Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Dávám karmu, i když pro mne je to zbytečně podrobné, ale chápu, že se to bude hodit do nějaké knížečky blogů. Jen tak na okraj, slyšel jsem jednoho Čecha, který žil dlouho v Indii a ten říká, že indický hinduismus je "nejzkorumpovanější" náboženství světa a myslí to tak, že Indové handlují rovnou se svými bohy v duchu - já tobě (oběť), ty mně pomůžeš, a když ne - jdou k jinému bohu/bohyni.  Handl s náboženstvím (bohy či Bohem) patří zřejmě k lidské nátuře. Můžeme se tomu divit, smát, lomit rukama, ale to je asi tak vše, co se s lidskou povahou dá dělat. ;-)

0 0
možnosti

Já taky byla poměrně dlouho v Indii (celkově asi tři čtvrtě roku) -- a můžu potvrdit, že se s božstvy (kterých je prý, když se pořádně spočítají, kolem čtvrt milionu) handluje. Ovšem jestli je to zkorumpované?... to nevím. Prostě tam berou službu bohům jako poměrně přímou investici -- očekává se, že bohové jsou malicherní, sebestřední atd., a když jim budete podlézat, snad si vás všimnou. Zaujalo mě, že prý je v posledních dvaceti nebo třiceti letech velmi oblíbený Hanuman - opičí bůh, velmi vrtošivý, od kterého můžete očekávat naprosto cokoli. Prý je to důsledek nejistoty a zmatení, které v posledních letech Hinduisté cítí. Nedá se spolehnout už na nic, ani na bohy... a Hanuman by, kdyby se mu zachtělo, mohl pro člověka udělat hodně.

0 0
možnosti
Foto

Autorko, v jizni Nigerii jsem nebyl, ale myslim ze ruzne tamni pseudo-krestanske cirkve co popisujete jsou ve srovnani s vrazdicimi fanatiky z Boko Haram to posledni z ceho by si ten narod mel delat hlavu. Americke farnosti a kongregace davaji sve rozpocty verejnosti k nahlednuti, ale pochybuji ze by vas neco takoveho zajimalo - neb delat si srandu z krestanstvi se od pokrokovych intelektualu ve stary vlasti ocekava.

0 0
možnosti

jasně, máte pravdu -- ani Válečná Sekyra Ježíšova na Boko Haram nemá. Ovšem že by křesťané v jižní Nigérii nezabíjeli? V Benin CIty, kde máme většinu rodiny, dobří křesťané v posledních letech upálí každého "Hausu" (příslušníka typicky muslimských kmenů), kterého chytí na ulici. Hodí jim na krk pneumatiku, polejou je benzínem, škrtnou sirkou. Ani se nepřesvědčí, že je to skutečně muslim. Několik desítek rodin ze severních kmenů museli pustit na pozemek kasáren, kde od té doby bydlí -- a vojáci se k nim nechovají mile, ale nezabíjejí je. Co s nimi bude, to se neví. V Josu, kde bydlí zhruba polovina křesťanů a polovina muslimů, zas křesťané chodili, ještě dlouho před vzestupem Boko Haram, na tahy proti muslimům (ti se před deseti nebo dvanácti lety ještě prakticky nebránili). I náš příbuzný, zapálený křesťan, chodil na tahy... vždycky něco rozbili, pár lidí zabili (on prý osobně ne, to dav) -- a pak šli dobří křesťané do kostela, kde se 36 hodin modlili bez jídla a vody, aby se očistili... zároveň ovšem věděli, že s muslimy bojovat "musí". Dnes už je to jinak, o střetech se ví a řeší to policie a vojáci.

0 0
možnosti

Jako vždy - poučně, zábavně, vtipně - prostě ráda čtu, co píšete. Dík.  Vtip znám taky s rabínem...( z filmu "Číslo pět žije") A to vysvětlení "manželů" jsem fakt potřebovala ;-)

Ať se vám daří R^

0 0
možnosti

skvělé jako vždy i když tentokrát mám výhradu ten třetí duchovní v tom vtipu nebyl Nigeriec ale rabín

1 0
možnosti

Píšete nádherně! R^

0 0
možnosti
Foto

Už se prý stalo, už prý přispíváme. Zatím to jako osobní újmu nepociťuji, ale až mi pánbíček přikáže koupit si povolenku, pokud budu chtít vkročit do lesa, pak teprve na něho začnu nadávat.

0 0
možnosti

Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Církevní restituce... No, budeme doufat, že do lesa povolenka zatím nebude potřeba. I když jsem se kdesi dočetla, že v takovém 17. a 18. století museli vesničani obvykle platit za věci, které by nás dnes vůbec ani nenapadly: za povolení sbírat suché větve, za povolení ke sběru hub...

1 0
možnosti
Foto

Co na to říci? Že podvodníci, či spíše vychytrálkové, kteří parazitují na lidské víře a ochoty pomoci, jsou všude. Hezky se to čte, až na to, že jsem se nějak ztratil v těch manželech. Asi to vezmu znovu.:-)

1 0
možnosti

strašně jednoduché, pane Černý.:-) Tady v baráku mám svého "manžela" K. (se kterým tedy nejsme oddání, ale vždycky o sobě mluvíme jako o manželovi a manželce). Nad námi bydlí Jorubanka, shodou okolností o pár let mladší než já, ale přesvědčená, že je starší a že je tak trochu výše postavená. Protože jsem vdaná za jejího "bratra" (tj. jiného Nigérijce), prohlašuje, že jsem tím pádem i její manželka. Jsem-li já její manželka, je ona podle téhle logiky můj manžel. No a Jorubanka má taky manžela (chlapa, se kterým jsou zřejmě oddáni), a protože je to manžel mého manžela Jorubanky, je to automaticky i můj manžel (pouze spirituálně, teda). Takže mám tři manžely: K., ten je nejníž postavený, pak Jorubanku, ta je uprostřed, a ještě jejího muže, ten je nejvýš postavený. Nic nemůže být jednoduššího, stačí si na to zvyknout.

Kdybych začala prohlašovat, že prdlajs a ona žádný můj manžel není, asi by vztahy v baráku poněkud ochladly...

3 0
možnosti
  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com