Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

6. 03. 2017 9:12:26
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

tak kolem pětapadesáti, zadíval se na kvítky a zeptal se:

„Pěkný?“

„Jo, nádherný,“ řekla jsem nadšeně. „Není to skvělý, ta jarní příroda? A že se tolik kytek uchytilo zrovna tady, na tomhle ubohým kousíčku země!“ Objela jsem gestem řídký trávníček vyzdobený jarními kytkami. Sněženky už pomalu odkvétaly, ale držely se statečně – vždyť se objevily už dobře před třemi týdny. Narcisy se zrovna odhodlávaly otevřít poupata doširoka a zaplavit okolí jásavou zlatožlutou. Šafrány dnes byly ze všech nejkrásnější. Křehké, plně rozkvetlé a rozzářené ve slunci.

„Ty vysázela moje máma,“ řekl mi chlapík.

„Fakt? Tvoje máma? Vidíš to, kdybys mi to neřekl, myslela bych si, že se zaběhly ze zahrádek. Tak to jí za mě, prosím, poděkuj!“

„To už se asi nepovede,“ řekl a zamžikal. „Loni umřela.“

„To je mi líto,“ řekla jsem. „Ale vidíš – kytky tu po ní zůstaly.“

„Jo,“ řekl chlapík. Představil se mi – jmenuje se Kevin. A vyprávěl mi příběh téhle zahrádky.

Před nějakými pěti lety, když jeho máma ovdověla a přestěhovala se do téhle čtvrti, zatoužila tuhle žížalku prázdné půdy mezi asfaltovým chodníkem a vysokým plechovým plotem, za kterým je násep a železniční trať, trochu vyzdobit. Zašla do zahrádkářství hned přes ulici koupit pár cibulek jarních květin a zároveň jim prozradit svůj plán. „A kdybyste snad měli pár sazeniček, které nepotřebujete, anebo travní semeno,“ řekla, „docela by se mi hodily. Chci své okolí trochu zušlechtit. A – nepřidáte se?“

Zahradnice Kevinově mámě s omluvou vysvětlila, že sazeničky nebo cibulky by jí mohla věnovat, kdyby si je chtěla vysázet na zahrádku. Ale tenhle kus půdy u zastávky bohužel patří městu, a tudíž se na něm bez povolení nic vysazovat nesmí. Porušila by tím hygienická a bezpečnostní nařízení.

Kevinova máma se mile usmála a poděkovala za informaci. Většinu života strávila na venkově, a tak v sobě měla hluboce zakořeněnou staroanglickou zdvořilost. Ale myslela si o těch nařízeních svoje.

Cibulky, sazeničky a semínka si opatřila jinde a pak sedávala po celé hodiny na štokrleti u zastávky busu a hrabala se v hlíně na území nikoho mezi chodníkem a plotem. Říkala, že jí dělá dobře dotýkat se země. Několik let sela trávu, sázela kytky a plela plevel. Taky sbírala odpadky, které lidi bezmyšlenkovitě odhodili na tohle území nikoho. Každé jaro se jí ten kousek země odměnil. Vlastní zahradu neměla – bydlela v domě s pečovatelskou službou, kde trávu sekali a křoví seřezávali najatí zahradníci, a tak si zvykla sedávat u zastávky a dívat se na své kytičky. Těšilo ji, když si je prohlíželi i jiní.

Začala tomu místu říkat Moje Partyzánská Zahrádka. To proto, že díky ní vlastně riskovala malér, kvůli těm nařízením. Někdy, to už jí bylo přes osmdesát, vyrážela odhodlaně s rýčkem a hrstí cibulek ke své Zahrádce a mumlala si pod vousy: „Ale co – starou ženskou přece nezavřou! Co by si ve vězení se mnou počali?“

Jakmile zahrádka začala být hezká, lidi jako zázrakem přestali na ten kus půdy odhazovat odpadky, přestali po něm šlapat. Jedině pracovníci, kteří každých pár měsíců přišli vyměnit plakát na debilboardu visícím na plotě, jí zahrádku pokaždé rozryli a pošlapali. Snažila se to pak napravit.

Teď, když Kevinova máma umřela, zajede Kevin tu a tam do naší čtvrti, podívat se na zahrádku a porýt se v hlíně. Má pocit, že to je nejlepší způsob, jak oslavit její památku.

Autor: Iva Pekárková | pondělí 6.3.2017 9:12 | karma článku: 31.90 | přečteno: 1489x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 38.43 | Přečteno: 4222 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 3903 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 37.54 | Přečteno: 3580 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Počkám až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 135 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 491 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 422 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 400 | Diskuse

Milan Lajdar

Prasák se nasák…

Dnes někdo vzpomíná se skřípěním zubů, další u novodobých koryt si ale určitě nestěžují. A mladá generace ví prd a vůbec ji nezajímá, jak to bylo před 17. listopadem, kdy se dělala demokratůra, aby se odstranily rudé svině.

17.11.2017 v 10:04 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 218 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7324

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.