Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Středeční útok na Russell Square – reportáž ze soudní síně

6. 08. 2016 18:40:00
Jakmile se v českých médiích provalilo, že za středečním útokem na londýnském Russell Square, při kterém přišla o život

Američanka Darlene Horton a pět dalších lidí bylo zraněno, stojí devatenáctiletý „Nor somálského původu“, okamžitě se začalo mluvit o dalším teroristickém útoku ze strany radikalizovaného muslima a navíc imigranta, pravděpodobně člena celosvětové islamistické sítě, která má za úkol nás Zápaďany dostat na kolena a po všech stránkách zničit. Takovéhle hlášky se objevovaly na českých webových stánkách už v době, kdy já jsem v anglicky psaném zpravodajství marně hledala jedinou zmínku o tom, jaký má Zakaria Bulhan vztah i islámu.

Jistě, anglicky psaná média, s výjimkou těch „radikalizovaných“, dost pečlivě dbají na to, aby pokud možno nedávala do oběhu neověřené zprávy a spekulace. O devatenáctiletém vrahovi (tedy, pardon, podezřelém) se zatím oficiálně vědělo jen to, že je ve vězení a čeká na soud. O jeho motivech, jeho psychickém stavu, jeho členství v teroristických skupinách, jeho kumpánech či jeho našeptávačích bylo možné pouze spekulovat.

Abych si v tom udělala o něco jasněji, šla jsem dnes ráno k Westminsterskému magistrátnímu soudu, kde se konalo první přelíčení.

Dorazila jsem skoro hodinu předtím, než se dveře budovy otevřely – byla jsem totiž přesvědčená, že se na přelíčení přijdou podívat obrovské davy lidí a že se dovnitř, kvůli omezené kapacitě soudní síně, dostanou jen ti, co byli na místě mezi prvními. Ale pár minut po osmé ráno tam nebyl vůbec nikdo, teprve pět minut před devátou se začaly trousit osoby značně připomínající právníky. Kameramani od CNN, kteří číhali za rohem už od osmi, aby nepropásli vězeňský autobus a mohli si podezřelého nafilmovat skrz (pravděpodobně) začouzené sklo, mi vysvětlili, že tenhle případ není až tak velká událost: vždyť přišel o život jen jeden člověk. „A navíc to byla Američanka,“ zavtipkovala jsem nevkusně, a oni se chabě pousmáli. Měli dost mizernou náladu: sobotní dopoledne je v řiti kvůli bezvýznamné zprávičce.

V čekárně před soudní síní se nás sešlo čtrnáct – sedm akreditovaných novinářů, sedm neakreditovaných (mezi které jsem započetla i sebe). Všichni, až na mě, byli bílí Angličané. Byli to vesměs otrávení profíci, žertovali mezi sebou i se soudním zřízencem, Angličanem nejspíš pákistánského původu, a jedním tamilským, jedním nigerijským členem ochranky. Návštěvníci, zaměstnanci soudu i právníci – všichni jsme se na sebe mile usmívali a chovali se, jako by všechno na světě – kromě toho, že si kazíme sobotu -- bylo v nejlepším pořádku. Jako by tohle neměl být soud s vra... chci říct s podezřelým z vraždy.

Soudní síň vypadala docela jinak, než jakákoli jiná, jakou jsem kdy viděla. Celý prostor hlavní místnosti zabíraly stoly pro právníky a zaměstnance soudu. Docela vzadu byla řada sedadel pro akreditované novináře a dál za nimi, za stěnou ze skleněných panelů, mezi kterými byly mezery tak na šířku dlaně, seděli ostatní návštěvníci. Míst tam bylo asi pětadvacet.

Obžalovaný u tohohle soudu do hlavní místnosti nevstupoval: policisté ho zadními dveřmi přivedli do malého prostoru vlevo, taky odděleného skleněnými panely. Soudce s obžalovaným by se takhle sotva slyšeli, a tak všichni mluvili přes mikrofon.

Bulhan vypadal v šedé teplákové soupravě docela sádelnatý, oplácaný tím druhem sádla, jaké nejčastěji vidíte na pacientech psychiatrických ústavů, kteří se cpou erární stravou a medikamenty a celý den čučí na telku. I pohyby a vystupování měl jako psychiatrický pacient anebo člověk se značnými „potížemi s učením“ (čti: retardovaný). Pořád si třel tvář – zprvu jsme si mysleli, jestli si třeba neotírá slzy, ale ne, byl to jen takový tik, snad z nervozity – a vytahoval si kalhoty, beze studu, jako by v místnosti byl sám. A jako psychiatrický pacient či retardovaný i mluvil.

