Vím přesně, co si myslí Bůh!

28. 11. 2012 8:22:26
Teda já asi ne, protože nejsem věřící. Ale nedávný výzkum naznačuje, že to vědí snad všichni lidé, kteří hluboce věří v Boha, přinejmenším toho křesťanského. Přišel na to díky své geniálně jednoduché studii pan Nicholas Epley z Chicagské univerzity.

Pan Epley – jako správný vědec – nevycházel ze žádné konkrétní teorie, kterou by se snažil dokázat. Jen se chtěl podívat, jak někteří lidé uvažují. Dnes už to jde docela snadno díky vysoce vyvinutým přístrojům schopným provádět fMRI: zobrazovat, které části mozku právě používáte, za pomoci funkční magnetické rezonance.

Je to metoda bezbolestná, pro sledovaný subjekt podle všeho bezpečná a vytváří obrázky tak zřetelné, že se líbí i laikům. Jen odborník samozřejmě dovede pojmenovat, která centra se při myšlence na to či ono zapojují, případně poznat, jestli pacientův mozek funguje správně, anebo ne.

Jenže pan Epley se nezabýval diagnostikou. Mozková centra přirozeně pojmenovat uměl, ale ani o to mu nešlo. Šlo mu o srovnání tří obrázků "rozsvícených částí mozku", které získal, když zkoumanému subjektu, napojenému na přístroje, předložil nějaký problém a pak se zeptal: "Co si o tom myslíte vy?", "Co si o tom myslí průměrný Američan?" a "Co si o tom myslí Bůh?"

Vybíral si k tomu jedince, kteří o sobě prohlašovali, že jsou hluboce věřící. Problémy, které jim předkládal, byly typické americké "kontroverzní záležitosti", o kterých se diskutuje už desítky let: trest smrti, interrupce, manželství s člověkem stejného pohlaví, afirmativní akce, legalizace marihuany, ale také pár novodobějších – konkrétně válka v Iráku.

Pak zjistil pozoruhodnou věc: když subjekty přemýšlely o svém vlastním názoru, rozsvítily se jim v mozku naprosto stejné oblasti, jaké se rozsvítily, když se zamyslely nad názorem Božím. Naproti tomu, jakmile začaly uvažovat, co si asi tak myslí průměrný Američan, rozsvítily se oblasti zcela jiné – evidentně se žádný z nich za průměrného Američana nepovažoval. Fungovalo to úplně stejně u všech sedmnácti počátečních subjektů, které pan Epley napojil na fMRI.

Co to naznačovalo? Jen jediné: totiž že hluboce věřící člověk používá stejná centra v mozku, když myslí na sebe a na Boha, a myslí tudíž docela stejně jako (jeho) Bůh. Pan Epley zdůrazňuje, že to neznamená, že by se takový člověk snad považoval za Boha – jen má jeho Bůh ve všem stejné názory. Zdůrazňoval taky, že jeho studie v žádném případě neřeší otázku existence, či neexistence Boha, jen naznačuje způsob, jakým věřící o Bohu uvažují.

Pan Epley ve studii pokračoval. Kromě univerzitních studentů, nejčastějších "obětí" podobných průzkumů, lapal i náhodné kolemjdoucí v bostonském metru a přes tisíc subjektů sehnal přes databázi sestavenou tak, aby odpovídala populační mozaice ve Spojených státech. Rozšířil seznam otázek a k "já," "Bůh" a "průměrný Američan" přidal Billa Gatese (známého člověka, o jehož názorech málokdo něco ví) a George Bushe (známého člověka, o jehož názorech je známo hodně). Výsledek vyšel stejně: při "já" a "Bůh" se zapínaly stejné oblasti mozku, při všech ostatních možnostech jiné.

