Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!

22. 06. 2016 15:33:00
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.

Teď, když do referenda o Brexitu zbývá necelých 24 hodin, boj pozbyl veškeré slušnosti. Dokonce ani smrt labouristické poslankyně Jo Coxové, která se ze všech sil snažila Brity přesvědčit, aby v Evropské unii zůstali, nevybíravou propagandu nijak zvlášť neomezila. Těsně po její smrti se sice obě strany zařekly, že v předvolebním boji pokračovat nebudou, ale nezdálo se, že by své slovo dodržely, já jsem si teda aspoň ničeho nevšimla. Na frekventovaných nárožích či před stanicemi metra jsem dál potkávala zástupce obou stran rozdávající letáky, v bulvárních plátcích jako The Sun jsem stále nacházela celé dvojstrany věnované bezvýhradně důvodům, proč Unii opustit, a v rozhlase, v televizi i na internetu se vesele debatovalo dál. Tak jako to ve vyhrocených případech vždycky bývá, chytli se případu zavražděné Jo Coxové konspirační teoretikové a začali spekulovat, že za její smrtí jistě stáli politikové spřádající své nekalé plány. V tom si konspirační teoretikové vesele notovali... neshodli se ovšem na tom, které straně mohla její smrt víc pomoci.

Každopádně: situace je vyhrocená. Říkám si společně s mnoha dalšími: Nikdy by mě nenapadlo, jak vřele budu podporovat názory našeho ministerského předsedy, konzervativce Camerona, hlavního odpůrce odchodu Británie z EU. Jsem, tak jako spousta Čechů a Slováků žijících v Británii bez britského občanství (i když rozhodně ne všichni!) přesvědčená, že by Británie – probůh – měla zůstat. Čistě z osobních důvodů: nám poměrně čerstvým přistěhovalcům z poměrně nových členských států EU by odchod Británie mohl pořádně zavařit. Zatím tu máme povolení k pobytu a k práci, nárok na bezplatné lékařské ošetření v rámci Národní zdravotní služby... nemluvě o tom, že mnozí z nás (já ani mí kamarádi mezi nimi nejsme) pobírají nezanedbatelné částky peněz ve formě přídavků na děti, na bydlení, na podporu v nezaměstnanosti či v nouzi. Co všechno se v tomhle ohledu změní – a jak dlouho na sebe změny nechají čekat, to nikdo nemůže tušit. Británie má sice ráda své tradice, to je fakt, ale za deset let, co tady bydlím, jsem ji přistihla při několika nebezpečně vyhlížejících přemetech v administraci. Předvídat rozhodnutí politiků, kteří nastoupí k moci poté, co Británie z EU odejde, to je, slovy jednoho českého politologa, „nepříliš vědecká futurologie“.

Přesto se obě strany nepříliš vědecké futurologii oddávají už řadu měsíců. Jak většina z nás ví, tři největší hrůzy, které na všeobecnou veřejnost zapůsobí, jsou tyhle: 1. Zabijou vás!, 2. Znásilní (případně přeberou) vám ženy a 3. Budete vydělávat o deset procent méně.

Členství či nečlenství v EU pravděpodobně nebude rozhodovat o životě a smrti velké části populace (třebaže už jsem se několikrát dočetla, oč vyšší procento vrahů se nachází mezi lidmi přišedšími z východnějších zemí Evropské unie: čerstvý imigrant z Polska se tu prý dopustí vraždy se zhruba třikrát větší pravděpodobností než průměrný Brit), takže první argument není v tomto případě moc pádný. Taky si místní obyvatelé všimli, že Poláci a jim podobní (sem spadáme v očích rodilých Britů samosebou i my), si často hledají partnery mezi sebou a rodilým Britům nelezou do zelí tolik, aby z nich měli strach. Nemluvě o tom, že spolu s muži přišly i ženy – a některé jsou vážně moc milé a hezké... a docela jiné než Angličanky. Takže padá druhý argument.

Dlouho, předlouho si obě strany předvolebního konfliktu vystačily s futurologií čísel. Cameron se nechal slyšet, že v případě odchodu bude třeba utratit tolik peněz na předělání celého systému, že to každou rodinu přijde na víc než čtyři tisíce liber. Libra prý v tom případě půjde prudce dolů, o ztrátě evropských trhů nemluvě. Boris Johnson, bývalý primátor Londýna, který je všemi deseti pro odchod, kontruje jinými čísly, dodanými zřejmě od ekonomů z opačného tábora – podle těch Británie na odchodu naopak ušetří. A na evropské trhy se můžeme vykašlat, vždyť EU beztak všechno k smrti reguluje. Budeme obchodovat se světem – a britská libra posílí.

Už delší dobu jsou na serveru BBC pěkně srovnané důvody pro odchod a proti němu. Koukám se na ně každý den, jestli tam třeba něco nepřibylo. Ale ať je čtu sebedéle, nedovedu si udělat představu, co je pro Británii lepší. Teď nemluvím o sobě a mně podobných: je mi dost zřejmé, že pro nás by bylo mnohem, mnohem lepší, kdyby zůstala. Taky je zřejmé, že i pro Brity žijící dlouhodobě v jiných zemích EU, kteří, tak jako my, v tomhle referendu volit nesmějí, je status quo daleko výhodnější. Teď ale mluvím o situaci rodilých Britů s britským občanstvím, žijících v Británii.

Obávám se, že ani rodilí Britové nevědí, co je pro Británii lepší... a spolu s nimi to nevědí mnozí politikové, kteří se předvolebního boje tak vehementně účastní. A vědí-li to, není pro ně snadné to vyjádřit ekonomickými ukazateli.

