Iva Pekárková VIP
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x
Iva Pekárková
„Loďky jim potopit a mrtvoly poslat do Afriky. Na to voni slyšej.“
Včera, zhruba rok a čtvrt nato, co se celá Evropa začala třást před přívalem uprchlíků – tedy, v tomhle případě, hlavně ekonomických migrantů --, jsem se dočetla, že
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
V časně ranním vlaku seděli dva Poláci „v jistém věku“, oblečení v nepříliš čistých oděvech, které prozrazovaly jejich zaměstnání ve výstavbě, a hlasitě se bavili, zjevně přesvědčeni, že jim nikdo nemůže rozumět. Tématem
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
Iva Pekárková
Vynadejte mi, prosím. Ale květnatě.
Milí i méně milí čtenáři, milé i méně milé čtenářky mých blogů! Prosím, vynadejte mi, jak nejlíp umíte! Udělejte to co nejdřív, tak do čtrnácti dnů.
Iva Pekárková
7. V lágru Traiskirchen (Když je vás moc)
Do lágru mě dovezli policajti transportem z Vídně. Dodnes vzpomínám, že mi kdosi poradil, ať se hlásím na stanici Tannengasse,
Iva Pekárková
Může si dobrý křesťan mýt na záchodě řiť?
Z malého pokojíčku hned vedle našeho se odstěhoval Nigérijec jménem Mír, vrátil se domů. A do baráku se krátce po něm vplížila... no ne snad Válka, ale Hrůza.
Iva Pekárková
K. a bílá nemoc
Už před časem jsme s K. usoudili, že kdybychom chtěli být oba stále zdraví, musel by on žít v Evropě a já v Nigérii. Byli jsme totiž přesvědčení, že K. prostě nemůže dostat bělošskou chorobu – a já zas méně než on trpím těmi tropickými. Při naší výpravě do Nigérie K. chytil dvakrát horečky a jednou průjem tak příšerný, že skoro dva dny tábořil na záchodě, mně nebylo nic. V bělošských zemích naopak já trávím týdny a měsíce smrkáním, chrchláním a kašláním, zatímco K., nechutně zdravý, mi doporučuje, ať už s tím něco udělám.
Iva Pekárková
Zima, zima! (O kožichu a žabkách)
Tak se k nám do baráku zašel podívat domácí, vrhl jeden dlouhý, teskný pohled na plynoměr a zavolal chlapíka, který nám odborně seřídil bojler tak, že ohřívá vodu jen na vlažno. Předtím jsme mohli teplotu regulovat, teď už ne. Není se čemu divit: když se u nás v baráku chováme jako děti, musíme počítat s tím, že se s námi bude jako s dětmi zacházet. Náš pan domácí zasáhl beze slova, věděl, že prosit nás, ať se snažíme energií šetřit, i když ji máme v ceně, nemá smysl.
Iva Pekárková
Miluju Afričana. Ale nemám ebolu. Přísahám.
Plánuju další knižní turné po Čechách, Moravě a Slezsku – začne už zítra, ve středu. Takové turné se vždycky tak trochu podobá kratičkému milostnému románu anebo dvojsečné dýce. Anebo tomu, čemu v Americe říkají mixed blessing, „smíšené požehnání“. Vždycky poznám fůru zajímavých lidí, potkám se s pár starými kámoši, založím pár nových přátelství, dozvím se nespočet drbů a občas dokonce i prodám pár svých knih.
Iva Pekárková
Udrží se Afrika nad vodou?
"Ne! Ne! Ne! Nedělej to!" zapřísahal mě K. a zíral na mě očima rozšířenýma děsem. Dvě oyohy, manželky K-ových bratrů, padly na kolena do rudohnědého prachu a sepjaly ruce, jako by se modlily: "Sestřičko, prosíme tě, nedělej to! Nedělej! Nechceme tě ztratit!" Ale já je cynicky zdvihla zas na nohy – a beze slova vlezla do vody.
