Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
Naprším vám na karneval
Dnes K. dorazil z práce zmoklý jak slepice, ale šťastný jak blecha. "Šije a šije!" prohlásil česky slovy klasika a vítězně se šklebil. Byl přesvědčený, že jeho modlitby za déšť přispěly k neúspěchu třetího dne Nottinghillského karnevalu. Neúspěch se vnějškově projevuje tím, že na karneval dorazil jen zlomek lidí, co obyčejně, jen málokdo se v dešti stihl ožrat a zatím se ve zprávách neobjevila ani zmínka o rvačkách či přestřelkách, při nichž by někdo přišel k úhoně.
Iva Pekárková
Jednička a p-r-á-c-e (volné pokračování včerejšího Zloděje)
Všichni v domě jsme teď věděli, že Jednička ve sprostých krádežích prsty nemá. A Jednička rozkvetl. Když jsme ho potkali na chodbě, míval úsměv od ucha k uchu, všechny zdravil "Hello, sir, Hello, miss" a snažil se sekat dobrotu.
Iva Pekárková
Když máte v domě zloděje
17. ledna 2014. Takové normální ráno. K. odjel do odlehlé čtvrti Londýna, aby tam tlumočil z nigerijského jazyka, kterým nehovoří (což zvládal už po několik týdnů s nenucenou bravurou díky kombinaci lámané angličtiny, jakou se mluví na jihu státu Delta, a záviděníhodné empatie) a mě poslal do banky, ať vyberu tři stovky – odpoledne si měl přijít bytný pro nájem. Poslušně jsem šla vybrat z bankomatu – uvnitř v prostorách banky. Z příjemně tlusté hrsti bankovek, kterou mi mašinka vyplivla do dlaně, jsem oddělila dvacku, tu si dala do peněženky a zbytek, společně s K.-ovou kartičkou, strčila hluboko do kapsy batůžku a pečlivě zatáhla zip. V místním halal shopu jsem zakoupila pár ingrediencí na kozí gulášek, který má K. tak rád, příjemně si zasmlouvala s afghánskými prodavači a vrátila se domů. Oproti svému zvyku jsem nezamířila nejdřív k nám do pokoje a batůžek v něm nezamkla. Chtěla jsem dát maso do ledničky – a batůžek jsem odložila na mrazák svého manžela Jorubanky, který stojí uprostřed kuchyně pod oknem, zakrytý krajkovou dečkou, a tvoří lákavou odkladovou plochu.
Iva Pekárková
Jak anglická policie zatočila se zlodějkou z Čech
Mladá právnička stiskla pár knoflíků a na obrazovce se objevila holá zeď s masivními dveřmi. A nic víc.
Iva Pekárková
"Zabíjíš trávu?" (Tropičtí zahradníci v Anglii)
A musí to být dům se zahradou! Jedna z podmínek, které si K. a já klademe pokaždé, když si v Londýně hledáme další pokoj k pronajmutí. Zjistili jsme, že dovedeme být šťastní snad v každém pokoji, jakkoli malém, pokud nemáme spory s bytnými či sousedy – a pokud je kolem trochu zeleně.
Iva Pekárková
Ramadán mubárak? O Londýnu zmučeném hladem a žízní
Před pár dny jsem se zastavila ve Whitechapelu v... no, ve velkém obchodním řetězci, radši nebudu říkat, v kterém, pro případ, že je to žalovatelné. Nad obřím, snad padesát metrů dlouhým regálem visel obrovitý nápis RAMADAN MUBARAK a regál byl naplněný žrádlem. Kvalitním a neuvěřitelně laciným. Byl to hotový sen každé indické, pákistánské, středovýchodní i severoafrické kuchařinky. Desítky druhů rýže v baleních různých velikostí, desítky druhů čočky a kuskusu, mámivě vonné koření, které jste si, věřte tomu nebo ne, i v tomhle supermarketu mohli koupit na váhu, jako na nějaké indické tržnici. K tomu všemožná čatný, omáčky a jiné pochutiny, prostě nač si vzpomenete. Ani já jsem neodolala a zakoupila sedmilitrovou plechovku olivového oleje – stála sedm liber! Tak polovinu, možná třetinu toho, co normálně.
Iva Pekárková
Případ uklízečky Vifi – pokračování
Čtvrteční zasedání mělo podle plánu trvat půldruhé hodiny, ale protáhlo se skoro na čtyři. (Proto jsem taky už nestihla o něm podat zprávu na blogu.) Paní Vifi si opatřila advokátku – starší dámu, která celý život pracovala jako nezávislá sociální pracovnice a teď, když odešla na odpočinek, pomáhá zadarmo lidem, kteří ji potřebují.
