Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muž obviněný z vraždy českého podnikatele v Londýně je celkem sympatický chlapík

26. 09. 2016 19:21:00
U soudu mu to fakt slušelo. V prosklené rohové boudičce v soudní místnosti číslo 4 u Thames Magistrates‘ Court působil devětadvacetiletý Raymond Sculley, obviněný ze středeční vraždy

českého podnikatele ve Východním Londýně, jako ohromně milý chlapík. Přesně ten typ, kterého když se zeptáte na cestu, všeho nechá, vytáhne nadupaný mobil a vyhledá pro vás, co potřebujete.

Byl i hezký. Štíhlý, pružný – žádný klátivý krok kariérního gangstera. Dokonce i šedé vězeňské tepláky mu slušely. Obličej měl pěkný, i když trochu poďobaný od akné, a rámovaný delšími vlnitými vlasy krásné zlatohnědé barvy (anebo to byl velmi dobrý melír, seděla jsem tak dva metry od něj a sledovala jsem ho přes dvě skla).

Tvářil se mile a neutrálně – přesně tak, aby z jeho obličeje nikdo nemohl vyčíst ani opovržení (soudem, světem či čímkoli jiným), ani samolibost, ani radost ze spáchaného činu. Vstával a sedal si, jak mu soud přikázal, a na otázky odpovídal srozumitelně a dostatečně hlasitě na to, aby ho všichni slyšeli, ale ne tak, aby se jeho hlas příliš rozléhal po místnosti. Neprojevil – během těch čtyř nebo pěti minut, které strávil v prosklené boudičce – žádný nepříjemný zlozvyk: nepopotahoval nosem, nekontroloval, po vzoru amerických gangsterů, jestli mu někdo neodcizil varlata, nehoupal se tam a zpátky, neškrábal se v zadnici, necukal končetinami. Seděl nebo stál klidně a jaksi... „zodpovědně“. Víte, co myslím. Bylo skoro nemožné si představit, že ve středu 21. září společně s bandou drsných hochů, vesměs výrazně mladších, napadl Zdeňka M. řetězem na zamykání kol, pak ho umlátil těžkým zámkem na zamykání kol a ještě si do něj, když ležel na zemi, mnohokrát s gustem kopl. A to všechno zřejmě jen proto, že se M., který si po návratu z večírku šel koupit pár kousků smaženého kuřete do krámku na East India Dock Road, v krámku prudce, ale kratičce pohádal s jedním z jeho kumpánů.

Sculleyho image slušného, zdvořilého chlapce – to bylo s největší pravděpodobností divadelní představení, které mu nejspíš pomohl zrežírovat jeho obhájce. Na fotkách dostupných na internetu vypadá Raymond Sculley docela jinak: zdá se dokonce, že se usilovně snaží vypadat jako drsňácký debil. Ať už je to ve sklonu hlavy, čočce, výrazu tváře – anebo použil nějakou appku, která normálně vyhlížející jedince proměňuje v orangutany, Raymond Sculley na svém profilu v sociálních médiích vypadá docela jinak, než vypadal dnes u soudu. Byli to dva různí muži.

Raymond Sculley je jediným aktérem středeční vraždy, který je momentálně ve vyšetřovací vazbě. Dva další nejmenovaní účastníci – jeden devatenáctiletý a jeden šestnáctiletý – byli zatčeni, ale propuštěni s tím, že se musí objevit u soudu koncem října.

Na tohle přelíčení se byli podívat jen dva novináři, zaměstnanci zpravodajských agentur. Žádným novinám nebo televizní stanici tenhle případ nestál za to, aby se u soudu objevili. Není to asi nijak významná věc, policie nemá sebemenší podezření, že by snad útok, který skončil vraždou českého občana, mohl mít něco společného s terorismem. Je to jen běžné násilí, v ulicích Londýna podle tisku čím dál tím častější. Není pravděpodobné, že by tenhle zločin měl něco společného s Brexitem a s ním související uměle vyvolávanou či aspoň vřele podporovanou nenávistí Angličanů vůči cizincům z Východní Evropy. I když se zprávy v médiích trochu rozcházejí (Podle některých kdosi – snad Raymond Sculley? – položil po hádce Zdeňkovi M. ruku kolem pasu a řekl mu: „Všechno je dobrý, jsme kamarádi,“, podle jiných ho napomenul: „Takhle s ním nesmíš mluvit!“. Podle některých zpráv umlátil gang českého podnikatele těžkým řetězem na přivazování kol, podle jiných ho jeden z nich – Sculley? – řetězem srazil k zemi a umlátil ho pak těžkým zámkem.), nebude tenhle případ pro anglické soudy žádný velký oříšek. Prostě taková téměř rutinní a téměř náhodná vražda v nepříliš bezpečné čtvrti Poplar.