Iva Pekárková
Zemřel pašerák drog. Žádná škoda. Ale byl to kamarád...
Bylo to ve zprávách. K. se o tom dočetl před pár dny v novinách po cestě do práce. Jistý chlapík z kmene Ibo, bratr dobrého kamaráda, zemřel ve vlaku Eurostar cestou z Paříže do Londýna. Při příjezdu na St Pancras Station si jiná pasažérka všimla, že sedí zhroucený na sedačce a nemá se k odchodu. Společně s uklízečem zavolali záchrannou službu, ale ta už mu nepomohla. Byl delší dobu mrtvý.
Iva Pekárková
Proč jsou černoši líní
Vstali jsme pozdě – ve čtvrt na sedm. Když se v tropech takhle dlouho válíte v posteli, dá se předpokládat, že se při práci na farmě pořádně zapotíte. Než jsme na farmu dorazili, vyšplhalo se smířlivé ranní slunce do čtvrt oblohy a proměnilo se v krutého boha, v dravého ptáka, který vás zobanem kloval do hlavy a pařáty vám z ramen rval cáry kůže. Celé pole – teda spíš kus země připomínající úhor zarostlý usychajícím křovím, z kterého občas trčela polovzrostlá olejová palma, bylo třeba vyčistit a osázet kasavou. Kasava je skvělá plodina – roste všude. Stačí vzít dvoumetrové stonky zbylé ze sklizně, nasekat je na dvaceticentimetrové kousky, pak dvakrát kopnout do hlíny, do jamky jeden kousek hodit, zahrnout ho hlínou – a je to. Za pár měsíců, až na to budete mít náladu, můžete sklízet. I když pole totálně zanedbáte, kasava roste dál.
Iva Pekárková
Jak jsem zničila život jednomu Somálci (a zachránila jednu Češku)
Osobně jsem zničila život jednomu Somálci. Že jsem ho neznala, mě neomlouvá, naopak: zničila jsem mu život jen a pouze na základě národnostních a kulturních předsudků, které jsem v sobě, pravda, našla jen s obtížemi, a to jen proto, abych vytáhla z bryndy kamarádku.
Iva Pekárková
Všichni Brňáci sou penisové a jak (ne)vyvolat občanskou válku
"Seš -----!" ozval se rozhořčený hlas s typicky pražskou intonací. A hned svá pozorování zobecnil: "Všichni Brňáci sou -----!" Hlas se ke mně nesl ze střechy pár pater pod mým oknem. Bydlela jsem tenkrát v Praze – Michli, v půdním bytě v sedmém patře, a tím pádem jsem měla skvělý výhled na střechy nižších baráků v okolí. Měla jsem šanci se zatajeným dechem sledovat celodenní dřinu nešťastného Ukrajince, který evidentně nikdy předtím na střeše nebyl, jak se pokouší opravit polorozpadlý komín. V přízemí musel být dobrý zedník, ale dvacet metrů nad zemí – a nepřivázaný – byl prostě na nic. Vylezl na skosenou střechu vikýřem, přeručkoval po drolících se taškách ke komínu a toho se chytil jak záchranného lana. Bohužel když chtěl pracovat, musel uvolnit aspoň jednu ruku. Pak se mu strachy podlomily kolena, on klouzal po taškách směrem k okapu, ale když už to vypadalo, že se zřítí, zmátořil se a vyšplhal zas ke komínu. Tohle opakoval nesčetněkrát, dokud nebyl komín opravený a já zbrocená potem. Ukrajinec přežil a já jsem se naučila pár výběrových nadávek v ukrajinštině, které se ke mně donesly vzduchem.
Iva Pekárková
Ano, madam! Ovšemže můžete mít penis! (a bohů ubývá)
Říkají si lesní lidé – a žijí na olejové plantáži. Tedy: na plantáži olejových palem, ve kterou se už před časem proměnil Pulau Carey (Careyho ostrov) v malajsijském státě Selangor.
Iva Pekárková
Moje manželka si mě nechce vzít!