Totiž nemluvil. Sice od svého zatčení, jak se zmínil soudce, opakovaně odmítal právníka a tvrdil, že se bude zastupovat sám, teď se ale nezdálo, že by toho byl schopen. Na otázky odpovídal mručením anebo vůbec neodpovídal. Soudce se ho opakovaně musel ptát, jestli rozumí, co mu říká. Obžalovaný buď přikyvoval, anebo jen nervózně cukal hlavou. Pokud není Zakaria Bulhan ten nejlepší herec na světě, je jasné, že má hodně, hodně nízké IQ. Možná ani není schopen samostatného života.

Podle mých hodinek trvalo celé přelíčení sedm a půl minuty. Soudce přečetl obvinění – jedna vražda a pět pokusů o vraždu --, korunní prokurátorka mu připomněla, že jedna z pěti pobodaných obětí ještě stále v nemocnici bojuje o život, takže by se obvinění mohlo pozměnit, osoba tím pověřená oznámila soudu, že obžalovaný byl v březnu tohoto roku u psychiatra kvůli úzkostem a depresím, ale v léčbě nepokračoval, odborný posudek ohledně jeho duševního zdraví zatím nemají.

Z nepřítomnosti obhájce se soudce, sám ctihodný Quentin Purdy, chlapík, kterému je jistě hodně přes šedesát a viděl spoustu věcí, zdál být poněkud nesvůj. Trochu popuzeně odmítl možnost obžalovaného propustit, aby mohl být souzený na svobodě (o což nikdo nežádal), a stanovil datum a místo, kdy bude proces pokračovat: v úterý 9. srpna ráno, u Korunního soudu – to je historický Old Bailey. Jestli to jen trochu vyjde, půjdu se tam podívat a pak vás, milí čtenáři, budu informovat, jak to vypadá.

Prozatím se zdá, že středeční útok na nevinné kolemjdoucí nebyl výsledkem jakéhokoli plánování. Bulhan je obviněn „pouze“ z vraždy a pěti pokusů o vraždu, ne z teroristického činu. Prozatím to vypadá, že má tak nízké IQ a je tak mimo, že možná ani sám neví, jestli je muslim, anebo ne. Zatím nevíme, jestli skutečně toužil vraždit, anebo prostě nevěděl, co dělá – takříkajíc mu ruplo v palici.

Nic, co jsem dnes u Westminsterského magistrátního soudu viděla, ani v nejmenším nenasvědčuje tomu, že je Bulhanův hrůzný čin součástí jakéhokoli spiknutí nebo zákeřných mocenských plánů. Doufám, že se v úterý v Old Bailey dozvím víc.

Autor: Iva Pekárková | sobota 6.8.2016 18:40 | karma článku: 36.71 | přečteno: 9735x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 38.25 | Přečteno: 4081 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 35.68 | Přečteno: 3820 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 37.43 | Přečteno: 3503 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 31.75 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Josef Komárek

O tom, jak komunisti zničili průmysl, zničili zemědělství, zničili venkov, atd.

Také o harmonii v letech 1970-90. O tom tady několik autorů už napsalo řadu hloupostí. Mně byl komunistický režim také do jisté míry protivný, ale to není důvod k tomu psát hlouposti. A protivný? To vůbec nelze srovnat...

21.9.2017 v 13:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Kniha Genesis a evolucionistické předsudky

Mojžíš i Abrahám vyrostli ve velmi vyspělých a vzdělaných civilizacích. Neexistuje žádný důvod proč by nemohli sami napsat své příběhy a slova, která k nim Bůh mluvil.

21.9.2017 v 11:51 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 185 | Diskuse

David Vlk

Zápisky svatebního fotra, část první-"Budu sa ženit tato!"

Vzhledem k tomu, že nastávající snacha si o Vás stejně myslí, že jste pako, tak na tyhle moje rady rychle zapomeňte a běžte si vyřídit nový kontokorent.

21.9.2017 v 11:07 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 622 | Diskuse

Jana Slaninová

Inspirace Radkou K.: láska přes internet - skutečnost nebo mýtus?

Seznámení přes internet má svoje výhody i úskalí. Když člověk/žena pomine a promine dotazy typu: "Jakej máš zadek? Co takhle sex?" Nebo vzkaz: "Mám ho velkýho. Chceš ho vidět?" Když to vezmete sportovně, víte předem co nechcete.

21.9.2017 v 11:05 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 365 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška SV-99, malorážka v rukách profesionálních “sniperů“

Píše se leden roku 2000. Druhá čečenská válka dosahuje svého krutého vrcholu. Ruské síly jsou blízko dobytí města Groznyj, které už několik týdnů obléhají. Město samotné je téměř srovnáno se zemí.

21.9.2017 v 10:04 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 794 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7314

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.