Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
Proč tam ty blbý nány lezly? (Aneb: Seď doma a dej si klobásku)
Nejdřív ze všeho chci říct, že hluboce smekám před všemi lidmi, kterým se podařilo dostat domů dnes už proslulou dvojici "Hanka a Tonča". Udělá si některý politik na jejich osudu kariéru? Budiž mu to přáno, hlavně že jsou holky živé a celé. Záchranná akce, víceméně tajná, časově a zřejmě i finančně náročná, skončila dobře.
Iva Pekárková
Bible, Korán, násilí a videohry
"Stojí psáno v Koránu, že nejlepší je to poránu," zpívalo se někdy v 70. letech v populární písničce. A našla se naivní děvčátka, která si jen kvůli tomuto dvojverší nějak sehnala a přečetla Korán. Tuto poučku tam ovšem nenašla. Tak co teda v Koránu stojí?
Iva Pekárková
"Cikán mi řek, že sem bílá svině. Nenávidím cikány!"
Někdy v roce 1987, asi rok na to, co Elie Wiesel, rumunský Žid, který přežil vyhlazovací tábory a proslavil se jako spisovatel a humanista, dostal Nobelovu cenu míru, jsem v New Yorku zašla na jeho přednášku. Moc mě nezaujal, zdálo se mi, že omílá pořád ty samé obehrané pravdy o holokaustu, světovém Židovstvu, Palestině a tak dál. Nejspíš to bylo proto, že tyhle věci (povinně) omílal už zhruba rok a samotného ho to nebavilo.
Iva Pekárková
Pan prezident Zeman je mi inspirací
Když náš pan prezident při dnešním koštování vína připil na "smrt abstinentům a vegetariánům", konečně jsem to pochopila. Pan prezident Zeman vůbec není takový
Iva Pekárková
Postřílíme je? Rozhodněte v demokratickém referendu
Ne, teď přeháním, samozřejmě. Sobotní referendum na Slovensku nebude rozhodovat o životě a smrti gayů, pouze o kvalitě jejich života.
Iva Pekárková
Bude válka? Už je! (O nebezpečném humoru)
Kámoška mi napsala zoufalý mail: "To je příšerný, co se zase stalo! Bude válka, co myslíš?" Mluvila samozřejmě o napadení satiriků časopisu Charlie Hebdo v Paříži. Islámští teroristé si zřejmě pečlivě vybrali den, kdy se sešla redakční rada, a podařilo se jim při jediné akci zabít nebo aspoň zranit neskutečný počet lidí, kteří rozumějí humoru a umějí ho dělat. Teda uměli...
Iva Pekárková
A jak oslaví Vánoce zvířátka v ZOO?
Po prostorné kleci přecházel lev, alfa-samec s mohutnou hřívou. Došlapoval obrovskými tlapami na umetenou zem a pod kůží se mu nádherně vlnily svaly. Král zvířat vypadal mocně a silně a navíc – skoro se to bojím říct – připomínal roztomilého plyšáčka se sametovou srstí, ke kterému byste se nejradši přitulili na kanapi anebo si ho aspoň zlehýnka pohladili.
Iva Pekárková
O blahodárných účincích Islámského státu
Už delší čas s hrůzou sledujeme, čeho všeho se dopouštějí islamisté (sami si říkají džihádisté, tedy „bojovníci svaté války“ podle jednoho překladu, „pilní pracovníci“ podle jiného).
Iva Pekárková
Sebevražda? Zodpovědně, prosím.
Před pár týdny proběhla britskými médii otřesná zpráva: mladá zamilovaná dvojice, patnáctiletá bílá Angličanka Charleigh Jade Disbrey, přezdívaná CJ, a osmnáctiletý Brit tureckého původu Mert Karaoglan, se rozhodli skoncovat se životem. Věděli, že je nic dobrého nečeká – už se znali měsíc, toužili spolu zůstat po celý život a byli přesvědčení, že jejich rodiče s tím nebudou souhlasit. Hlavně ti turečtí. A tak si vyhlédli železniční trať poblíž svého městečka v Hertfordshirském hrabství, napsali dopisy na rozloučenou, ještě naposled se společně vycvakli mobilem – a skočili pod vlak.
Iva Pekárková
"Nepijte na třešně!" a jiné voloviny
Taky vás rodiče nabádali, ať se, proboha, nenapijete "na třešně", nebo vám bude hrozně, ale vážně hrozně špatně? Já to slýchala po celé své dětství. A protože rodiče byli vědátoři, taky mi to vědecky vysvětlili: Třešně obsahují hodně želatiny, a když se na ně napiješ, roztáhnou se v břiše na mnohonásobek svého objemu. To způsobí, že je ti v lepším případě těžko od žaludku, v horším se pozvracíš – a jsou známé i případy, kdy od toho člověku popraská žaludek anebo střeva. Třešně a pití se neslučují, na to si musíš dát pozor.
