Voňavka? Něco tu smrdí!

Zhruba před rokem se musela má známá, doktorka Jitka, původním zaměřením chirurg, později vynikající zádolog, vzdát kvetoucí praxe a odjet na chalupu na venkově, kde přijímá jen návštěvy pečlivě vybraných lidí, ze kterých nemá strach.

Důvod? Propukla u ní alergie na parfémy. Pacienti se před cestou za doktorkou, která se bude dotýkat jejich obnažených těl, obvykle navoněli. Navoněli se víc než obvykle, nechtěli, aby doktor musel čichat jejich tělesný pach. Tahle ohleduplnost, jak se ukázalo, Jitku zničila. Začala v práci trpět astmatem, bolestí hlavy, často jí bylo na omdlení nebo se jí chtělo zvracet – ne z přirozeného pachu lidských těl (který voňavka pochopitelně zamaskovala jen částečně), ale z chemikálií. Potíže se stupňovaly, a když se konečně přišlo na to, co to je, verdikt byl neúprosný: nesmí se dlouhodobě zdržovat v přítomnosti lidí používajících parfémy.

Alergie je navíc zrádná v tom, že jakmile se jednou "senzitizujeme", může být naše reakce na alergeny daleko prudší. Ještě před pár lety mohla Jitka celý den ošetřovat pacienty a večer jí bylo jen trochu nevolno. Dnes by ji jediný člověk politý parfémem mohl, při troše smůly, i zabít.

Pacientům těžko můžete zakázat, aby se něčím navoněli – navoní se tak jako tak (když už ne voňavkou, pak aspoň deodorantem nebo toaletním mýdlem),  a tak Jitka musela před pacienty utéct. Je to škoda. Byla, pokud vím, jedním z nejlepších zádologů v Čechách a dělala na kasu – netoužila se obohatit, ale pomáhat.

Fakt s Jitkou soucítím. Sama jsem trpívala v taxíku o každé páteční či sobotní noci, když se načančaní kunčofti vydávali do klubů lovit. Nejlepší bylo, když mi do vozu naskákali čtyři hoši, z nichž každý na sebe v naději, že tou vůní naláká děvčata, zvrhl lahvičku parfému. Každý jiné značky... Ano, taky jsem četla o vůních "nabitých lidskými feromony", které způsobí, že po navoněných půjdou holky jak slepice po flusu, ani nebudou vědět, proč se jim tak zatočila hlava.

(Nevím, co je se mnou špatně, ale na mě tohle nepůsobí. Před podobnými smrady prchám, jak nejdál jen to jde.) V taxíku jsem ale nikam prchnout nemohla – a z kombinovaného náporu "eau de chemické závody, a.s." se mi hlava sice taky točila, ale ne vášní. Kromě toho se mi ucpal nos, propukl u mě bolehlav a tak dál – příznaky, které jsem považovala za alergickou reakci na zákazníky. Teď už vím, že to nebylo psychické.

Kamarádka Věra, literární vědkyně, která často jezdí na všemožné konference, mi prozradila, že se na pozvánkách na konference čím dál tím častěji objevuje věta: "Děkujeme vám, že nepoužíváte parfém." (Anebo, konají-li se v Německu: "Parfému užívat přísně zakázáno.") Alergie na voňavky, která připravila Jitku o možnost pracovat jako lékařka, je fenomén mnohem rozšířenější, než by se mohlo zdát.

A co je to teda na voňavkách? Která jejich složka funguje jako alergen? Která je pro vás nebezpečná?

Tak to se právě neví. Parfémy, ty drahých značek právě tak jako ty nejlacinější, mohou obsahovat jednu nebo víc (nebo mnohem víc) ze zhruba 3000 chemikálií, které slouží jako vůně samotné, jako fixátory, barviva, konzervační činidla a bůhví, co ještě. Zatímco všechny produkty osobní hygieny – mýdla, gely, šampóny, vlasová kosmetika, holicí pěny, deodoranty – musí v EU i v USA mít na obalu uvedené všechny ingredience, včetně těch nejhnusnějších chemikálií, které tam zákazník nechce, ale pro výrobce je z nějakého důvodu výhodné je tam dát – na parfémy se tahle povinnost nevztahuje. Jde prý o ochranu značky.

