Máte chuť na labuť?

5. 08. 2011 8:28:18
Všechny labutě v Británii patří anglické královně. Taky jste to slyšeli? Já už dávno. Slyšela jsem taky, že prý anglická královna (nikdo mi neuměl říct, která) jednou, když byl zrovna hladomor, prohlásila, že všechny labutě patří jí, a kdo se jich dotkne, bude sťat za velezradu, čímž zachránila labutí populaci v Anglii před sežráním lůzou. O královnách a labutích jsem toho slyšela dost a dost a bylo to dost zmatečné. Teď jsem konečně vyzkoumala, jak to přesně je.

Tak za prvé: titul "anglická královna" už zhruba 300 let neexistuje, dnes monarcha vládne Velké Británii a Severnímu Irsku.

Za druhé: labutě, jak to vypadá, si v dávné Anglii přivlastňovali spíš králové než královny. Roku 1186 prohlásil král Jindřich II. Anglický labuť za královského ptáka. V roce 1482 pak král Edward IV. vydal Dekret o labutích (An Act for Swans), v němž se psalo, že elegantní opeřence smějí vlastnit jen vladaři a nejbohatší šlechta.Labutě, které vlastnili, měly mít na zobáku vyrytý erb jejich rodu. Když se snad někdo z řad lidu obecného odvážil chovat labuť, měla mu být zabavena a půlka z ní pak připadnout králi, půlka tomu, kdo ji zabavil...

Ještě před pár staletími se každý, kdo se opovážil ulovit labuť na Temži či jejích přítocích, vystavoval možnosti kratšího nebo i delšího pobytu v Toweru. Ale zabití labutě nebylo považováno za velezradu a nebyl za ně trest smrti.

Jak je to s labutěmi dnes? Labutě skutečně patří královně Alžbětě – tedy "obyčejné" labutě (anglicky pojmenované "mute swans" – němé), ale jen ty na volné vodě, které nemají jiného vlastníka. Na Orkneyských ostrovech na severu Skotska patří labutě lidu, což je pozůstatek vikingských zákonů, které tam kdysi platily.

Každý rok v červenci probíhá ceremoniál zvaný "swan-upping": několik hodnostářů v čele s královským správcem labutí se vypraví na loďkách na Temži a její přítoky, pochytají co nejvíc labutí a některé z nich označí na jedné či obou nohách kroužkem. Rituál, který přežil staletí, probíhá dodnes, i když se mu většina Britů směje.

Dnes jsou labutě mimo jiné chráněné i zákonem na ochranu přírody (který platí v celém Spojeném království včetně Orkneyských ostrovů), takže, aby se tak řeklo, je dvakrát zakázáno je zabíjet, případně jíst.

Jíst je smí jen královna Alžběta a každý, kdo od ní dostane povolení. Další možností je dokončit univerzitní studium v Cambridgi, Oxfordu a pár dalších významných univerzitách: po promoci si prý studenti smějí ulovit labuť. Nezdá se ovšem, že by to dělali.

Pak si taky můžete zakoupit labutí maso z dovozu – například v USA je několik labutích farem, dodávajících labutě ke konzumaci. Stojí mezi 500 a 1000 dolary. A jejich dovoz do Británie je šedá zóna: technicky se to zřejmě smí, ale považuje se to za nevhodné.

V minulých stoletích se labutím dostalo královské ochrany hned ze dvou důvodů: zdobily jezírka a řeky právě tak jako... ehm... leckterý stůl. Pečená labuť byla nezřídka zlatým hřebem na královských či šlechtických hostinách.

Existuje celá řada receptů, jak upéct labuť (oškubaná a vykostěná labuť, ochucená pepřem a zázvorem, zapečená v žitném těstě byla prý pochoutkou v alžbětinské době, pozdější vladaři ji milovali bohatě naditou jablky a politou máslem) , a všechny jsou dost složité, vyžadující zkušenou panskou kuchařku a – na tehdejší dobu – skvěle vybavenou kuchyň. Z představy, že by snad lid obecný mohl péct labutě na rožni či oplácané jílem jako kachny, se nejvyšším vrstvám dělalo nanic. Dát si k večeři skvěle připravenou labuť – to mělo zůstat výsadou urozených a bohatých.

