Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
jejich rozhovoru bylo tuhnutí betonu, který, jak jsem pochopila, na jejich stavbě tuhne špatně. Teda k—wa špatně, k—wa. K—wa!!! A, k—wa, může za to, k—wa, ten jejich, k—wa, blbej, k—wa, stavby-k—wa-vedoucí, k—wa, kterej je, k—wa, tak blbej, k—wa, že oni teď, k—wa, budou, k—wa, muset, k—wa, pracovat, k—wa, i, k—wa, v sobotu, k—wa.
Nezdálo se, že by snad byli naštvaní a využívali zvukomalebnosti tohoto výrazu, aby si ulevili.Koneckonců za sobotní práci dostanou příplatek – pracují „na bílo“, jak dokládaly veškeré fasované ochranné pomůcky, od festovních bot a rukavic až po helmy s logem stavební firmy, to ale frekvenci k—ew nijak nesnížilo. Víc k—ew do vět prostě nacpat nemohli, to by veškerá sémantika vzala za své. Díky k—wám byl jejich rozhovor těžko srozumitelný – i pro člověka, který umí polsky. Ovšem – a to si pánové neuvědomovali – slovu k—wa rozuměli v našem vlaku všichni. Nejen proto, že tu byla Poláků celá řada. (Hned naproti mně seděla jejich krajanka a obracela oči v sloup, celá zrůžovělá rozpaky.) I dvě nemladé pasažérky přes uličku – rodilé Angličanky, soudě podle jejich tváří a polohlasného hovoru, sebou při každé k—wě trochu cukly. Klepaly se jak osikové listy. Nejspíš netušily, o čem se ti dva baví, ale pochopily, že jsou to Poláci (nebo teda lidi tam odněkud z východní Evropy) a věděly, co je to k—wa. Na rozdíl od Poláků dobře tušily, že jejich řeči každý rozumí, a teprve když k—wující zedníci vystoupili, vyměnily si pár „Oh, well…“ Pokud litovaly, že Britové v referendu rozhodli, že chtějí vystoupit z Evropské unie, možná toho po dnešním setkání litují o něco méně.
Kamarádi a kamarádky z Polska mě ujišťují, že průměrný Polák – ani průměrný polský muž, ba ani průměrný polský zedník – nepotřebuje do každé věty nacpat sedm k—ew. Některým občas nějaká ujede, to bezesporu, ale takovou sílu jako v Anglii jich v Polsku nenajdete.
Čím tedy vysvětlit, že se taková spousta, možná většina polských k—ew (těch slovních) odstěhovala do Londýna? Je možné, že si tohle město vybrali ti nejsprostší Poláci ze všech – a podle toho to tu vypadá? Anebo Poláci – i dlaždiči – v Anglii zdrsněli, našli svou pravou tvář a začli skutečně mluvit jako dlaždič? (Proč by ale měli zdrsnět zrovna v Anglii? Vždyť přece všichni vědí, že sem přišli za lepším…)
Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že „my Poláci“ příliš hřešíme na to, že nám tu nikdo nerozumí. A tak se nenamáháme být zdvořilí, anebo aspoň slušní. Nenapadne nás, že by se „cizinci“ kolem nás snad mohli urazit, naštvat či aspoň tak trochu otřást – jako anglické dámy ve vlaku – při každém sprostém slově. Anebo – a to je o chlup horší – nám je jedno, jestli se „cizinci“ v cizí zemi urazí, naštvou nebo otřesou.
A docela by mě zajímalo, jestli si Poláci, tedy ti v Anglii k—wami oplývající, své k—wy dovezou do Polska, pokud se rozhodnou navrátit domů. Čeští emigranti – včetně mě – si obvykle z ciziny přivážejí přehršel sprostých slov v cizích jazycích. Ty potom, obvykle poněkud zkomolené, míchají do češtiny. I Češi, které potkávám v zahraničí, obyčejně rychle pochytí veškerá neslušná slůvka jazyka, kterým leckdy ani mluvit neumějí, a s těmi se pak rádi všude chlubí. Nepotkávám tu ale zdaleka tolik krajanů, kteří by se do své mateřštiny rozhodli v cizině přidávat tisíckrát vyšší dávky do p---lí, p-č či české verze k—ew. Možná nejsme takoví vlastenci jako naši kolegové z Polska…
Mimochodem, ranní jízda vlakem pro mě byla prozářená roztomilou historkou, kterou jsem si před odjezdem přečetla ve zprávách BBC. Vnuk si všiml, jak zdvořile jeho babička, počítačově gramotná pětaosmdesátiletá dáma, jedná s googlovým vyhledavačem. „Prosím,“ napsala hezky celou větou do kolonky HLEDEJ, „přeložte mi tyhle římské číslice mcmxcviii. Děkuji.“ Teprve Potom zmáčkla ENTER. Taková zdvořilost dojala správce googlu a s nimi i leckoho jiného, například mě. Není to nádherné, když lidé jednají zdvořile prostě s každým – nejen s cizincem, který možná nerozumí jejich jazyku, ale i s internetovým vyhledavačem, kterému je to, přiznejme si, fuk? Neumím dost jasně vyjádřit, proč to tak cítím – a proč přesně je mi o tolik milejší ten druhý, zdvořilý přístup k životu a lidem i věcem okolo nás. Ale vím, že ho mám mnohem radši. Dělá mi dobře. Je leckdy zbytečný, to jistě – internetový vyhledávač si vůbec neuráčí všimnout, že s ním někdo jedná zdvořile – v tom se podobá mnoha lidem. Ale mně se přesto zdá, že je lepší být tisíckrát zdvořilý zbytečně, než jednou jedinkrát zbytečně sprostý. Je vždycky lepší považovat cizince, kteří našemu jazyku nerozumějí, roboty, internetové vyhledavače či neživé věci za tvory sobě rovné, které je třeba pěkně poprosit a poděkovat jim (jakkoli se to může zdát naivní), než tak trochu přehlížet všechno kolem sebe – všechno, co se nás bezprostředně netýká – a chovat se, jako by to tam nebylo: věci, které nepatří nám, dokonce i lidi, o kterých soudíme, že nám nerozumějí. Nedovedu vysvětlit, proč je to lepší – snad je to možné za pomoci teorií o altruismu, ale já to neumím, vím jen, že to lepší je. I když internetové vyhledavače o nic neprosím ani jim neděkuju, snažím se podle toho žít.
