Pes beze schrány a uprchlíci z venkova

20. 05. 2009 14:11:03
Právě jsem se chystala do koupelny, že se před spaním umyju, když mi v kapse zazvonil mobil jásavými tóny vyhrazenými pro Caravan Cars. Na drátě byl Lofty, nový dispečer.„Ivo! Co děláš? Promiň, že tě ruším, ale nemohla bys přijít do práce? Jen tak na hodinku, na dvě?"

„Co je? Pes?"

„Jo," povzdechl Lofty. „Slepeckej!"

„Tak mi dej adresu."

Dal mi adresu zákaznice. „Za jak dlouho to stihneš?"

„Tak za půl hodiny..."

„Skvělý! Máš to u mě! Přísahám!"

Když jsem dorazila na místo, čekala před domem drobná bělovlasá paní se žemlově zbarveným vodicím psem.

„Tak už jste tady?" vítala mě vesele, když slyšela zabrzdit auto. Opatrně slézala z obrubníku. „Nebojte, nelíná!" ujišťovala mě. „Navíc ho každý den pečlivě vyčešu. Nezůstane vám po něm v autě ani chloupek."

Vracela se od dcery domů do východního Londýna - skvělé rito a teď v noci navíc rychle vydělané peníze. Přesto ji nikdo z řidičů vyčkávajících na základně nebyl ochotný odvézt. Mezi muslimskými šoféry panuje vytrvalá a, pokud vím, iracionální hrůza z jakéhokoli čtyřnohého stvoření, které mají naložit do auta. Tvrdí, že jim po nich na sedadlech zůstanou chlupy, a co pak na to řeknou další zákazníci? Já ale tuším, že chlupy jsou jen výmluva, ve skutečnosti jde o cosi mnohem, mnohem hlubšího.

Zejména od doby, co bylo úředně rozhodnuto, že žádný taxikář za žádných okolností nesmí odmítnout naložit do auta vodicího psa (je za to pokuta kolem 500 liber a ještě můžete přijít o licenci), zvoní mi čas od času telefon v kteroukoli denní či noční hodinu a zoufalý dispečer mě ukecává, ať jedu vyzvednout zákazníka se psem, s kočkou, s papouškem (všeobecný odpor, ač ne tak hluboký, se vztahuje i na ptáky). Co by si Caravan Cars počaly, kdyby nebylo mě a pár dalších nemuslimských řidičů, to vážně nevím.

A potom jednou na základnu dorazila liška. Liška. Tady v Londýně je jich spousta (prý šestnáct na čtvereční míli) a vídáte je hlavně nad ránem, jak běhají po ulicích a chodnících, elegantně přeskakují zídky a očima rozzářenýma ve světlech relektorů pozorují váš příjezd.

Když jsem viděla svou první londýnskou lišku, bylo to jako dar - stála trochu rozpačitě na rohu streathamské ulice a beze strachu sledovala kolemjdoucí. Byla NÁDHERNÁ! Divoká, ale nebojácná, s načechranými zrzavými chlupy. Nejradši bych ji pohladila.

Lišky tady v Londýně jsou uprchlíci z venkova. Tam bylo ještě donedávna povolené je střílet (evidentně britský národní sport), v Londýně je nikdo nezabíjí. Liščí populaci není třeba kontrolovat - v Británii není vzteklina. Osmdesát procent Londýňanů prý je má rádo, skutečně vadí jen málokomu. Jistě, občas roztahají po ulici odpadky, na dvorkách si hrabou nory, zblízka dost páchnou a v zimě, v době páření, vydávají samice v nočních hodinách skřeky, při kterých tuhne krev v žilách. Ale když pak koncem května nebo v červnu vyvedou mláďata a vy začnete vídat ty neohrabané chlupaté kuličky, jak se batolí mezi zaparkovanými auty, šplhají na obrubníky nebo z nich padají, přátelsky se perou a pošťuchují, všechno jim odpustíte.

Nicméně jsou to šelmy psovité...

A tak jsem nemohla věřit vlastním očím, když mí afghánští kolegové chlupatého příchozího... adoptovali! Schovávali pro něj skrojky masa od večeře, vášnivě se přeli, jestli smí nebo nesmí jíst kuřecí kosti, vypozorovali, v kolik hodin se tu obvykle objevuje, a když se opozdil, ustaraně koukali na hodinky a hlasitě přemítali, co je s ním. Abych pravdu řekla, nejsem si tak jistá, že nás navštěvoval jediný lišák, spíš bych věřila, že se k nám chodily nažrat všechny lišky z okolí, ale pro moje kolegy to byl jen jeden „kluk", jejich „kluk", a hýčkali si ho.

Jak je to možné? Fakt netuším. Napadlo mě jen jedno vysvětlení: lišky do Londýna vlastně nepatří, jsou to uprchlíci z venkova... a uprchlíci z venkova, co do Londýna vlastně nepatří, jsou i mí kolegové. Lišky utekly z polí a hájů, protože se bály bouchaček. A mí afghánští kolegové opustili vlast, aby unikli válce. Lišky v Londýně i mí afghánští kolegové mají podobný osud.

Možná je to úplně ujeté vysvětlení. Ale na žádné jiné jsem nepřišla.

Autor: Iva Pekárková | středa 20.5.2009 14:11 | karma článku: 38.19 | přečteno: 5520x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 535 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7498

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...