Vím přesně, co si myslí Bůh!
Pan Epley – jako správný vědec – nevycházel ze žádné konkrétní teorie, kterou by se snažil dokázat. Jen se chtěl podívat, jak někteří lidé uvažují. Dnes už to jde docela snadno díky vysoce vyvinutým přístrojům schopným provádět fMRI: zobrazovat, které části mozku právě používáte, za pomoci funkční magnetické rezonance.
Je to metoda bezbolestná, pro sledovaný subjekt podle všeho bezpečná a vytváří obrázky tak zřetelné, že se líbí i laikům. Jen odborník samozřejmě dovede pojmenovat, která centra se při myšlence na to či ono zapojují, případně poznat, jestli pacientův mozek funguje správně, anebo ne.
Jenže pan Epley se nezabýval diagnostikou. Mozková centra přirozeně pojmenovat uměl, ale ani o to mu nešlo. Šlo mu o srovnání tří obrázků "rozsvícených částí mozku", které získal, když zkoumanému subjektu, napojenému na přístroje, předložil nějaký problém a pak se zeptal: "Co si o tom myslíte vy?", "Co si o tom myslí průměrný Američan?" a "Co si o tom myslí Bůh?"
Vybíral si k tomu jedince, kteří o sobě prohlašovali, že jsou hluboce věřící. Problémy, které jim předkládal, byly typické americké "kontroverzní záležitosti", o kterých se diskutuje už desítky let: trest smrti, interrupce, manželství s člověkem stejného pohlaví, afirmativní akce, legalizace marihuany, ale také pár novodobějších – konkrétně válka v Iráku.
Pak zjistil pozoruhodnou věc: když subjekty přemýšlely o svém vlastním názoru, rozsvítily se jim v mozku naprosto stejné oblasti, jaké se rozsvítily, když se zamyslely nad názorem Božím. Naproti tomu, jakmile začaly uvažovat, co si asi tak myslí průměrný Američan, rozsvítily se oblasti zcela jiné – evidentně se žádný z nich za průměrného Američana nepovažoval. Fungovalo to úplně stejně u všech sedmnácti počátečních subjektů, které pan Epley napojil na fMRI.
Co to naznačovalo? Jen jediné: totiž že hluboce věřící člověk používá stejná centra v mozku, když myslí na sebe a na Boha, a myslí tudíž docela stejně jako (jeho) Bůh. Pan Epley zdůrazňuje, že to neznamená, že by se takový člověk snad považoval za Boha – jen má jeho Bůh ve všem stejné názory. Zdůrazňoval taky, že jeho studie v žádném případě neřeší otázku existence, či neexistence Boha, jen naznačuje způsob, jakým věřící o Bohu uvažují.
Pan Epley ve studii pokračoval. Kromě univerzitních studentů, nejčastějších "obětí" podobných průzkumů, lapal i náhodné kolemjdoucí v bostonském metru a přes tisíc subjektů sehnal přes databázi sestavenou tak, aby odpovídala populační mozaice ve Spojených státech. Rozšířil seznam otázek a k "já," "Bůh" a "průměrný Američan" přidal Billa Gatese (známého člověka, o jehož názorech málokdo něco ví) a George Bushe (známého člověka, o jehož názorech je známo hodně). Výsledek vyšel stejně: při "já" a "Bůh" se zapínaly stejné oblasti mozku, při všech ostatních možnostech jiné.
Pouhý fakt, že věřící myslí stejnými oblastmi mozku, když uvažují o sobě a o Bohu, nedokazuje, že si sami tvoří Boží názory – mohl by právě tak dobře znamenat, že se nechají ve všem vést Bohem. A tak zašel pan Epley ještě dál: začal se svými subjekty vychytrale manipulovat. Nejdřív se jich zeptal, co si myslí o tom či onom problému, a pak se jejich názor v té věci pokusil zmanipulovat pečlivě vybranými silnými nebo naopak slabými argumenty pro a proti. V mnoha případech subjekty skutečně změnily na daný problém názor – a věřte tomu nebo ne, spolu s nimi ho změnil i Bůh.
