Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

8. 03. 2017 9:04:35
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

Z tohohle mohl mít řidič malér jako poleno.

Už proto, že on to vlastně není řidič. Je to sedič. Profesionálním žargonem se téhle pozici skutečně říká „train sitter“, i když prý je lepší, když tenhle výraz neuslyší pasažéři. Na téhle trati v Londýně by totiž vlaky mohly jezdit bez řidičů, jenže z toho zákazníci bývají nervózní. A tak dopravní společnost za ovládací panel posadila zaměstnance z masa a kostí. Ti ale soupravu v pravém slova smyslu neřídí. Celý den se vozí sem a tam, otvírají a zavírají dveře, mačkají tlačítko hlášení stanic, s politováním oznamují pasažérům, že vlak bude mít zpoždění, když se na trati vyskytne problém, přivolávají pomoc, pokud se někomu udělá zle, a na konečné se vždycky přesvědčí, že všichni pasažéři vystoupili, než zajedou na odstavnou kolej.

Je to osamělá práce, nudná k uzoufání – a berou za ni méně než řidiči, kteří vlaky doopravdy řídí. I tak je to vyhledávaný džob: nabízí existenční jistoty, spoustu bonusů pro zaměstnance i členy jeho rodiny a taky členství v silných odborech, takže zaměstnavatel nemůže člověka vyhodit pro nic za nic. Vlakoví sediči mají téměř stoprocentní jistotu, že budou-li chtít, můžou být sediči nadosmrti. Teda pokud se nenechají přistihnout s alkoholem nebo drogami v moči, nepoperou se v pracovní době nebo se neprokáže, že opakovaně zanedbávají své povinnosti.

Jeremy už na odstavnou kolej odvezl dva zákazníky a management mu oznámil, že pokud se v následujících šesti měsících dopustí dalšího zanedbání povinností, bez cavyků ho vyrazí.

Jeremy byl ještě pořád ve zkušební době. Vlak byl na odstavné koleji a na sedadle se rozvaloval pasažér ožralý jak –

„Polák!“ prohlásil Pákistánec Musa a znechuceně si pasažéra prohlížel. „Ožralej jak Polák, vole, jo!“

Nad chrápajícím nešťastníkem stáli tři zaměstnanci londýnských nadzemních drah. Jeremy, čistokrevný bílý Angličan, dočista zničený a přesvědčený, že zaručeně přijde o práci, Musa z Pákistánu a můj přítel K., černý Afričan – ti dva se k tomu nachomýtli ve snaze Jeremymu pomoct. Pokud se povede pasažéra nenápadně vyvést z depa, po trati, na kterou smějí vstoupit jen zaměstnanci se speciálním bezpečnostním certifikátem, bude Jeremy za vodou. V depu naštěstí žádné kamery nejsou...

Ale jak ho vzbudit? Zaměstnanci londýnské nadzemní dráhy mají přísný zákaz na pasažéra byť jen prstem sáhnout. Zatřepat s ním rozhodně nesměli.

A tak začal Musa mlátit pěstí do okna nad ním, až se vůz otřásal, a ječet: „Vstávat, vstávat! Vstávat!“

Pasažér se napůl probudil, a když viděl, že se nad ním sklánějí tři tváře -- bílá, hnědá a černá --, leknutím se pokřižoval. „F*ck,“ prohlásil. „Innit.“

Promluvil sice anglicky, ale byla to angličtina nejhorších londýnských čtvrtí. Když mu začal Jeremy zdvořile vysvětlovat, že a proč by bylo vhodné, kdyby vstal a bez protestů je následoval, nezdálo se, že rozumí.

„Dyk to říkám,“ řekl Musa. „Vožralej jak Polák.“

Úsloví „vožralej jak Polák“ se v některých částech Londýna rozšířilo v posledních třech nebo pěti letech. Že by se v ulicích vyskytovala spousta ožralých Poláků? Možná. Anebo je to jen bezobsažná fráze, tak jako v Česku „vožralej jak Dán“, vzniklá dávno předtím, než se po pražských ulicích začaly producírovat desítky ožralých Dánů. Každopádně „vožralej jak Polák“ z Musových úst byla diagnóza, nikoli národnostní zařazení.

Chlapi na pasažéra mluvili dál, ten ale nereagoval, jen pořád opakoval „F*ck, innit!“ Pomohli mu se posadit, Jeremy mu podal láhev s vodou, kterou každý správný sedič má nosit u sebe, a chlapík se hltavě napil. Voda mu ale nechutnala. Vyprskl ji přes celý vagón a zařval: „K*rwa!“

K. se rozzářil. „K*rwa? Fakt? Jesteš Polákem?“

Pasažér pohlédl na K., a když viděl, že polština – pravda, nepříliš dokonalá -- vychází z úst chlapíka černého jak noc, protřel si nevěřícně zraky.

„Pan mówi po polsku?” vyjekl a zjevně vystřízlivěl. Pod vedením K., který na něj zahovořil tím svým univerzálním slovanským jazykem, který v tomhle případě nazýval polština, pak vylezl z vozu, opatrně přešel přes trať (Jeremy s Musou ho podpírali a K. kontroloval, aby proboha nešlápl, kam nemá) a vyšplhal na perón. Na místo, kde měl před deseti minutami vystoupit.Tam mu K. vysvětlil, že je na konečné, a poradil mu, jak se dostat tam, kam potřebuje. Pasažér ho vděčně obejmul a oslintal mu vlasy.

Jeremy byl zachráněn.

A co ho zachránilo? K*rwa. Profesionální ženština, díky které K. bezpečně poznal, že zapomenutý pasažér hovoří polsky. Profesionálky jsou zjevně užitečné. I v mezinárodním kontextu.

Autor: Iva Pekárková | středa 8.3.2017 9:04 | karma článku: 36.37 | přečteno: 3066x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 3359 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 34.70 | Přečteno: 3372 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 1193 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

Zamyšlení nad porody doma – aneb kdy dítě získává právo na ochranu svého života?

Mám hluboko v sobě zakořeněný respekt ke svobodě rozhodování jednotlivců o svém vlastním životě, na straně druhé ho mám ale vyvážený podmínkou povinnosti nést odpovědnost. Kdo ale nese odpovědnost za doma se rodící dítě?

23.4.2017 v 20:54 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 90 | Diskuse

Jitka Štanclová

Mně svítí zuby, kámo!

Běžně na reklamy nadávám, jako snad většina z nás. Ale Plyšáci Zanzibaru mě svými hláškami prostě dostali, zvlášť Žrasoň a jeho zuby. Ach jo, zuby!

23.4.2017 v 20:06 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 176 | Diskuse

Dagmar Stárková

Modrá velryba je problém, nikoliv politické téma

Tak se nám sebezraňují a sebevraždí děti. Měli bychom zpozornět, začít se bát o své dospívající a snažit se je ochránit. Potřebujeme ale jistotu, že nám příslušné státní orgány pomohou. Jde však o přehazovaný horký brambor.

23.4.2017 v 17:37 | Karma článku: 12.91 | Přečteno: 360 | Diskuse

Pavla Kolářová

Léto začíná!

Jestli si naivně myslíte, že střídání ročních období podléhá jakýmsi podivným přírodním zákonům nebo snad geografickému umístění a klimatickým podmínkám dané lokality, tak to se hluboce mýlíte. Začátek nové sezóny přece určují...

23.4.2017 v 13:06 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 176 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Já - rasista, čuňák a pašerák protirežimní literatury

Vůbec jsem se s tím nepáral a slečny za knižním pultem se optal přímo: „Máte Černocha?“ Okolní zákaznictvo strnulo v hrůze a roztěkaný pan knihkupec do dramatického ticha zavyl „jauvajs!“, jak mu kasa přirazila prsty.

23.4.2017 v 7:35 | Karma článku: 34.33 | Přečteno: 1107 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 34.38 Průměrná čtenost 7272

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.