Přijela k nám na návštěvu kamarádka z Čech, a ještě se ani nestihla zout, už nám začala číst levity.
Iva Pekárková
Svobodná Nigérie slaví padesátiny
První říjen je Dnem nezávislosti Nigérie – zrovna dnes je svobodné Nigérii padesát let. Na Viktoriině ostrově v Lagosu se chystá velké mecheche – rozvinou prý na ulici koberec v barvách nigerijské vlajky, bude se tam řečnit, tančit, zpívat a radovat se z toho, že před padesáti lety odtáhli britští kolonizátoři.
Iva Pekárková
Přispějte na Charity (o umění žebrat, podvádět a krást)
V neděli kolem půl deváté ráno někdo zabušil na venkovní dveře. A zabušil. A zabušil. A znova zabušil, tak mocně, až se celý barák otřásl. Nedalo mi to a šla jsem otevřít.
Iva Pekárková
Konečně přepadena! (poprvé v Londýně)
Tak tohle bude spontánní bložík. Před několika málo hodinami, na minutu přesně ve 12:45 GMT, jsem byla přepadena tak 300, možná 400 metrů od našeho domu, na naší ulici.
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe & Wessona (Část 2: New York je džungle)
"New York je džungle." Tuhle větičku nám donekonečna opakoval instruktor v taxikářské škole. Není to nijak zvlášť originální věta, ale Stevovi nešlo o originalitu, čistotu stylu ani poutavou zápletku. Šlo mu o to, naučit nás, budoucí taxikáře, jak za volantem přežít.
Iva Pekárková
Pojištěno u Smithe & Wessona (část 1: Mamaduova zbraň)
Mívala jsem kolegu ze Západní Afriky. Léta letoucí pracoval pro tu stejnou newyorskou taxikářskou firmu, u které jsem nějaký čas jezdila i já. Pracoval tempem typickým pro přistěhovalce, kteří do Ameriky jedou na pět let, aby si vydělali, pak se zas vrátí domů a štafetu převezme mladší bratr nebo synovec. Mamadu (jak mu budu říkat) jezdil s taxíkem spíš sedm, než šest dní v týdnu. Auto si půjčoval, tak jako řada řidičů, vždycky na dvanáct hodin od pěti do pěti, v jeho případě v noci, pak ho odvezl do garáže na západní straně Manhattanu a kolem šesté padl do postele. V deset nebo v jedenáct vstal, protřel si oči a zamířil zpátky na Manhattan. Po celé odpoledne pak postával s ostatními řidiči před garáží a čekal, až v pět dostane auto. V době, co jsem Mamadua znala, počet řidičů s licencí na žluťase výrazně převyšoval počet žlutých aut (v New Yorku jich smělo být přesně 11,787), a pokud jste si chtěli být jisti, že svého oře dostanete, bylo záhodno dorazit do garáže už krátce po poledni. Většině šoférů přiděloval dispečer auta na základě pravidla "kdo dřív přijde". To samozřejmě znamenalo, že se nešťastní "sedmidenní" šoféři ani pořádně nevyspali. No, aspoň se místo toho společensky vyžili a popovídali si s krajany: v leckteré garáži pracovali, až na výjimky, lidé stejné národnosti a hovořící stejným jazykem.
Iva Pekárková
Princip čarodějnice
Susan mi nabídla kus vařeného jamu s pikantní omáčkou z rajčat a papriček. Už už jsem se chystala zakousnout do té dobroty, když tu se ve dveřích do kuchyně objevil K. Vyrval mi jam z ruky, mrsknul s ním zpátky na talířek a zamířil s ním do našeho pokoje.
Iva Pekárková
Kdo za to může? No přece zastřelený!
Bratislavská tragédie mě zasáhla víc, než bych čekala. A i když obyčejně nemám ve zvyku vyjadřovat se k událostem, o kterých osobně nic nevím, tentokrát mi to nedá. Vyjádřím se.
| předchozí | 1 2 | další |
