Ta zatracená lucerna!, terorismus a proč je dobré lhát
Frekvence sprostých slov linoucích se z dispečerské budky bez varování čtyřnásobně vzrostla. Dispečer Gary vylezl ven a přál si, k***a, vědět, kdo tu bombu, k***a, odpálil tentokrát, k***a. Poděšení řidiči zamumlali „inšalláh" a vyrojili se na chodník před Caravan Cars. Aziz mě proti všem zvyklostem dobrého muslima popadl za ruku a zaštkal: „Ivo, řekni, že to nebyli teroristi! Řekni, že ne! To není dobrý, tohleto! Já bych teroristy zaškrtil, vlastníma rukama bych je zadávil! Vždyť kazej islámu pověst!"
Taky jsem vyběhla na ulici. A naskytl se mi pohled, jaký bych si přála vidět každý měsíc, anebo radši každý týden. Byl to pohled dokazující, že ještě není všechno ztraceno, že nám smrtelníkům stále zbývá naděje. Pohled dokazující, že řád světa je dobrý. Kdybych jen trochu inklinovala k náboženství, řekla bych, že tenhle pohled dokazoval existenci Boha se smyslem pro humor.
Zděšení a hrůza ve tvářích šoférů se pomalu měnilo - v radost. Byla to, pravda, radost škodolibá, ale kdybych si měla vybrat, jestli je mi milejší škodolibá radost, anebo zděšení ve tvářích kolegů, neváhala bych ani na vteřinu. Gary se dal do smíchu a my ostatní jsme se k němu, jeden po druhém, nesměle přidávali.
Ianovi, jednomu z mála bělochů a navíc Angličanů, kteří kdy pro Caravan Cars jezdili, se povedl úžasný kousek: zacouval do lucerny pár metrů od vchodu a porazil ji. Přitom si udělal asi tak půlmetrovou díru do kufru, v podstatě rozpůlil zadní část auta. Teď stál u své (bývalé) toyoty avensis, evidentně nepoškozen, drbal se tetovanou rukou na vyholené hlavě a nevěřícně se šklebil. Nenávistně pohlížel na lucernu, která si s pomalou důstojností potápějícího se korábu lehala na zem. (Kupodivu vážně nepadla jako podťatý strom. Zřejmě to způsobily kabely a dráty, které z ní vyhřezly. Táhly se za ní jako lodní lana a držely ji nad zemí.) Nedělám si iluze, že umím číst myšlenky lidem, natož lucernám, ale najisto vím, co si myslela tahle: „Padla jsem," říkala si se slastným uspokojením, zatímco dohasínala, „ale nepadla jsem zbytečně. Způsobila jsem strach a pozdvižení v řadách nepřátelského vojska. Držela jsem se statečně. Neustoupila jsem!"
Máte pravdu, můj popis nehody nepůsobí moc věrohodně. Jakou rychlostí musel Ian do lucerny nacouvat, aby si způsobil takovou škodu? Jasně, Ian byl občas trochu vzteklý a jeho toyota navíc měla automatickou převodovku. Zařadil zpátečku, pořádně šlápl na plyn, jak se u automatických převodovek musí... a už to bylo. Ale i tak... byla to nehoda desetiletí a přihodila se zrovna tady, kolegům na očích. Všichni jsme Iana litovali a v duchu děkovali Všemohoucímu, ať už je jeho pravé jméno jakékoli, že se to nestalo nám.
Odsunuli jsme lucernu tak, aby nepřekážela ani chodcům, ani silničnímu provozu. A přemítali, jak dlouho Ianovi potrvá, než si toyotu opraví nebo si opatří nové auto.
Objevil se do tří dnů. Řídil teď stříbrolesklý mercedes, o jakém se nikomu z nás ani nesní, a na otázku, jak k němu přišel, odvětil, že jeho pojišťovna přece dodává náhradní auta řidičům, kteří při nehodě, kterou nezpůsobili, přišli o auto.
„Při jaký nehodě?"
„No...," zapýřil se Ian, „copak nepamatujete... přece ta nehoda, co jsem měl... tady." Lucerna stále ležela na chodníku před Caravan Cars a řidiči ji překračovali.
„A tu jsi nezpůsobil?"
Ze zkušenosti jsme věděli, jak nesnadné bývá dokázat pojišťovnám, že jsme za tu či onu nehodu nemohli. Prohlásíte, že jste jeli na zelenou, zatímco druhé auto nemělo v křižovatce co dělat - ale jak to dokázat, když šofér druhého auta tvrdí, že na zelenou jel on a ten, kdo neměl co dělat v křižovatce, jste byli vy? Prohlásíte, že váš ford stál na místě, když se do něj naboural blbeček v landroveru - ale co si počít, když blbeček v landroveru trvá na svém, že nehybně stál on a váš ford se naboural do něho?
Jistě, obyčejně to něčí vina bývá, ale pokud při nehodě nikdo nepřijde o život, většinou ji nikdo nevyšetřuje. Člověk by řekl, že by měly pomoci kamery, které jsou tady v Londýně na každém rohu, ale ještě jsem neslyšela o tom, že by nějakému řidiči pomohly. Kamery jsou tu od toho, aby řidiče nachytaly při přestupku, ne od toho, aby dokazovaly něčí nevinu.