V „gallery“ – malé místnůstce pro veřejnost, oddělené od soudní síně prosklenou stěnou s pravidelnými mezerami mezi skleněnými panely – se kromě mě objevili i čtyři další lidé, evidentně Sculleyho příbuzní. Žena nejspíš tak kolem šedesátky s prošedivělými neupravenými vlasy, v teplákách a o berli – že by jeho matka? --, muž podobného věku, taky neupravený a s pětidenním strništěm – že by jeho otec? – a dvě o něco mladší ženy. Čekali vcelku klidně – i když roztřesení z nedostatku nikotinu –, až začne soud, rozčilovali se jen proto, že se dlouho nevědělo, v které místnosti se sejde. Až rozhovor se Sculleyho právníkem je zbavil klidu. Ráda bych se o nich dozvěděla něco víc, ale neměli zájem mi cokoli říkat. Jen starší paní s berlí by si moc ráda povídala, ale ostatní jí to zatrhli.

Fakt, že se Sculley dokázal proměnit – byť jen na pár minut – ve vzorného chlapečka, svědčí o tom, že nemůže být hloupý. Určitě je natolik inteligentní, aby si dokázal najít a udržet dobře placenou práci, aby si mohl vybrat, čím a kým touží v životě být. Vybral si kariéru gangstera a teď za to bude pykat. Možná že se do své gangsterské image musí víc stylizovat než do image milého chlapíka, možná je svou náturou spíš ten milý chlapík. To asi neví nikdo, snad ani on sám.

Proč ze Sculleyho vyrostl násilník a vrah (tedy: zatím jen podezřelý z vraždy), to je otázka pro psychology. Bohužel je takových jako on – inteligentních a přizpůsobivých lidí s potenciálem být úspěšní, kteří se ale vydají špatným směrem --, v Londýně nějak příliš mnoho. Leckterý z nich mi ochotně – úslužně! – poradil, když jsem se ho zeptala na cestu. A přitom sám pro sebe správnou cestu najít neumí.

Je mi z toho všeho – ze smrti Zdeňka M., z lidí, kteří ztratili v životě cestu – vážně do breku.

Autor: Iva Pekárková | pondělí 26.9.2016 19:21 | karma článku: 43.74 | přečteno: 9832x


Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 4750 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 36.25 | Přečteno: 4218 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 38.13 | Přečteno: 3887 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 32.92 | Přečteno: 1642 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Škodolibý blog

Německá katolická církev se prý kaje za prznění dětí. Církev prý prosí oběti o odpuštění. Neví se přesně o počtu obětí, ale za posledních několik desetiletí se v Německu jednalo zřejmě o několik tisíc vesměs dětí.

25.9.2018 v 23:28 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Půl litru pravdy

S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.

25.9.2018 v 20:36 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jan Zíma

I děti těch druhých jsou lidskými bytostmi.

To, v jak nezáviděníhodné situaci můžete být, pokud jste dítětem cizinců dlouhodobě žijících v ČR a potřebujete lékaře, asi nikdy nepoznáte. Ale pokud by tomu tak bylo, je to někdy velmi mrazivá zkušenost. Zejména pro dítě.

25.9.2018 v 18:06 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 309 |

Libuse Palkova

Jak to vypadá u prezidenta na letním bytě?

V předchozím blogu jsem se s vámi podělila o své zážitky z návštěvy zámku v Lánech a slíbila pokračování. Profesionální fotografové a milovníci kvalitní fotek by ve svém vlastním zájmu neměli radši ani dál číst a opustit prostor.

25.9.2018 v 17:48 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 728 | Diskuse

Michal Pohanka

Jak Amerika málem pohřbila Michaela Douglase a ani k tomu nepotřebovala MeToo

Populární herec ve Státech běhal od čerta k ďáblu s bolestmi v krku a nakonec musel až do Kanady, kde jednoho moudrého doktora napadlo podívat se mu do krku.

25.9.2018 v 17:45 | Karma článku: 24.87 | Přečteno: 821 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7380

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz