Černooký otrok z Ilfordu
Teda... povídal si se mnou jen Tanvir. Kluk seděl na zadním sedadle a neříkal nic. Když jsem ho upozornila, že by si měl zapnout pás, nereagoval. Opakovala jsem svou žádost - a zase nic. A tak mi nezbylo než zastavit a udělat to za něj. Ne, nebyl to jeden ze vzpurných zákazníků, přesvědčených, že pro ně žádná pravidla neplatí. Tenhle kluk to prostě neuměl. Nejspíš ani netušil, že bezpečnostní pás existuje.
Měla jsem za úkol ho odvézt do azylového domu. Tanvir, jak říkám, na mě nepůsobil jako imigrační úředník, ale usoudila jsem, že nejspíš bude a že ho vyslali s tímhle klukem jako doprovod, aby se v novém prostředí snáz zorientoval. Jeho svěřenec evidentně neuměl anglicky ani slovo. Do zad se mi propalovaly jeho obrovské, hluboce černé oči.
„Kde má rodiče?" zeptala jsem se Tanvira. Jasně, veškeré informace o imigrantech, zejména neplnoletých, jsou přísně důvěrné a já jsem se neměla co ptát. Naštěstí si ale taxikář může dovolit být trochu drzý a nikdo se nad tím nepozastavuje.
„Rodiče?" zasmál se Tanvir nevesele. „To nikdo neví. V Bangladéši? Snad."
„On emigroval sám? Bez rodiny?" Začalo mě to zajímat. „Jak se sem dostal?"
„To taky nikdo neví," povzdechl Tanvir. „A on tvrdí, že si to nepamatuje. Už je tu tři nebo čtyři roky... pokud teda dovede odhadnout ten čas."
„Kolik mu vlastně je?"
„Říká, že třináct nebo čtrnáct. Není si jistý."
„No moment," zarazí se příliš zvědavá taxikářka. „Snad nechcete říct, že se v deseti nebo jedenácti letech sebral a docela sám přijel z Bangladéše do Londýna? To fakt nesedí."
Tanvir se ohlédl na svého svěřence. Pronesl něco bengálsky, ale kluk na něj pořád nechápavě hleděl. Tanvir tu větu zopakoval, tentokrát pomalu. Kluk přikývl a sklopil zrak. Nechtěla jsem ho sledovat ve zpětném zrcátku, ale nemohla jsem si pomoct. Jeho hluboce černé oči lemované dlouhými řasami mě fascinovaly. Pokoušela jsem se z nich vyčíst, co si myslí, ale nešlo to. Ani z výrazu tváře jsem nic nevyčetla. Tenhle kluk se netvářil.
„Ani svou rodnou řeč pořádně neumí!" rozhořčil se Tanvir. „Musím na něj mluvit hodně pomalu, jinak by nerozuměl."
„Proč vám ho teda přidělili?"
„Přidělili? Kdo jako?"
Docházelo mi to hodně pomalu. Člověk, i taxikář, si rád zařazuje věci do škatulek, aby se v nich líp vyznal. Tahle situace do škatulky nezapadala. „Vy nejste imigrační úředník? Ani ze sociálky?" podivila jsem se.
Tanvir se zasmál mé naivitě. A vysvětlil mi, co se stalo.
Když šel minulý pátek ráno do mešity, našel u vchodu tohohle kluka. Mžoural do světla, jako by celé roky neviděl slunce, k nikomu nepatřil a neuměl se ani správně modlit. Když se ho Tanvir ptal, odkud je, kde bydlí, kde má příbuzné, neuměl odpovědět, opakoval jen, že nemá kam jít. A protože je povinností každého muslima ujmout se člověka v nouzi, odvedl ho Tanvir domů, napojil ho, nakrmil - a pak se společně s manželkou posadili, vyptali se ho na jeho osud a uvažovali, co s ním.
Řekl jim - hodně váhavou bengálštinou -, že se před pár lety v jejich vesnici objevila skupina cizinců, kteří kupovali děti. Platili skvěle, a i když se zajímali spíš o holčičky, měli jeho rodiče štěstí a pánové ho zakoupili. Od té doby cestoval po světě. Nejdřív sloužil kdesi u arabské rodiny. Pak ho propašovali do Anglie. Nemá představu, kdo, proč anebo jak to udělal, ví jen, že všichni seděli namačkaní v páchnoucí tmě, že měli žízeň, hlad a báli se.
A potom sloužil u nové rodiny. Byli to Indové, naučil se tam hindí. Vařil a pral a pomáhal v domácnosti. Nebylo to tam zlé, neměl hlad a nebylo mu zima.
A najednou už ho nepotřebovali. Snad se chystali někam stěhovat a nemohli si ho vzít s sebou. A tak ho jeho pán odvezl před mešitu. Ten den se poprvé po letech dostal z domu ven. Předtím ven nesměl, vždyť tu byl ilegálně. Nevěděl ani, že je v Londýně.
A tak se černooký kluk ocitl na svobodě. Tanvir zavolal policii a chtěl jim ho předat, ale dozvěděl se, že tohle není případ pro ně. Ostatně - je to dost podezřelé, vždyť ten kluk ani nezná adresu, na které údajně bydlel. Doporučili Tanvirovi, ať s ním zajede na imigrační do jižního Londýna, tam budou vědět, co s ním.
Nevěděli. S podobným případem neměli zkušenosti. Dost protivně Tanvira vyslýchali, podezírali ho, že je překupník dětí. Kluk si nebyl jistý, jak se jmenuje, a když se ho ptali, odkud je, řekl, že z vesnice, ale jméno neznal.
„A nechcete si ho nechat doma?" navrhla Tanvirovi úřednice. „Je to váš krajan..."
Tanvir vysvětlil, že už má čtyři děti a o tohohle kluka se starat nemůže. „Hm, tak co s ním?" přála si vědět.
„Na to jsem se chtěl zeptat já vás!"
Nakonec rozhodli, že kluka umístí do azylového domu v Ilfordu, v Tanvirově čtvrti. Tanvir se musel zavázat, že ho bude navštěvovat a pečovat o jeho blaho. Imigrační úřad se mezitím pokusí zjistit, jestli nemá v Anglii příbuzné.
Tak jako spousta taxikářských příběhů je i tenhle bez konce. Nevím a asi se nikdy nedozvím, jestli se černooký kluk nakonec rozpomněl na svoje pravé jméno, jestli se setká s příbuznými, jestli zůstane v Anglii, anebo ho vrátí do Bangladéše. Nevím, jestli se naučí číst a psát, což samozřejmě nedovede. Nevím, jaký život na něj čeká.
Ale vím, že se do mě dlouho budou propalovat hluboké černé oči bez výrazu. Oči čtrnáctiletého otroka, který se netváří.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Prodej, chata, 80 m2, Kamenný Přívoz
Kamenný Přívoz, okres Praha-západ
3 490 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x