Takže, varují odborníci, pokud ve složení některého výrobku zahlédnete slůvko "parfém", měli byste ho číst jako "neurčitý počet neuvedených chemikálií, s velkou pravděpodobností zdraví škodlivých".

Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem se dozvěděla, do čeho všeho se parfémy dávají: jsou v inhalátorech, mastích, leštěnkách na nábytek, zubních nitích, ale třeba taky v barvách a lacích.

Je jen jedna možnost, jak zjistit, co který parfém obsahuje: podrobit ho důkladné a finančně náročné chemické analýze.

Jedna studie z roku 1991 udělala právě tohle – a ve značkových parfémech (Chanel, Giorgio Armani, Calvin Klein atd.) objevila v průměru 14 ingrediencí, o kterých nebyla v nálepce "Složení" ani zmínka.

Nejčastějšími přísadami ve voňavkách je syntetické pižmo (pižmo, ať už umělé nebo syntetické, se dává do většiny parfémů, protože slouží jako fixátor – podtrhuje a stabilizuje jeho vůni), ftaláty a parabeny. Syntetické pižmo se ukládá v organismu a narušuje produkci hormonů, ftaláty taky narušují produkci a vylučování hormonů, ohrožují ledviny a játra, způsobují atrofii reprodukčních orgánů u mužů a předčasný růst prsou u děvčat, mohou způsobit vrozené vady a jsou to známé alergeny, ze kterých můžete dostat astma. Parabeny, jak se prokázalo, také způsobují hormonální poruchy. Parabeny a ftaláty se používají jako konzervační činidla.

Nevadí, řekne si naivka, tohle všechno se určitě týká podřadných, laciných parfémů, jaké na sebe lije plebs. To já, když už si voňavku koupím, musí být té nejlepší značky. Taková je zaručeně bezpečná.

Omyl. Drahé značkové parfémy, proslulé tím, že si svou rozkošnou vůni udrží i po letech, musí mít v sobě spoustu konzervačních látek – vesměs zdraví škodlivých. Laciné parfémy, které chvilku voní a pak vyčichnou, jich v sobě možná mají méně. A ne abyste se nechali mýlit: jen nepatrné procento z částky, kterou za značkovou voňavku zaplatíte, má co dělat s výrobní cenou. Platíte hlavně za značku.

Užívání parfémů je, podobně jako kouření, nebezpečné nejen pro vás, ale i pro lidí ve vašem okolí. (A nejen pro lidi, mimochodem – i pro zvířata a květiny hmyz, prostě pro všechno živé.)

Že by nakonec byli – nevědomky -- ohleduplnější ti z nás, kteří parfémy a deodoranty zásadně nepoužívají ani se moc nemyjí (aspoň ne voňavými gely a mýdly)? Když stojíte v metru s nosem zabořeným do čísi zpocené podpažní jamky, možná se vám trochu zvedá žaludek, ale nedostanete hormonální poruchu a nezhroutíte se na zem v astmatickém záchvatu. Dnes můžeme jen nostalgicky vzpomínat na 70. a 80. léta, kdy ženy sice občas používaly "intimspreje", ale mužům slovo "deodorant" neříkalo vůbec nic.

Jedinou možností, jak se vyhnout bůhvíkolika neuvedeným chemickým látkám a vonět přitom jinak, než svým vlastním potem, je používat čisté přírodní parfémy, většinou výtažky z květin. I když pozor: i látka stoprocentně přírodní a přirozená může působit jako alergen. Je ovšem jednodušší si říct: "Z vůně šeříku mě bolí hlava" nebo "Z levandule mám záduchu" – a vyhýbat se jim. Pokud jste alergičtí na běžný parfém, obyčejně netušíte, na kterou jeho složku.

Ano, je to drsné. Taky jste se z těchhle informací trochu zpotili? Je čas bezmyšlenkovitě sáhnout po láhvi s voňavkou a řádně se s ní polít, abychom nesmrděli.

Už nám není pomoci.