Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Ty jseš vážně Džihád? Chudáku…“

5. 08. 2016 8:22:00
Týden stará zpráva. Do fitka, které v malém městě u Mnichova vlastní moje kamarádka Katka s manželem, vstoupil nesmělý chlapík tak kolem třiceti a řekl, že by se chtěl stát členem.

Nemluvil německy nijak zvlášť skvěle – byl to poměrně čerstvý příchozí z Afghánistánu -, a tak se s ním Katka a dva hoši, kteří tam slouží jako recepční, trenéři i údržbáři, domlouvali rukama nohama. Vysvětlili mu, jak to v tomhle fitku chodí a kolik musí platit měsíčně, a -- jak to fitcentra dělávají --, sepsali s ním smlouvu.

Jeden z chlapíků smlouvu přelétl očima, jestli je všechno správně vyplněné, a vzápětí zalapal po dechu: „Počkej! Ty seš vážně – Džihád? To jako fakt?“

Afghánec sklopil hlavu a zamumlal: „Jo...“

Vzápětí se všichni čtyři – včetně Džiháda – rozeřvali smíchy.

„No sakra,“ děsil se jeden z trenérů, jakmile záchvat smíchu přešel. „To na tebe jako mám volat ‚Džiháde, neflákej se! Zvedej kolena, Džiháde, lenochu líná! Džiháde, makej, makej, dyť seš jak spící panna, Džiháde!‘? To je trochu blbý, ne?“

Dohodli se, že ho budou oslovovat „Davide.“

Vsadím se, že ještě před deseti, patnácti lety by Džihád mohl trénovat v kterémkoli fitcentru v Německu či celé Evropě – a nikdo by jeho jménu nevěnoval pozornost. Naneštěstí pro něj se arabský výraz pro „svatou válku“ (či, podle některých výkladů, „usilovné snažení“) stal pro ne-muslimy až příliš známým a užívaným – nesprávně – jako synonymum pro terorismus.

Afghánci často mívají jména, jejichž výklad může být poněkud... bojovný. Třeba Mirwais, jméno velmi oblíbené mezi Paštuny, se obvykle překládá jako „vznešený vládce“, ale dva Mirwaisové, kteří se mnou svého času řídili taxíky v Caravan Cars, mi prozradili, že to může být i „mučedník“. Navíc mučedník, který se obětoval pro svou víru, takže... ehm... v rámci dnešní nomenklatury třeba mudžahedín, džihádista a tak dál. Delawar (taky jsme tam jednoho měli, i když si říkal Daniel), to v afghánském jazyce dari znamená „válečník, bojovník, rytíř, hrdina“ – není ani třeba dodávat, že má hrdinsky bojovat především za svou víru. Takových jmen najdete desítky, ne-li stovky. Jsou buď úplně nevinná, anebo děsivá – záleží na tom, jak je překládáte. Džihád má smůlu, protože v Evropě chce jen málokdo vědět, že jeho jméno může být docela nevinné. Kdybychom chtěli, můžeme ho překládat jako „snaživec“, a nebude to špatně.

Jestli si snad někdo myslí, že si v neblaze pojmenovaném Džihádovi jeho afghánští rodiče snad chtěli vychovat teroristu, který se jednou někde odpálí a vezme s sebou fůru bezvěrců, hluboce se mýlí. Jestli je mu kolem třiceti, spadalo jeho narození do doby, kdy se Afghánci všemi silami vzpírali sovětské okupaci. V té době Amerika sice už přestávala cvičit mudžahedíny a učit je bojovat proti Rusům, ale celý svobodný svět afghánským mudžahedínům stále ještě fandil a doufal, že válku vyhrají a Rusy zaženou, tak jako dosud zahnali všechny potenciální kolonizátory. Boj za vlast pro Afghánce splývá s bojem za své náboženství – a to, co Rusové vnímali jako boj o území, vnímali Afghánci jako boj za víru. Není divu, že se v té době narodila řada Mirwaisů, Delawarů, Hasamů („mečů“) či Džihádů.