Rubrika „čí to byla vina" je z celého dlouhého formuláře, který musíte vyplnit a poslat pojišťovně, kdykoli se vám nějaká nehoda stane, nejproblematičtější.
Já jsem svého času (v samých začátcích své kariéry, než jsem se naučila jezdit nalevo) nepatrně škrábla auto jedné dámy... taky přímo před Caravan Cars, k mé malé radosti. Do rubriky „čí to byla vina" jsem poctivě napsala „moje". Do tří dnů jsem obdržela dopis, že koncilium expertů usoudilo, že je to vážně moje vina a že od nynějška budu platit o deset liber měsíčně víc.
Byla jsem blbá.
Ian nad kolonkou „čí to byla vina" nezaváhal ani chviličku. „Tý zatracený lucerny!" napsal, i s vykřičníkem.
Obratem dostal od pojišťovny dopis. „Koncilium expertů usoudilo," stálo v něm, „že zmíněná nehoda byla zapříčiněna vinou Tý zatracený lucerny!" (Slova „Tý zatracený lucerny!" byla vytištěna tučně, nepotřebovali jste koncilium expertů, abyste usoudili, že tenhle dopis byl zapříčiněn vinou programu v počítači.) „Naše pojišťovna vám okamžitě poskytne zdarma náhradní vozidlo," pokračoval dopis. „Mezitím bude naše pojišťovna jednat s pojišťovnou Tý zatracený lucerny! a zjistí, jakou částku je vám pojišťovna Tý zatracený lucerny! povinna vyplatit. S přáním příjemné a bezpečné jízdy vaše pojišťovna."
Ian se spokojeně šklebil, oslňoval pasažéry stříbrným mercedesem a po cestě od základny ke svému autu překračoval, tak jako my všichni, tu zatracenou lucernu.
Taky vás rodiče vedli k pravdomluvnosti? A taky se vám zdá, že neměli? Že vás nedobře vybavili pro realitu jednadvacátého století?
Zdá se vám, že je to jejich vina? Nevěřte tomu. Stačí promluvit s Ianem a pochopíte, že je to zaručeně všechno vina Tý zatracený lucerny!
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Iva Pekárková
O svalnatých vlastencích se zábrusem
Když jsem se dozvěděla, že slovenský vlastenec s nepokrytě náckovskými sklony – jak jen se to jmenoval?
Iva Pekárková
Muž obviněný z vraždy českého podnikatele v Londýně je celkem sympatický chlapík
U soudu mu to fakt slušelo. V prosklené rohové boudičce v soudní místnosti číslo 4 u Thames Magistrates‘ Court působil devětadvacetiletý Raymond Sculley, obviněný ze středeční vraždy
Iva Pekárková
„…a každý se to potom líbilo!“ (O znásilnění)
„A co jestli jsem těhotná? Co potom?“ Tlumočila jsem pro ni na středisku při vstupní prohlídce. Zrovna přijela do Anglie a
Iva Pekárková
Hrozí „nám Polákům“ v Anglii nebezpečí?
Na konci srpna přišel v Harlow o život čtyřicetiletý Polák Arkadiusz Jozwik. Podle zpráv si s kamarádem koupili pizzu, donesli si ji na lavičku a pustili se do jídla,
Iva Pekárková
Terorista v našem pokoji? Už asi ano.
Můj přítel K. se právě pokoušel dostat do vchodových dveří sebe, kolo a ještě batoh s nákupem, když se k němu kulhavými krabími přískoky, tak typickými
Iva Pekárková
Poláci a „my Poláci“, tentokrát ve vězení
Návštěva věznice se vydařila. Mark, sociální pracovník, pro kterého jsem tlumočila, ve věznici Jejího Veličenstva Belmarsh ještě před rokem pracoval jako bachař,
Iva Pekárková
Burkini aneb Slušný člověk chodí svlečený!
Kdyby nebylo náhlého zákazu burkin na francouzských plážích, který uprostřed koupací sezóny vstoupil v platnost téměř ze dne na den, nejspíš by mi ještě dlouho trvalo,
Iva Pekárková
Zase u soudu, tentokrát v Old Bailey
Jak jsem slíbila, šla jsem se dnes ráno znovu podívat, jak pokračuje soud. Tentokrát se, jak soudce rozhodl, odehrával v Old Bailey
Iva Pekárková
Středeční útok na Russell Square – reportáž ze soudní síně
Jakmile se v českých médiích provalilo, že za středečním útokem na londýnském Russell Square, při kterém přišla o život
Iva Pekárková
„Ty jseš vážně Džihád? Chudáku…“
Týden stará zpráva. Do fitka, které v malém městě u Mnichova vlastní moje kamarádka Katka s manželem, vstoupil nesmělý chlapík tak kolem třiceti a řekl, že by se chtěl stát členem.
Iva Pekárková
„Loďky jim potopit a mrtvoly poslat do Afriky. Na to voni slyšej.“
Včera, zhruba rok a čtvrt nato, co se celá Evropa začala třást před přívalem uprchlíků – tedy, v tomhle případě, hlavně ekonomických migrantů --, jsem se dočetla, že
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
V časně ranním vlaku seděli dva Poláci „v jistém věku“, oblečení v nepříliš čistých oděvech, které prozrazovaly jejich zaměstnání ve výstavbě, a hlasitě se bavili, zjevně přesvědčeni, že jim nikdo nemůže rozumět. Tématem
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x