Ostatně, zkusila jsem vygooglit „Please translate these roman numerals mcmxcviii. Thank you“ – a vypadlo mi řešení: 1998. (A taky, samozřejmě, zpráva o zdvořilé anglické babičce, hned v několika podobách.) Zkusila jsem zanést „k—wa, proč, k—wa, ten, k—wa, beton, k—wa, netvrdne, k—wa, jak, k—wa, má? K—wa!“, teda s k—wami vypsanými tak, jak tady v článku být nesmějí, a vypadla mi jen spousta dalších k—ew. Tedy nadávek. Některé k—wy skutečně poradily, jak to zařídit, aby beton tuhnul. Porno kupodivu nevypadlo žádné. Asi se žádná z polských profesionálek nepovažuje za k—wu.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Iva Pekárková
O svalnatých vlastencích se zábrusem
Když jsem se dozvěděla, že slovenský vlastenec s nepokrytě náckovskými sklony – jak jen se to jmenoval?
Iva Pekárková
Muž obviněný z vraždy českého podnikatele v Londýně je celkem sympatický chlapík
U soudu mu to fakt slušelo. V prosklené rohové boudičce v soudní místnosti číslo 4 u Thames Magistrates‘ Court působil devětadvacetiletý Raymond Sculley, obviněný ze středeční vraždy
Iva Pekárková
„…a každý se to potom líbilo!“ (O znásilnění)
„A co jestli jsem těhotná? Co potom?“ Tlumočila jsem pro ni na středisku při vstupní prohlídce. Zrovna přijela do Anglie a
Iva Pekárková
Hrozí „nám Polákům“ v Anglii nebezpečí?
Na konci srpna přišel v Harlow o život čtyřicetiletý Polák Arkadiusz Jozwik. Podle zpráv si s kamarádem koupili pizzu, donesli si ji na lavičku a pustili se do jídla,
Iva Pekárková
Terorista v našem pokoji? Už asi ano.
Můj přítel K. se právě pokoušel dostat do vchodových dveří sebe, kolo a ještě batoh s nákupem, když se k němu kulhavými krabími přískoky, tak typickými
Iva Pekárková
Poláci a „my Poláci“, tentokrát ve vězení
Návštěva věznice se vydařila. Mark, sociální pracovník, pro kterého jsem tlumočila, ve věznici Jejího Veličenstva Belmarsh ještě před rokem pracoval jako bachař,
Iva Pekárková
Burkini aneb Slušný člověk chodí svlečený!
Kdyby nebylo náhlého zákazu burkin na francouzských plážích, který uprostřed koupací sezóny vstoupil v platnost téměř ze dne na den, nejspíš by mi ještě dlouho trvalo,
Iva Pekárková
Zase u soudu, tentokrát v Old Bailey
Jak jsem slíbila, šla jsem se dnes ráno znovu podívat, jak pokračuje soud. Tentokrát se, jak soudce rozhodl, odehrával v Old Bailey
Iva Pekárková
Středeční útok na Russell Square – reportáž ze soudní síně
Jakmile se v českých médiích provalilo, že za středečním útokem na londýnském Russell Square, při kterém přišla o život
Iva Pekárková
„Ty jseš vážně Džihád? Chudáku…“
Týden stará zpráva. Do fitka, které v malém městě u Mnichova vlastní moje kamarádka Katka s manželem, vstoupil nesmělý chlapík tak kolem třiceti a řekl, že by se chtěl stát členem.
Iva Pekárková
„Loďky jim potopit a mrtvoly poslat do Afriky. Na to voni slyšej.“
Včera, zhruba rok a čtvrt nato, co se celá Evropa začala třást před přívalem uprchlíků – tedy, v tomhle případě, hlavně ekonomických migrantů --, jsem se dočetla, že
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
Iva Pekárková
Vynadejte mi, prosím. Ale květnatě.
Milí i méně milí čtenáři, milé i méně milé čtenářky mých blogů! Prosím, vynadejte mi, jak nejlíp umíte! Udělejte to co nejdřív, tak do čtrnácti dnů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x