Mama Jamajka a ukradené kolo
Tihle NEETové, jak se jim tu říká (slovo převzaté ze zkratky pro Not in Employment, Education or Training – oficiálního označení pro zdravé mladé lidi, kteří nejsou zaměstnaní, nevzdělávají se ani se ničím neučí) na rohu vadí málokomu. Každý, kdo tudy občas prochází, tuší, že se přiživují prodejem skunku (a možná i crystal meth – kvalitnější obdoby našeho pervitinu), a tuší to určitě i policajti, kteří ovšem tuší taky, že kdyby je namátkou prohledali, nic u nich nenajdou. Požadované drogy donášejí hoši zákazníkům na objednávku, po malých dávkách, z hlubin jednoho z nedalekých domů. Sousedka z baráku vedle našeho, starší paní z Rakovníka, u nich s oblibou kupovala mařenu, kterou léčila nemocného syna.
Od doby, co tady s K. žijeme, se tihle NEETové nijak nezměnili. Vypadají všichni stejně v tom svém značkovém gheťáckém ohozu, jen občas člověku některý utkvěje – třeba proto, že má obzvlášť divoké dready, nezvykle vykulené oči nebo nos nakřivo. Zdá se, že nestárnou, a oni zřejmě skutečně nestárnou, spíš v určitém věku někam zmizí (do života zodpovědných pracujících lidí? do vězení? na Jamajku? do hrobu?) a jsou nahrazeni mladšími NEETy. Všem je permanentně tak mezi šestnácti a dvaceti.
Tohle je docela jiná parta než dvanáct nebo patnáct starších gangsterů, zřejmě skutečných jamajských yardies v otrhaných kalhotách, historických hučkách a se zavšivenými dready do půl zad, kteří se čas od času tak po desáté večer vyrojí v okolí večerky naproti přes ulici, třicet metrů od NEETů. To pak poházenými bicykly zablokují chodník i část vozovky, vezmou večerku útokem, skoupí všechny plechovky piva Red Stripe (na které vlastník večerky, konzervativní Bangladéšan, uvalil "speciální cenu" £2 za kus, jen proto, aby na nich aspoň něco trhnul) a výskají, juchají, hlasitě pořvávají nefalšovanou "kingstonštinou", občas do sebe třískají pěstmi způsobem, v jakém jen drsňák dokáže vidět přátelské pošťuchování, a jde z nich, upřímně řečeno, dost strach.
K takovým by se rozzuřený běloch přiblížit neodvážil. I z našich NEETů měl evidentně strach.
Ale trval na svém: "Ukradli jste kolo mýmu synovi! Musíte ho okamžitě vrátit!"
Všichni teď na něj zírali. Neztuhli úplně, ale pohyby se jim zpomalily. Jeden pomalu donesl láhev k ústům a pomalu z ní upíjel. Jiný pomalu šlukl. Další si pomalým pohybem poupravil módně padající kalhoty. Konečně jeden ucedil:
"Nebo?"
Rozzlobený běloch zjevně netušil, jakým "nebo" jim pohrozit. Neměl připravenou větu typu: "Okamžitě vraťte kolo mýmu synovi – nebo vám nakopu prdel. Nebo zavolám policii. Nebo to povím mamince a ta vám nafackuje." Stál tři metry od nich na asfaltu, očividně v rozpacích, a i když měl na sobě jen mikinu, tekl z něj pot. Kluci se ušklíbali.
Pak jeden pomalu donesl k ústům láhev Guinnessu a v záklonu ji vyprázdnil. Načež s ní jediným prudkým pohybem třískl o hranu záhadné vojensky zelené bedny. V ruce teď držel nebezpečnou zbraň. Ukázal chlápkovi šeredné skleněné zuby a opakoval: "Nebo?"
V tom okamžiku se objevila Mama Jamajka.
Mama Jamajka má tajuplnou schopnost zjevit se vždycky tam, kde je jí nejvíc třeba. Před časem si v naší čtvrti otevřela charity shop – sekáč se vším možným, od triček, kabátů, polštářů a bot přes knihy, cédéčka a pohlednice s přáníčky až po pohovky, mopy a jar na nádobí. Každé úterý pořádá "burzu jídla": na vyhrazeném stole v jejím krámku se sejdou potraviny všeho druhu, ale i nákypy, dorty a koláče, které upekly a na charitu věnovaly sousedky v naší čtvrti.Ty si pak zadarmo odnese každý, kdo na ně dostane chuť. (Rozdávat jídlo, a navíc doma uvařené, které mohli lidi připravit v nehygienických podmínkách nebo do něj dokonce nasypat jed, není v Anglii běžně povolené. Mama Jamajka to ví, ale nic si z toho nedělá. Rozdává ve svém krámku jídlo už přes rok a zatím se nikdo neotrávil ani nedostal průjem. Taky jí to zatím nikdo nezatrhl.)