Možná i s tím souvisí pobouření dnešních Angličanů, když sledují, jak lid obecný – a navíc z cizí země – chytá a požírá jejich labutě a ani se nezastydí.

Na několika místech Velkého Londýna, v nehlídaných parcích či u kanálů, na území nikoho, odkud je policie nevykáže, si každé jaro postaví stany sezónní dělníci anebo prostě jen povaleči ze zemí jako Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko, Česká Republika. Zkrátka lidé všeobecně považovaní za Východoevropany. Britové procházející okolo jejich ležení pak s hrůzou vídají tu utržené bělostné křídlo, tu ohlodané kosti, které se vůbec nepodobají kuřecím.

Párkrát se podařilo zavolat na labuťožrouty policii a ta přijela, když se doklad o jejich zlotřilosti ještě stále pekl na ohni. Obvykle ale provinilci dostali jen napomenutí – a tomu nejspíš nerozuměli, protože neuměli anglicky, anebo na ně kašlali, víte, co jim Angláni můžou... V Londýně a okolí pobývá až příliš mnoho cizinců z bývalého východního bloku a ti na místní zákony kašlou, aniž by vůbec tušili, jaké ty zákony jsou.

Angličanům a Britům vůbec to začíná dost vadit. Už několikrát se mě místní ptali, jestli ve Východní Evropě vůbec nějaké labutě máme, anebo jsme je všechny sežrali. Těžko se na to odpovídá.

Mimochodem, zatímco dobře připravená labuť je delikatesa, maso ptáků neodborně pečených na rožni či v popelu je obvykle tuhé, divně páchne a má nevýraznou chuť.

Autor: Iva Pekárková | pátek 5.8.2011 8:28 | karma článku: 32.91 | přečteno: 11741x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 39.58 | Přečteno: 5120 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 36.65 | Přečteno: 4459 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 38.40 | Přečteno: 4120 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 33.42 | Přečteno: 1734 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Pohanka

Mistrovství světa v depresi v Londýně! Možná se ho na podzim zúčastním, držte mi palce!

Trénuju poctivě. Už to nebude dlouho trvat a dostanu se mezi českou depresentační elitu. Přestal jsem mluvit a v posteli jsem se už dvakrát pokálel. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to velmi nadějně!

16.7.2019 v 19:48 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 414 | Diskuse

David Vlk

Hele schovej si toho svýho "Frantíka."

Tři dny jsem kroutil hlavou. Čtvrtý den jsem se vypravil exhiboušovi promluvit do duše. "Poslouchej kamaráde schovej si toho svýho "Frantíka!" Nejsme na něj zvědavý ,nebo se prostě aspoň před těma mýma holkama otoč zadkem.""

16.7.2019 v 18:21 | Karma článku: 26.21 | Přečteno: 986 | Diskuse

Karel Trčálek

Zaplaťpánbůh za každý den bez eura!

Zaplať samozřejmě českými korunami, ať už je měnová politika ČNB, jak chce mizerná a diletantská, až se tomu ani věřit nechce

16.7.2019 v 17:55 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 245 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nestrkejte děti do lednice!

Nejsem technický génius. Teda abych to upřesnila - nejsem ani génius a technický už vůbec ne. Ale člověk žijící v 21. století musí čas od času kromě trakaře a věcí na ruční pohon používat i nějaké ty různé SMART vychytávky a ...

16.7.2019 v 13:34 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 380 | Diskuse

Beata Krusic

Z Bronxu - Hip Hop za Maryčkou Magdonovou...

Když už jsem se minule dokutálela až k daleké Jamajce a vyznala se z lásky k hudebnímu stylu - Reggae, budu muset přiznat i další svou hlubinnou sympatii ke stylu, který má s Jamajkou také co do činění.

16.7.2019 v 11:31 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 276 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7411

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Najdete na iDNES.cz