Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

8. 03. 2017 9:04:35
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

Z tohohle mohl mít řidič malér jako poleno.

Už proto, že on to vlastně není řidič. Je to sedič. Profesionálním žargonem se téhle pozici skutečně říká „train sitter“, i když prý je lepší, když tenhle výraz neuslyší pasažéři. Na téhle trati v Londýně by totiž vlaky mohly jezdit bez řidičů, jenže z toho zákazníci bývají nervózní. A tak dopravní společnost za ovládací panel posadila zaměstnance z masa a kostí. Ti ale soupravu v pravém slova smyslu neřídí. Celý den se vozí sem a tam, otvírají a zavírají dveře, mačkají tlačítko hlášení stanic, s politováním oznamují pasažérům, že vlak bude mít zpoždění, když se na trati vyskytne problém, přivolávají pomoc, pokud se někomu udělá zle, a na konečné se vždycky přesvědčí, že všichni pasažéři vystoupili, než zajedou na odstavnou kolej.

Je to osamělá práce, nudná k uzoufání – a berou za ni méně než řidiči, kteří vlaky doopravdy řídí. I tak je to vyhledávaný džob: nabízí existenční jistoty, spoustu bonusů pro zaměstnance i členy jeho rodiny a taky členství v silných odborech, takže zaměstnavatel nemůže člověka vyhodit pro nic za nic. Vlakoví sediči mají téměř stoprocentní jistotu, že budou-li chtít, můžou být sediči nadosmrti. Teda pokud se nenechají přistihnout s alkoholem nebo drogami v moči, nepoperou se v pracovní době nebo se neprokáže, že opakovaně zanedbávají své povinnosti.

Jeremy už na odstavnou kolej odvezl dva zákazníky a management mu oznámil, že pokud se v následujících šesti měsících dopustí dalšího zanedbání povinností, bez cavyků ho vyrazí.

Jeremy byl ještě pořád ve zkušební době. Vlak byl na odstavné koleji a na sedadle se rozvaloval pasažér ožralý jak –

„Polák!“ prohlásil Pákistánec Musa a znechuceně si pasažéra prohlížel. „Ožralej jak Polák, vole, jo!“

Nad chrápajícím nešťastníkem stáli tři zaměstnanci londýnských nadzemních drah. Jeremy, čistokrevný bílý Angličan, dočista zničený a přesvědčený, že zaručeně přijde o práci, Musa z Pákistánu a můj přítel K., černý Afričan – ti dva se k tomu nachomýtli ve snaze Jeremymu pomoct. Pokud se povede pasažéra nenápadně vyvést z depa, po trati, na kterou smějí vstoupit jen zaměstnanci se speciálním bezpečnostním certifikátem, bude Jeremy za vodou. V depu naštěstí žádné kamery nejsou...

Ale jak ho vzbudit? Zaměstnanci londýnské nadzemní dráhy mají přísný zákaz na pasažéra byť jen prstem sáhnout. Zatřepat s ním rozhodně nesměli.

A tak začal Musa mlátit pěstí do okna nad ním, až se vůz otřásal, a ječet: „Vstávat, vstávat! Vstávat!“

Pasažér se napůl probudil, a když viděl, že se nad ním sklánějí tři tváře -- bílá, hnědá a černá --, leknutím se pokřižoval. „F*ck,“ prohlásil. „Innit.“

Promluvil sice anglicky, ale byla to angličtina nejhorších londýnských čtvrtí. Když mu začal Jeremy zdvořile vysvětlovat, že a proč by bylo vhodné, kdyby vstal a bez protestů je následoval, nezdálo se, že rozumí.

„Dyk to říkám,“ řekl Musa. „Vožralej jak Polák.“

Úsloví „vožralej jak Polák“ se v některých částech Londýna rozšířilo v posledních třech nebo pěti letech. Že by se v ulicích vyskytovala spousta ožralých Poláků? Možná. Anebo je to jen bezobsažná fráze, tak jako v Česku „vožralej jak Dán“, vzniklá dávno předtím, než se po pražských ulicích začaly producírovat desítky ožralých Dánů. Každopádně „vožralej jak Polák“ z Musových úst byla diagnóza, nikoli národnostní zařazení.

Chlapi na pasažéra mluvili dál, ten ale nereagoval, jen pořád opakoval „F*ck, innit!“ Pomohli mu se posadit, Jeremy mu podal láhev s vodou, kterou každý správný sedič má nosit u sebe, a chlapík se hltavě napil. Voda mu ale nechutnala. Vyprskl ji přes celý vagón a zařval: „K*rwa!“

K. se rozzářil. „K*rwa? Fakt? Jesteš Polákem?“

Pasažér pohlédl na K., a když viděl, že polština – pravda, nepříliš dokonalá -- vychází z úst chlapíka černého jak noc, protřel si nevěřícně zraky.

„Pan mówi po polsku?” vyjekl a zjevně vystřízlivěl. Pod vedením K., který na něj zahovořil tím svým univerzálním slovanským jazykem, který v tomhle případě nazýval polština, pak vylezl z vozu, opatrně přešel přes trať (Jeremy s Musou ho podpírali a K. kontroloval, aby proboha nešlápl, kam nemá) a vyšplhal na perón. Na místo, kde měl před deseti minutami vystoupit.Tam mu K. vysvětlil, že je na konečné, a poradil mu, jak se dostat tam, kam potřebuje. Pasažér ho vděčně obejmul a oslintal mu vlasy.

Jeremy byl zachráněn.

A co ho zachránilo? K*rwa. Profesionální ženština, díky které K. bezpečně poznal, že zapomenutý pasažér hovoří polsky. Profesionálky jsou zjevně užitečné. I v mezinárodním kontextu.

Autor: Iva Pekárková | středa 8.3.2017 9:04 | karma článku: 37.54 | přečteno: 3580x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 38.43 | Přečteno: 4222 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 3903 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 31.90 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Počkám až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 103 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 466 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 418 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 398 | Diskuse

Milan Lajdar

Prasák se nasák…

Dnes někdo vzpomíná se skřípěním zubů, další u novodobých koryt si ale určitě nestěžují. A mladá generace ví prd a vůbec ji nezajímá, jak to bylo před 17. listopadem, kdy se dělala demokratůra, aby se odstranily rudé svině.

17.11.2017 v 10:04 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 218 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7324

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.