Mama Jamajka se v naší čtvrti objevila zrovna v okamžiku, kdy jsme ji potřebovali. K. v jejím obchůdku za pár šupů kupuje oblečení, z kterého jsou naši afričtí příbuzní v sedmém nebi. Pro kámošku, která si zařizuje byt, jsme u Mamy sehnali pohovku, jaká by stála v obchodě bůhvíkolik set liber, ale u Mamy 40 liber i s dovozem do domu. Hoši, které Mama zaměstnává a zachraňuje je tak před NEETovstvím, ochotně dojedou pro kusy nábytku nebo oblečení, které nepotřebujete. Ve společnosti, kde je tak snadné nakupovat, ale o to těžší najít útočiště pro věci sice pořád ještě pěkné, ale už ne docela nové, takovou službu leckdo ocení. Krámek Mamy Jamajky zachraňuje lidi i věci, kteří by se jinak ocitli na smetišti. Dává jim nový život.
Teď se Mama zjevila v okamžiku, kdy to začalo vypadat nebezpečně. Malá, ale udělaná ženská s kulatou, zázvorově hnědou tváří rámovanou šedými vlasy zapletenými do dreadů, které z ní kupodivu nedělají stařenu, ale naopak jí propůjčují svěží, mladistvý vzhled. Nikdo neví, kolik je Mamě Jamajce let. Hádali byste jí cokoli mezi osmatřiceti a sedmdesáti. Určitě jí bude už hodně přes padesát – jeden z hochů, co pro ni pracují, vyčouhlý mladík přesně na půl cesty mezi černochem a bělochem (tatínka má Francouze) je její vnuk.
"Pojďte se mnou," řekla Mama Jamajka rozčilenému bělochovi a odvedla ho do krámku. Šel jako beránek, už několikrát jsem si všimla, že Mamu Jamajku lidi obvykle poslouchají. "Tady počkejte," řekla mu. "Za chvilku vám sem kolo přivezou."
Pak Mama Jamajka vyšla ven a natáhla ruku. Kluk s rozbitou lahví jí podal zbraň, opatrně, aby se nepořezala. "To recyklujeme," řekla Mama. Pak mu donesla smetáček a lopatku a kluk zametl střepy.
"Děkuju," řekla mu. "A teď přivezte to kolo."
"Ale já nevím, jaký kolo. Já o žádným kole nic nevím. Nevím, co to ten chlápek blekotá. Já žádný kolo ----"
"Přivezte kolo," řekla Mama a vrátila se do krámku.
Hoši se po sobě podívali. Dva z nich odklusali pryč.
"Je tohle ten tvůj bicykl?" zeptala se chlápka, když se kolo objevilo u vchodu. "Pořádně si ho prohlídni, jestli je v pořádku, ano?"
Chlápek sklopil oči ke kolu a beze slova přikývl. Pochybuju, že ho vůbec viděl. Jako v mrákotách se vzdaloval po chodníku, o kolo se opíral jako o berli.
"Nevím, proč jste vzali kolo jeho synovi," řekla Mama klukům tím svým sametovým hlasem, kterým si dovede zjednat autoritu. "Nevím, kdo z vás mu ho vzal, a ani mě to nezajímá. Ale jestli se doslechnu, že tahle epizoda měla ještě nějakou dohru, všichni – všichni! – jste v maléru. Je vám to jasný?"
Hoši horlivě přikyvovali.
Jak to Mama Jamajka dokáže? Netušíme. Možná je čarodějka, K. tomu tak trochu věří. Ale možná to pouze umí s karibskými kluky, shodou okolností narozenými "v cizině", kteří nevědí, co se sebou. Nebojí se jich. Rozumí jim líp než všichni psychologové a psychiatři dohromady. A oni z ní cítí dávnou vlast, kterou nikdy nepoznali, vzdálenou exotiku, kterou si nesou v genech.
Mama Jamajka přijela do Londýna v době, kdy si ještě místní děti myslely, že černoši mají ocásky, a prosily ji, ať jim ukáže ten svůj. Je dost zničená z vývinu situace, bolí ji každý černý budižkničema, který pochlastává na rohu a nemá zájem o něco se snažit. Takových budižkničemů prý vidí kolem sebe rok od roku víc: mladí, obklopení veškerým komfortem a rozmazlení ze školy i od rodičů, si přestávají vážit všeho, po čem její generace toužila: vzdělání, dobré práce, poctivého života, schopnosti podívat se do vlastní tváře v zrcadle a nezastydět se. Ale neztrácí naději. Když se jí zeptáte, jestli si myslí, že existuje řešení, Mama Jamajka se usměje a řekne:
Pokračování zítra
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x