak všichni mohli zapsat do záznamů „matka odmítá odpovídat" namísto „matka neporozuměla otázce, protože nezná jazyk" - a v tom je velký rozdíl.
Setkání trvalo dlouho. Nejdřív si všichni mysleli, že matka Joshova otce kryje a nechce prozradit, kde se ten surovec skrývá. Pak ale vyšlo najevo, že zřejmě opravdu neví, kde bydlí. Joshův tatínek se v bytě prolne jednou za uherský měsíc, podívá se na syna, jí vrazí sto nebo dvě stě liber - a zase zmizí ve víru Londýna. O vztahu se už dlouho nedá mluvit, ona má teprve sedmadvacet a mládí jí uniká mezi prsty. Pro samotnou ženskou není snadný pečovat o dítě.
„Když vás Joshův otec navštíví, zbije Joshe," poznamenala sociální pracovnice. „Dělá to tady v bytě? Kde přesně? Jak často se to stává?"
V tomhle okamžiku přestala maminka rozumět i mojí slovenštině (uznávám, že je dost směšná).
Zkrátím to: Vyšlo najevo, že Joshe nebije tatínek. Bije ho matka. Když ji popadne vztek, tříská do něj vším, co jí přijde pod ruku. Pánvičkou. Tyčí od záclony. Plastikovým koněm, na kterém se vozil, když byl malý.
Tak proč Josh tvrdil, že ho bije táta?
Jenže on to netvrdil. On jen školní poradkyni - podle pravdy - řekl, kdo za to může. Při každé ráně matka opakuje: „To máš za tátu! To tvůj táta! To všechno tvůj táta!"
Příběhy, na které natrefím jako tlumočnice, mají s příběhy, na které jsem natrefila jako taxikářka v New Yorku, jeden společný rys: jsou bez konce. Člověk nahlédne pod pokličku lidských osudů a vztahů, leckdy se zadívá i hodně hluboko, ale pak se už nikdy nedozví, jak to dopadlo, co z toho vzešlo, protože se jen málokdy znovu setká s těmi stejnými lidmi. A tak netuším ani, jak to dopadlo s Joshem. Vím jen, že sociální pracovnice hned volala do kanceláře a že matce syna odebrali a umístili do pěstounské péče. Jestli se někdy dovím, jak to bylo - nebo bude - dál, hned vám dám vědět.
Tahle příhoda mě přinutila znova se zamyslet nad tím, jak zdání klame. A rozpomenout se na škatulky, které všichni máme v hlavě, i kdybychom stokrát nechtěli. Dlouho předtím, než z Joshe vymáčkla větičku o tatínkovi, byla školní poradkyně přesvědčená, že za tím bude nějaký mužský - buď jeho otec, nebo nový přítel matky. Všichni profesionálové specializovaní na pomoc dětem, bez rozdílu věku, pohlaví a národnostního původu už se chystali na hon na toho chlapa. Jako velké překvapení pak přišlo zjištění, že Joshův tatínek je jistě pěkný vykuk, ale svého syna nebije. Ke cti všem slouží, že zamotanou situaci rozpletli a trvalo jim to pouhých pár hodin. Kupodivu se netvářili vítězně. Když jsme se před domem loučili a každý odcházel svou cestou, byli jsme všichni trochu v rozpacích.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Íránský prezident je po smrti, uvádí média. Záchranáři našli trosky vrtulníku
Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...
Bouřky, déšť i slunce. Teploty ke konci týdne vyšplhají až k 25 stupňům
Počasí v Česku bude proměnlivé. Podle meteorologů během týdne se vyskytnou bouřky a déšť, vysvitne...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x