Po třiceti nebo pětatřiceti letech tato jména bohužel působí poněkud nevhodně.

Nešťastný Džihád mi připomněl příběh nešťastné Traktoriny. Bohužel jsem ji sama neznala, mám to jen z doslechu: kamarádka o pár let mladší než já ji měla v sedmdesátých letech na pionýrském táboře za vedoucí. Traktorině bylo kolem dvaceti – její rodiče, spíš naivně nadšení pro „pokrok v zemědělství“, pro rozkulačování kulaků, znárodňování půdy, rozorávání mezí, rozmašírovávání koní do buřtů a tak dál, než řiťolezečtí – ji tak pojmenovali začátkem padesátých let.

Stačilo dvacet let a Traktorina aby, jak se říká, chodila kanálama. Všichni se jí posmívali. Oficiálně si změnit jméno, to se neodvážila, nebyla socialistickým zřízením Československa nijak zvlášť nadšená, ale taky nebyla disidentka, nechtěla riskovat černou skvrnu ve svém kádrovém posudku. Představovala se jako Tereza, ale pionýři její pravé jméno vyčenichali (děti vyčenichají vždycky všechno) a říkali jí mezi sebou Kombajn a Těžká Technika – byla prý poněkud objemnější.

(Jestlipak Traktorina ještě žije – bylo by jí jen něco přes šedesát. A jestlipak se nakonec, když už se nebylo proč bát komoušů, nechala přejmenovat?)

Traktorina podle všeho neměla příliš budovatelského ducha (na pionýrských táborech vypomáhala, protože měla ráda děti). Džihád, zdá se, zas nemá sklony k posvátné válce. Je milý, má otevřenou povahu, snaží se být ve všem nápomocný a nikomu nestrká pod nos svou víru. Nejeví klasické příznaky moderních muslimských radikálů připravených se vyhodit do povětří – vesměs uzavřených, nemluvných, málo sebejistých, ale často agresivních, kteří obvykle chlastají či požívají drogy, souloží, kde se dá, a zároveň se všude honosí svým náboženstvím. Ostatně ani věk už na teroristu nemá – málokterému teroristovi dneška je přes třicet.

I tak mám velkou radost, že ho zaměstnanci ve fitku přijali mezi sebe, snad dokonce si ho za těch pár dní stačili oblíbit. Nemám strach, že by podlehl jakési verzi „nomen omen“ a pustil se do svaté války proti obyvatelům německého městečka. Jen si myslím, že by tak vřelé přátelské přijetí možná pomohlo pozměnit názory a životní cíle skutečných potenciálních teroristů, těch, kteří se vesměs nejmenují Džihád, ale kteří – z hlouposti, nejistoty, pocitů odcizení a bezvýchodnosti -- touží vést velmi specifickou a velmi osobní „svatou válku“ proti světu a náhodným lidem, kteří se jim připletou do cesty.

Autor: Iva Pekárková | pátek 5.8.2016 8:22 | karma článku: 39.62 | přečteno: 13723x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 38.43 | Přečteno: 4222 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 3903 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 37.54 | Přečteno: 3580 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 31.90 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Počkám až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 135 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 491 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 422 | Diskuse

Marek Valiček

Jinej šmrnc

Středoklucký fashion week vrcholí módníma přehlídkama outfitů zdejších domorodců při ranním nákupu rohlíků a mlíka.

17.11.2017 v 13:57 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 400 | Diskuse

Milan Lajdar

Prasák se nasák…

Dnes někdo vzpomíná se skřípěním zubů, další u novodobých koryt si ale určitě nestěžují. A mladá generace ví prd a vůbec ji nezajímá, jak to bylo před 17. listopadem, kdy se dělala demokratůra, aby se odstranily rudé svině.

17.11.2017 v 10:04 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 218 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7324

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.