"Zdá se, že si člověk vytváří Boha k obrazu svému," komentuje to Epley. A dodává: "Lidé zřejmě používají náboženství jako mravní kompas, vytvářejí si dojmy a činí rozhodnutí na základě toho, čemu podle jejich předpokladu věří či co si přeje Bůh, nejvyšší mravní autorita. To nejdůležitější na kompasu ale je, že ukazuje k severu nezávisle na tom, kterým směrem míříte vy. Tento výzkum naznačuje, že úsudky ohledně Boží vůle na rozdíl od skutečného kompasu mohou místo toho lidi vést dál a dál ve směru, kterým už se vydali."
No řekněte, není výzkum pana Epleyho geniální? Mně se teda zdá, že supersilným reflektorem osvětluje letitou záhadu, jak je možné, že vznikají "Boží války", v nichž je každá strana přesvědčená, že "bojuje ve jménu Božím" a "Bůh si přeje jejich vítězství". Anebo proč si modernější či mírumilovnější Bůh přeje tolik navzájem si odporujících věcí.
Dala bych panu Epleymu Nobelovu cenu. Ne, bez legrace. Trochu jsem se nad tím zamyslela a je mi to jasné: Bůh tomu chce!
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Iva Pekárková
O svalnatých vlastencích se zábrusem
Když jsem se dozvěděla, že slovenský vlastenec s nepokrytě náckovskými sklony – jak jen se to jmenoval?
Iva Pekárková
Muž obviněný z vraždy českého podnikatele v Londýně je celkem sympatický chlapík
U soudu mu to fakt slušelo. V prosklené rohové boudičce v soudní místnosti číslo 4 u Thames Magistrates‘ Court působil devětadvacetiletý Raymond Sculley, obviněný ze středeční vraždy
Iva Pekárková
„…a každý se to potom líbilo!“ (O znásilnění)
„A co jestli jsem těhotná? Co potom?“ Tlumočila jsem pro ni na středisku při vstupní prohlídce. Zrovna přijela do Anglie a
Iva Pekárková
Hrozí „nám Polákům“ v Anglii nebezpečí?
Na konci srpna přišel v Harlow o život čtyřicetiletý Polák Arkadiusz Jozwik. Podle zpráv si s kamarádem koupili pizzu, donesli si ji na lavičku a pustili se do jídla,
Iva Pekárková
Terorista v našem pokoji? Už asi ano.
Můj přítel K. se právě pokoušel dostat do vchodových dveří sebe, kolo a ještě batoh s nákupem, když se k němu kulhavými krabími přískoky, tak typickými
Iva Pekárková
Poláci a „my Poláci“, tentokrát ve vězení
Návštěva věznice se vydařila. Mark, sociální pracovník, pro kterého jsem tlumočila, ve věznici Jejího Veličenstva Belmarsh ještě před rokem pracoval jako bachař,
Iva Pekárková
Burkini aneb Slušný člověk chodí svlečený!
Kdyby nebylo náhlého zákazu burkin na francouzských plážích, který uprostřed koupací sezóny vstoupil v platnost téměř ze dne na den, nejspíš by mi ještě dlouho trvalo,
Iva Pekárková
Zase u soudu, tentokrát v Old Bailey
Jak jsem slíbila, šla jsem se dnes ráno znovu podívat, jak pokračuje soud. Tentokrát se, jak soudce rozhodl, odehrával v Old Bailey
Iva Pekárková
Středeční útok na Russell Square – reportáž ze soudní síně
Jakmile se v českých médiích provalilo, že za středečním útokem na londýnském Russell Square, při kterém přišla o život
Iva Pekárková
„Ty jseš vážně Džihád? Chudáku…“
Týden stará zpráva. Do fitka, které v malém městě u Mnichova vlastní moje kamarádka Katka s manželem, vstoupil nesmělý chlapík tak kolem třiceti a řekl, že by se chtěl stát členem.
Iva Pekárková
„Loďky jim potopit a mrtvoly poslat do Afriky. Na to voni slyšej.“
Včera, zhruba rok a čtvrt nato, co se celá Evropa začala třást před přívalem uprchlíků – tedy, v tomhle případě, hlavně ekonomických migrantů --, jsem se dočetla, že
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
V časně ranním vlaku seděli dva Poláci „v jistém věku“, oblečení v nepříliš čistých oděvech, které prozrazovaly jejich zaměstnání ve výstavbě, a hlasitě se bavili, zjevně přesvědčeni, že jim nikdo nemůže rozumět. Tématem
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x