Iva Pekárková
Podepiš! (Smutná pohádka ze současnosti)
Bylo nebylo. Byla jedna Malá Země a v té vycházely Velké Noviny. Velké Noviny vlastnili Cizáci, bohatá společnost z Jiné Země, a ne každému se to líbilo. Proč má naše Velké Noviny vlastnit někdo, kdo si je ani nepřečte, protože nemluví naší řečí? ptali se Malozemci sami sebe. Ale život šel dál, Velké Noviny vycházely a spousta lidí je četla.
Iva Pekárková
Voňavka? Něco tu smrdí!
Zhruba před rokem se musela má známá, doktorka Jitka, původním zaměřením chirurg, později vynikající zádolog, vzdát kvetoucí praxe a odjet na chalupu na venkově, kde přijímá jen návštěvy pečlivě vybraných lidí, ze kterých nemá strach.
Iva Pekárková
Šneky v uších a pohled mimozemšťana (Žijeme ještě v našem světě?)
Aby bylo jasno: především chci z celého srdce poděkovat lidem, kteří sice nemůžou bez své muziky žít, ale pochopili, že pro celý zbytek lidstva kromě pár spřízněných duší je těžké žít s ní – teda s tou jejich muzikou, a pokud nejsou na opuštěném ostrově nebo v místnosti dokonale zvukově izolované, poslouchají ji ze sluchátek.
Iva Pekárková
Pěstujeme si žluté nebezpečí?
Když před časem přinesla kamarádka zprávu, že jistá anglická dáma nedoporučuje pěstovat řepku olejku, neboť prý svou křiklavou žlutí narušuje uměřenou krásu barev anglického venkova, s chutí jsme se zasmály. Dáma si nejspíš neuvědomovala, že britské zemědělství už léta živoří, obdělává se jen mizivé procento orné půdy a Britové se začínají děsit toho, že se řada důležitých zemědělských produktů musí dovážet, ostrovní země by své obyvatelstvo neuživila. Za takových podmínek na estetických kritériích až tak moc nezáleží. Nemluvě o tom, že se obrovské žluté plochy kvetoucí řepky mnoha lidem líbí – zdá se jim, že příjemně oživují krajinu.
Iva Pekárková
O magických dvou dětech
Po Londýně se v poslední době pohybuje několik žebráků, jaké tohle město prý ještě nevidělo. Všichni jsou to pomenší chlapíci s tvářemi, podle kterých byste je zařadili někam do Malé Asie anebo možná jihovýchodní Evropy, jsou tmavší, ale nejsou to Romové. Oblečení bývají v teplákových soupravách, v jakých tu chodí spousta chlápků, když nemusejí do práce. Jsou na pohled vcelku čistí, každopádně nesmrdí a vozí se ve vlacích, v podzemní i nadzemní dráze vyzbrojeni igelitkou plnou malých balíčků s papírovými kapesníčky a spoustou oxeroxovaných lístečků, na kterých stojí:
Iva Pekárková
Jak být dobrým ateistou
Všimla jsem si toho už mockrát. Nalézt návod, jak být dobrým křesťanem, muslimem, judaistou, buddhistou, hinduistou, dokonce spiritistou či komunistou je snadné. Některá náboženství vám ho strkají až pod nos (třeba křesťanství), některá vás s ním mlátí po kebuli (islám). Není problém se dočíst, jak si počínat, abyste měli "duši Indiána", tedy něco, v co podle posledních výzkumů většina severoamerických indiánských kmenů nijak zvlášť nevěřila. Ale ateismus? Kromě pár prachem zapadaných příruček z přelomu 19. a 20. století, jako kdysi přísně zakázaná, "státoborná", anonymně vydaná brožurka s názvem Dobrý ateista, která je dnes sběratelskou záležitostí, existuje jen málo ucelených textů, které ateistovi poradí, jak si počínat, aby byl skutečně dobrý.
Iva Pekárková
O zdravém žirafátku a nezdravém myšlení (Zákony džungle v EU)
Už pár dní nevěřím vlastním očím, když čtu komentáře ke zprávičce v médiích. A vlastně už je ani nečtu, je jich příliš mnoho, jen kroutím hlavou nad tím, kolik desítek tisíc lidí – jen v Česku – komentáře píše. Zprávička byla prostá: Ředitel ZOO v Kodani se rozhodl usmrtit žirafí mládě a jeho masem nakrmit šelmy. To skutečně udělal.
