O nebezpečné recyklaci
Podle mé zkušenosti je příjemnější sdílet byt s Afričany a Karibičany než, dejme tomu, Východoevropany. Zejména Afričani bývají od mládí zvyklí bydlet v domě se spoustou příbuzných, a umějí se tudíž chovat tiše a navzájem si nepřekážet. Jediný problém je s recyklací: ještě jsem nepotkala Afričana, který by dobrovolně třídil odpad, i můj přítel to dělá jen s velkým remcáním.
Modrozelená recyklační bedna přede dveřmi, ač do ní demonstrativně hážu všechno recyklovatelné, obvykle zeje prázdnotou.
Po zážitku z minulého pátku si ovšem nejsem tak jistá, jestli je recyklování dobrý nápad.
Seděla jsem u počítače u okna, něco si ťukala - a najednou slyším z ulice nadávky a jekot. Živým plotem tvořícím hranici našeho betonového mikrodvorku právě propadával, hlavou napřed, asi tak šestnáctiletý kluk. Strkali ho tam čtyři další výrostci, strašně u toho řvali a občas ho bacili pěstí. Tohle nebylo obvyklé přátelské škádlení.
Kluk dopadl na temeno, zůstal chvilku bezmocně ležet a pak se namáhavě zvedal. Ukázala jsem z okna situaci Joshovi a nahlas přemítala, jestli bychom neměli zavolat policii. Ale Josh místo toho seběhl ze schodů, otevřel dveře a ptal se kluka, co se jako děje.
Kluk si utíral pěstí krev. „Máš kudlu?" vyjekl na Joshe. „Puč mi kudlu! Potřebuju kudlu!"
Josh dveře zase zavřel a dal se do smíchu. „On chce kudlu! No to mě podržte! On si ode mě chce pučit kudlu! Asi je chce všechny zapíchnout. Cha cha cha cha!"
Mně to tak legrační nepřipadalo - a přiznám se, že jsem začala chápat ten zdánlivě absurdní britský zákon, který zakazuje u sebe nosit nůž s čepelí delší než, tuším, dva a půl palce. Kdyby tenhle chlapík měl u sebe jakoukoli zbraň, stál by zanedlouho u soudu, obviněný z několikanásobné vraždy. Viděl - doslova - rudě.
Chvíli bušil a kopal do dveří, pak se vrhl k naší recyklační bedně a hledal v ní cokoli, čím by je mohl zabít. Nenašel nic. Pokusil se ulomit násadu u koštěte, ale držela pevně. Teprve v recyklační bedně u sousedů našel velkou skleněnou láhev, rozbil ji o zídku a takto vyzbrojen vyrazil za útočníky.
Zřejmě je nedostal. Aspoň jsme neslyšeli o čtyřnásobné vraždě, která by se ten den přihodila v našem sousedství.
Ale mí spolubydlící využili téhle příležitosti, aby mi vysvětlili, jak nebezpečná je recyklace...
Večer jsme se všichni sešli v obýváku a Josh všem vykládal, jak si ten kluk, cha cha cha, chtěl od něj pučit kudlu.
Dan z Jamajky vedl rasistické řeči. „Tohle dělaj jen černoši," nechal se slyšet. „Dycky, když je tu nějakej průser, sou za tím černoši."
Podotkla jsem, že ten kluk byl na černocha hodně vybledlý, ale Josh mě přerušil: „Byl světlej, to jo, ale černoch! Dyť sem ho viděl. Tohle fakt dělaj jen černoši."
„Sorry, Ivo, je to tak... v těchhle debilních pouličních gangách bělochy nevidíš. To sou černošský geny, málo platný, a nejhorší sou černoši z Karibiku," přidal se Jamajčan Roger.
„Hm, ale africká krev z nich dělá násilníky," doplnil můj přítel.
Od té doby vím, že bydlím v jednom domě se čtyřmi nerecyklujícími černými rasisty. Ach jo...
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, ač pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Prodej bytu 2+1, 52m2, Plzeň
Koterovská, Plzeň - Východní Předměstí
3 480 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x