Iva Pekárková
Případ uklízečky Vifi
"A pak Stephena Jonese bez varování štípla do hyždí, jejich spodní části, načež ho třikrát pleskla po hyždích, jejich horní části, a opakovala 'Ty rošťáku! Ty rošťáku!'" předčítala ředitelka monotónním, odměřeně komisním hlasem s nádechem tragédie. "Když se snažil utéci, Vifi běžela za ním, v ruce výhrůžně vztyčenou hadici od luxu, a volala: 'Já vím, že jsi zlobivý chlapeček, zlobivý chlapeček'."
Iva Pekárková
O rusácích, Angličanech a Evropské unii
Když se v horní kuchyni našeho domu (v té, kde já a K. nevaříme) objevila tmavohnědá šestinohá zvířátka různých velikostí a začalo jich rapidně přibývat, nezaradovala jsem se. To ne. Ale taky jsem v tom neviděla žádnou velkou tragédii.
Iva Pekárková
Papeženci, nebo mohamedáni? ...anebo gayové?
Byla to podivná "konference". Na jedné straně stolu seděla Amirova máma, dívka ze Slovenska, nanejvýš sedmnáctiletá, a její rodiče a teta. Na druhé Amirův tatínek, nanejvýš dvacetiletý, a tři generace jeho příbuzných, samé ženy – od babičky přes matku a dvě tety až po mladší sestru. V čele seděl nezávislý sociální pracovník, dreadatý chlapík z Barbadosu, a čtyři sociální pracovnice – dvě na každou rodinu. Na rohy stolu jsme se vmáčkly my dvě tlumočnice, jedna ze slovenštiny, druhá z arabštiny. Projednávalo se, komu připadne Amirek.
Iva Pekárková
Kdyby všechny národy směly své mizery deportovat,
... bylo by v Anglii dobře." Tohle vám poví Mama Jamajka, když se jí zeptáte, jestli má nějaké řešení na to, co vypadá jako čím dál tím hrůznější počty mladých lidí, kteří už léta nemají nic lepšího na práci, než postávat na ulici, kouřit skunk, na všechno kašlat a nemít žádný plán, čím se v životě živit (když teda nepočítáte drobnou kriminalitu a přesvědčení, že stačí dát dohromady jedno album s rapem a přes noc se z nich stanou milionáři).
Iva Pekárková
Mama Jamajka a ukradené kolo
"Okamžitě! Okamžitě to kolo vraťte! Okamžitě!" Běloch se snažil vypadat výhrůžně, ale moc se mu to nedařilo. Figuru by na to měl – byl nadprůměrně vysoký, podsaditý, měl ruce jako lopaty a na býčí šíji mu seděla vyholená hlava s výrazem naznačujícím, že když na to přijde, dokáže se pořádně porvat na fotbale. Ale ve formě evidentně nebyl: byl rudý, lapal po dechu a zdálo se, že zanedlouho začne slintat. I jinak se podobal zlému psu, uvázanému na řetěze. Zuřivě, bezmocně štěkal, ale kousnout, to se neodvážil. Ani opustit bezpečné teritorium. Stál na chodníku hlavní ulice v South Norwood, tři metry od kluků, nohama zarostlý do asfaltu – a celým tělem se nakláněl vpřed, jako by jim toužil zblízka vynadat, ječet jim rovnou do ksichtu, ale přistoupit k nim blíž se neodvážil. Úzká proluka mezi domy, prostor vymezený sloupem lucerny, roletou večerky, kde se prodává laciný chlast, postranní stěnou krámku Mamy Jamajky a vojensky šedozelenou bednou zalitou do betonu (jakých najdete v Londýně spoustu a nejspíš mají něco společného s údržbou komunikací), na které dva hoši seděli a další se o ni opírali – tenhle prostor patřil jim. Mladým budižkničemům vesměs karibského původu, kteří se ale narodili tady a mohli by mluvit "bílou" londýnskou angličtinou zrovna jako rozzuřený chlápek, ale oni si vybrali jakousi specifickou jiholondýnskou směsku toho, co je učili ve škole, toho, co odposlouchali z jamajské patois, a toho, o čem se domnívali, že tak mluví nefalšovaní homeboyové v amerických černošských ghettech. Většinou vůbec moc nemluvili. Postávali na té své placce betonu a asfaltu v džínách na půl žerdi a značkových teniskách, pohupovali se v rytmu muziky, kterou si pouštěli z iPodů do sluchátek (protože ze zkušenosti věděli, že kdyby si tady na ulici pustili rádio tak nahlas, jak to potřebují, za pár minut tu budou policajti), kouřili, popíjeli pivo a Red Bull z obchůdku dva metry od nich a omezovali se na občasné "Yeah, man," "Ya aw-rah?" a "Wassup?"