Pouhý fakt, že věřící myslí stejnými oblastmi mozku, když uvažují o sobě a o Bohu, nedokazuje, že si sami tvoří Boží názory – mohl by právě tak dobře znamenat, že se nechají ve všem vést Bohem. A tak zašel pan Epley ještě dál: začal se svými subjekty vychytrale manipulovat. Nejdřív se jich zeptal, co si myslí o tom či onom problému, a pak se jejich názor v té věci pokusil zmanipulovat pečlivě vybranými silnými nebo naopak slabými argumenty pro a proti. V mnoha případech subjekty skutečně změnily na daný problém názor – a věřte tomu nebo ne, spolu s nimi ho změnil i Bůh.

"Zdá se, že si člověk vytváří Boha k obrazu svému," komentuje to Epley. A dodává: "Lidé zřejmě používají náboženství jako mravní kompas, vytvářejí si dojmy a činí rozhodnutí na základě toho, čemu podle jejich předpokladu věří či co si přeje Bůh, nejvyšší mravní autorita. To nejdůležitější na kompasu ale je, že ukazuje k severu nezávisle na tom, kterým směrem míříte vy. Tento výzkum naznačuje, že úsudky ohledně Boží vůle na rozdíl od skutečného kompasu mohou místo toho lidi vést dál a dál ve směru, kterým už se vydali."

No řekněte, není výzkum pana Epleyho geniální? Mně se teda zdá, že supersilným reflektorem osvětluje letitou záhadu, jak je možné, že vznikají "Boží války", v nichž je každá strana přesvědčená, že "bojuje ve jménu Božím" a "Bůh si přeje jejich vítězství". Anebo proč si modernější či mírumilovnější Bůh přeje tolik navzájem si odporujících věcí.

Dala bych panu Epleymu Nobelovu cenu. Ne, bez legrace. Trochu jsem se nad tím zamyslela a je mi to jasné: Bůh tomu chce!

Autor: Iva Pekárková | středa 28.11.2012 8:22 | karma článku: 36.30 | přečteno: 4815x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 39.13 | Přečteno: 4803 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 36.29 | Přečteno: 4255 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 3916 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 32.99 | Přečteno: 1657 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Tragický příběh ševce a jeho ženy

Celé to začalo po únoru 1948 v čase násilného znárodňování. Do té doby žili vedle sebe na náměstí malého městečka dva mladí živnostníci, švec a řezník.

13.11.2018 v 20:49 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Majová

Tohle mi neříkej, tak blbá nebyla ani Tamara

Mám kadeřnický rituál. V přesném čase, na přesném místě, v pravidelném intervalu. Barva na vlasy, na alobalové růžky bych mohla přijímat signály z oběžné dráhy (kdybych ovšem chtěla), šálek kávy a hromádka pitomoučkých časopisů.

13.11.2018 v 18:05 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 687 | Diskuse

Michal Pohanka

Zoufalci píšou bestseller aneb Pozor na literární šmejdy!

Z ubožáků, kteří se upli na chiméru spisovatelství, tyje "firma" ABC, která teď se svými inzeráty brousí i po blogu idnes. Kunderu z vás neudělá, ale vola možná ano.

13.11.2018 v 16:42 | Karma článku: 11.22 | Přečteno: 676 | Diskuse

Viktor Švub

Kam s ním?

Pár otázek na téma „škola, vzdělávání, učitelé, žáci a rodiče“. Úvodní článek k sérii, která by měla rozproudit diskuzi o našem školství i mimo specializované servery.

13.11.2018 v 16:20 | Karma článku: 7.09 | Přečteno: 304 | Diskuse

Libuše Palková

Tam já nejdu, tam jsou nějaký nahatý paní

Ráda si občas zajdu do sauny, a zejména podzimní a zimní plískanice přímo vyzývají k tomu, aby se člověk pořádně prohřál a zrelaxoval. Zvýší se tím imunita a celkově ozdraví organismus tím, že ze sebe vypotíte různé škodliviny.

13.11.2018 v 16:05 | Karma článku: 21.01 | Přečteno: 1417 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7386

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Najdete na iDNES.cz