Iva Pekárková
Poznej toho "svého"
"Ale vždyť je to dobře!" volal K. "Proč by se jim mělo tolerovat, aby se všude roztahovali – to je nechutné a uráží to Boha! A Američani hned mají plnou hubu řečí. Prý lidská práva – lidi, kteří se neumějí chovat slušně, na žádná lidská práva právo nemají."
Iva Pekárková
Bože, dej mi (do nového roku)
Když jsem přemýšlela, co asi tak popřát čtenářům mých blogů do nového roku, vzpomněla jsem si na svou první šéfovou v New Yorku. Byla to hodně tmavá americká černoška, ne už nejmladší a nijak extra krásná, svobodná matka několika dětí, která se navíc už od mládí potýkala s cukrovkou. Vaneesha měla nad pracovním stolem cedulku s nápisem:
Iva Pekárková
O slepých řidičích tramvají a autobusů
Stal se zázrak. Doběhla jsem k tramvaji číslo 26, která se právě chystala odjet ze zastávky Masarykovo nádraží. Dveře se dovřely už před půlvteřinou, ale já jsem přesto zvedla ruku a zamávala na řidiče, v naději, že mě přes celou délku tramvaje uvidí a pochopí, že bych se ráda svezla. Naivní gesto, že? Gesto, které vás automaticky odhalí jako nenapravitelného naivku, blázna, případně přitroublého cizince ze západnějších zemí – a vhodnou oběť k případnému lupu.
Iva Pekárková
Rafinovaná negativní reklamní kampaň na ODS (a na všechno ostatní)
Se zájmem čtu zprávu, že se teď, když předvolební boj rapidně nabírá na krutosti, vynořil v Plzni rafinovaný zloduch, který se snaží znemožnit ODS. Rafinovaný, to je správné slovo: obří billboardy s nápisy Dejte šanci vládě ODS! by totiž člověk dostatečně neobeznámený mohl velmi snadno považovat za skutečnou kampaň, za kterou platí ODS. Pravda, představitelé této strany na fotkách nepůsobí nijak zvlášť oduševněle – ale to samé je přece možné prohlásit o představitelích mnohých stran... a na plakátech, které si strany samy vyrobily a které jistě nemají za úkol odradit voliče. Kdyby mě zpravodajský server neinformoval, že tahle kampaň je negativní, vůbec by mě to netrklo.
Iva Pekárková
Vydala jsem nový román Levhartice
... a dostala od adminů výjimečné povolení ho trošku propagovat na blogu! Připojuju první recenzi, která vyšla, a pozvání na křest: v knihkupectví Luxor, Václavské náměstí 41, Praha 1, v pondělí 21. 10. 2013 v 17:00.
Iva Pekárková
Co děti? Mají se kde přizabít?
Nemluvím o těch nejmenších, zvědavých drobečkách, neposedných kulových blescích, tak plných energie, až z toho na dospělého člověka padne beznadějná potřeba si lehnout a nejmíň osm hodin spát. O těch nemluvím. Děti do pěti, šesti, možná osmi let mají záviděníhodnou schopnost vynalézt nějakou dobrodružnou činnost, ať jsou, jde jsou, a přizabít se téměř kdekoli. Zároveň jsou pozoruhodně nerozbitné a po pádech, které by průměrného dospělého ubytovaly na celé týdny ve špitále, jim obyčejně stačí pofoukat kolínko. Jistě to souvisí s jejich nízkou tělesnou hmotností a tudíž i nízkou kinetickou energií uvolněnou při pádech.
Iva Pekárková
"Strávila jsem jedenáct let v pekle. Ty budeš v pekle navěky."
Ariel Castro se ve své cele v Clevelandu oběsil. Málokdy zpráva o něčí smrti člověka potěší. Tentokrát mě ale potěšila. Castro, muž, který unesl a jedenáct let držel v zajetí tři ženy, s jednou měl dítě, jiné několikrát způsobil potrat, když ji bušil pěstmi do břicha, na sobě, jak to vypadá, vykonal rozsudek smrti, který si podle názoru tolika lidí zasloužil. Byl odsouzený "jen" na doživotí plus 1000 let – rozsudek, který by měl zajistit, že mu žádné amnestie, ani opakované, neumožní dostat se na svobodu.
Iva Pekárková
Kuželosečky, trhaviny a spolucestující z pekla
Za nějakých sedm let, co putuju, čas od času, mezi Prahou a Londýnem, vesměs autobusem, jsem se ledacos naučila. Předně jsem pochopila, že cesta trvající nějakých osmnáct, maximálně dvacet hodin není tak náročná a vyčerpávající, jak by se mohlo zdát lidem, kteří proslulým autobusem připomínajícím žlutého brouka a pomalovaným nápisy LONDON PARIS STOCKHOLM a tak podobně nikdy nejeli. Ani tak dobrodružná.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