Iva Pekárková
Muslimky mají vždycky přednost
Chodím tam často – na kliniku nevládní organizace Marie Stopes International v Brixtonu, kde se dělají potraty. Teda jako tlumočnice, samozřejmě.
Iva Pekárková
Ještě k agenturám a nezaměstnancům. A jak to dopadlo s agenturou --
Sotva vyšel včerejší blog, ve kterém jsem popsala přístup dvou agentur, jedné tlumočnické, jedné nemovitostní, ke svým nezaměstnancům, zvonil mi telefon. Hádejte, kdo se mi ozval?
Iva Pekárková
Propasti a pasti Hory Zlata
Víte, co je to Hora Zlata? Jak jsem se nedávno dozvěděla, Číňané tak říkají Anglii (a pravděpodobně i Americe, Austrálii, Kanadě a všem ostatním zemím, o kterých se kdy doslechli, že se tam dá snadno přijít k penězům. Podle legend dokonce pouhou prací. Toho samozřejmě využívají všemožné živly z řad Angličanů (a taky Američanů, Australanů, Kanaďanů a tak dál), kteří do země pašují nadějeplné Číňany, za cenu deset až dvacet tisíc amerických dolarů za kus. Ti pak pracují prakticky zadarmo na farmách nebo v ilegálních fabrikách, leckdy mnoho let, dokud neumřou nebo je nechytí imigrační (to druhé je méně pravděpodobné). Tyhle dobrovolné otroky je radost pašovat: bývají malí a hubení, je překvapivé, kolik jedinců se vejde do bedny od pračky, a navíc jsou poslušní: ochotní riskovat život a udělat cokoli, aby se dostali na tu Horu Zlata.
Iva Pekárková
Invaze třímetrových Bulharů
Už půl roku před 1. lednem 2014, osudným datem, kdy po dvou letech členství v EU získali obyvatelé Rumunska a Bulharska povolení k pobytu a práci v Británii (to povolení, které my Češi máme už od roku 2004 a s námi občané dalších devíti nových zemí EU), se obyvatelé Británie začali strachovat: prvním lednem počínaje se ze všech letišť a ze všech stanovišť dálkových autobusů pohrne proud chudých a nevychovaných, ale o to vychcanějších zločinců... teda pardon, evropských spoluobčanů.
Iva Pekárková
Proč jsou ty ženské tak pitomé? (Číslo Jedna se vrací)
Ve sdíleném domě v naší čtvrti jsme prožili krásný Nový rok. Naučila jsem se, jak říct "Šťastný nový rok" v jorubštině – Equaa dun (pozor! stačí to vyslovit maličko nepřesně a oznamujete lidem něco nepublikovateného) a skutečně to vypadalo, že aspoň pro "komunitu" v našem domě bude nový rok šťastnější. Už proto, že Číslo Jedna je v lochu a jeho přítelkyně prozatím v bezpečí. (O tom, co se stalo o vánocích, píšu v blogu Číslo Jedna, vlastenectví a neveselý předvánoční čas.)
Iva Pekárková
Číslo Jedna, vlastenectví a neveselý předvánoční čas
"Táhni! Nechci tě ani vidět! S—u na tebe, ty náno blbá! Tak padej, padej! Mám ti pomoct?" Bouchly dveře a Číslo Jedna, oděný jako obvykle do slipů asi tak o tři čísla menších a módně spuštěných na stehna, takže měl většinu pozadí odhalenou, vyletěl z domovních dveří a vykopal ven i svou přítelkyni. Doslova. Drobná, naprosto normálně vyhlížející dívčina (zejména v kontrastu s Číslem Jedna) po každém kopanci pár kroků popoběhla, zastavila se, cosi mu vysvětlovala francouzskou patois – a vzápětí se zase rozběhla, popohnaná dalším kopancem. Zdálo se, že ji každý další bolestivý dotek nadrozměrné tenisky překvapí, že nemůže pochopit, jak je to možné, proč jí to přítel dělá, proč ji u sebe nechce.
Iva Pekárková
Máte rádi zeleň? Jděte do p.....
No jasně, do parku! V Londýně je jich plno. Nepodařilo se mi ověřit, jestli je Londýn nejzelenější metropole na světě, ale vůbec bych se tomu nedivila. Teda aspoň pokud se "uvědomělé" zeleně týče. Pravda, viděla jsem zelenější města. Třeba Miami. To ale leží v subtropech a zahradníci tam mají co dělat, aby zeleň zkrotili a celá metropole nezarostla džunglí. V Londýně si naproti tomu zeleň pečlivě pěstují, starostlivě opečovávají, jsou hrdí na své krásné zahrádky.
Iva Pekárková
Češi, Slováci, Maďaři a jiní Poláci v Londýně
"Proboha, proč se mě pořád všichni ptají, jestli jsem z Polska?" Tenhle povzdech už jsem slyšela od asi tak dvou tuctů krajanů v Londýně – tedy těch krajanů, kteří tu bydlí teprve pár let. Ti, kteří tu bydlí řadu desetiletí, vzpomínají, že se jejich předpokládaná národnost měnila v závislosti na tom, co se zrovna dělo ve zbytku Evropy. Po maďarském "problému" v roce 1956 se jich všichni ptali, jestli nejsou z Maďarska. V devadesátých letech nabyli Angličané přesvědčení, že jsou z Jugoslávie (jen nikdo nevěděl, jestli jsou Srbové, nebo Chorvati, tak to vyzvídali obezřetně). Průběžně byl snad každý slovanštější typ považován za Rusa.
Iva Pekárková
Na co jsou dobří Jehovisti
Ještě před týdnem bych si pravděpodobně s většinou čtenářů přizvukovala: Ano, ano, na tři věci, všichni víme, které. Případně na to, abychom se ze zvyku mohli rozčilovat nad lidskou hloupostí a naivitou, když v podchodu metra procházíme kolem dam v sukních, které vypadají, jako že je v devatenáctém století ušil opičák, třímajících Strážnou věž. Jsou dobří k tomu, abychom si trochu pocvičili svaly, až poslům Království Božího (či jak si to říkají) přibouchneme dveře před nosem, když mají tu drzost lézt až k nám do baráku. Jsou každopádně dobří k tomu, abychom se v kontrastu s nimi mohli cítit moudří, vzdělaní, praktičtí a protřelí světem.
Iva Pekárková
Ožralý přijdeš z kostela... (problémy anglikánské církve)
Jednou, před lety, jsem v neděli ráno zašla na mši do anglikánského kostela. Byl po ruce – sotva dvě stě metrů od streathamského domku, který jsme tehdy sdíleli s Trinidaďankou Wendy a jejími životu nebezpečnými ratolestmi -- a já jsem v něm hledala úlevu a odpočinek od nepřetržitého randálu, z kterého bolely uši a kterému Wendin dvacetiletý syn říkal "muzika".
Iva Pekárková
Špinavci ze Země čistých
Obrázek v novinách – ne fotka, obrázek malovaný v soudní síni --, vypadá příšerně. Je na něm devět tváří, vesměs nepříliš oduševnělých, s přitroublými výrazy. Jsou to muži z Pákistánu a ze severní Afriky a čelí 51 obviněním, která všechna souvisí s tím, že po několik let "lovili" mladá děvčata, dávali jim drogy, skupinově je znásilňovali a prodávali jejich sexuální služby – zřejmě tak výhodně, že se zákazníci sjížděli ze širého okolí.
Iva Pekárková
Jak v Británii zapomněli vánoce
Zrovna jsem napsala o tom, jak je těžké uniknout modernímu, tedy marketingovému pojetí vánoc, v němž se už dávno nemísí pohanské prvky s křesťanskými, ale reklama na Coca-Colu s produkcí Walta Disneyho – a tu mi kamarádka vyprávěla o případu, kdy jisté kruhy v Anglii zapomněly, že existují.
Iva Pekárková
Alláhu, Buddho, Šivo, uchraňte nás (ne)křesťanských vánoc!
Recepční v potratové klinice měla na hlavě parohy. Polovinu jejího pultíku zabíral nádherně zasněžený vánoční stromek z plastiku s obrovskou zlatou hvězdou. Na příchozí se radostně, vánočně usmívala a náladu jí nezkazil ani fakt, že pokaždé, když vzhlédla od počítače, zapletla se parožím do větví.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