Musí tudíž nastoupit emoce. Zčásti proti-bruselské, samozřejmě: Brusel nám nemá co diktovat, jak máme dělat tohle a tohle. Brusel nás nemá co omezovat. Chceme svou suverenitu zpátky. Atd.

To je dobrý argument už proto, že se těžko hledá protiargument, který by právě tak dobře působil na pudy průměrného člověka. Je možné pouze vysvětlovat, že ta Evropská unie není tak zlá a že se všechno, co se nám nelíbí, jistě dá ošetřit reformami. Nezdá se ale, že by výkřik „Osvoboďme se od Evropy!“ příliš působil na velkou část rodilých Angličanů.

A tak jsme nastoupili „my Poláci“ nebo, vzdělaněji řečeno, „Východoevropané“. Naše (téměř) masová přítomnost v Londýně, Manchesteru, Birminghamu, Leedsu, ale i v mnohém malém městě, nikomu neunikla. Spousta rodilých Angličanů jednoho či více jedinců z našich řad důvěrně zná a má je ráda, ale to ještě neznamená, že nás milují jako etnickou skupinu, zejména když je nás příliš mnoho. Bulvární plátky jako zmíněný The Sun využívají skupinových fotografií nebezpečně vyhlížejících individuí, bezpochyby bělochů, kteří „by mohli být někde odtamtud“, k přitvrzení důvodů, proč volit odchod z EU. Vypadají úplně stejně nevzdělaně, zanedbaně, smrdutě a málo důvěryhodně jako „uprchlíci“ na fotkách, které mají Čechy v České republice totálně vyděsit, jen jsou o něco světlejší. Všude se dočtete, že přistěhovalci z novějších členských států EU tvoří každoročně nejméně třetinu z nějakých 300 tisíc imigrantů, a že to je moc. Přistěhovalcům odjinud jako by prozatím bylo odpuštěno, teď momentálně – podle Sunu, Daily Mailu a podobných méně skrupulózních novin – je třeba soustředit nenávist a nechuť na nás. Působí to podivně... rasisticky.

Podle konzervativního člena Parlamentu Iaina Duncana Smithe naše šiky způsobují, že Angličané z nižší a nižší střední třídy nemají kde bydlet: kvůli nám se v méně bohatých čtvrtích zvedají ceny nemovitostí. Dodává k tomu taky, že jsme příšerní a vezmeme zavděk každou škvírou: prý nás bydlí v každém bytě patnáct, v takových podmínkách by Angličan žít nechtěl.

Tohle je hloupý argument, jak jste si jistě taky všimli – postrádá vnitřní logiku. Pokud se „my Poláci“ nacpeme do maličkého prostoru, muselo by nás být ještě mnohem víc, abychom zabrali všechny byty. Jenže v tomhle předvolebním boji už nejde o logiku, jde o emoce. Ty z nelogické úvahy dokážou vytvořit velmi přesvědčivý argument.

Dalším argumentem, který má působit na masy (a tahle kampaň je v posledních týdnech zaměřená výhradně na masy, méně bohaté lidi a lidi, pro které jsou emoce důležitějším faktorem v rozhodování nežli logika) je, že zabíráme pracovní místa právě lidem, kteří je nejvíc potřebují: nižší střední třídě. Na tom už něco je – sama jsem zažila, že například mnozí majitelé stavebních firem výrazně preferují „Poláky“, i když se s nimi leckdy sotva domluví. Z našich zemí přichází do Anglie spousta vynikajících řemeslníků, ochotných pracovat za méně než místní. Oficiální názor dnes v Británii zní, že „imigrace posiluje ekonomiku“, a není tak snadné ho vyvrátit čísly, i když s ním samozřejmě nesouhlasí všichni. Jestli je to pravda nebo ne, to ovšem může být britským dělníkům jedno: mohou se rozhodnout hlasovat pro odchod jen a jen kvůli sobě – jistě každý z nich na vlastní oči viděl spousty evropských imigrantů, jak pracují na stavbách.

Zkrátka: čím víc se volby blíží, tím víc vidím, že jsem měla pravdu, když jsem svým krajanům opakovaně říkala, co vesměs nechtěli slyšet, totiž že jsme pro Brity jen další skupinou imigrantů. Že jejich srdcím nejsme bližší jen proto, že jsme „přece taky běloši“. Teď to skutečně vypadá, že – v rámci toho, že většina Angličanů je vůči imigrantům prostě tolerantní, je jim fuk, odkud jsou a jakou mají barvu – když dojde na lámání chleba, dají přednost Indům, Pákistáncům, Afričanům a vůbec lidem z bývalých kolonií, kteří se tu narodili nebo aspoň umí výborně anglicky. Jako milovnice cizích kultur z toho mám docela radost, jako Češka, jejíž život by Brexit mohl značně narušit, z toho nemám radost ani náhodou.

A tak budu při zítřejších volbách (ve kterých nesmím volit, protože nemám britské občanství ani nejsem původem z Britského Commonwealthu) držet palce Evropské Unii. Které by, jak všichni víme, odchod Británie taky značně narušil život.

A ještě na závěr: minulý týden jsem se už pomocté na vlastní oči přesvědčila, že my Východoevropané – ano, my! – skutečně bereme práci rodilým Angličanům. U vchodu na nádraží East Croydon stály dvě pěkně oblečené, hezké a roztomilé Polky a s upřímným úsměvem nabízely kolemjdoucím letáčky s deseti důvody, proč je rozhodně třeba volit ODCHOD.

Autor: Iva Pekárková | středa 22.6.2016 15:33 | karma článku: 37.10 | přečteno: 11507x

Další články blogera

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 3359 | Diskuse

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma článku: 34.70 | Přečteno: 3372 | Diskuse

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 3066 | Diskuse

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 1193 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Jiří Beránek

Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých a my všichni jsme toho svědky (Bible; Skutky 2,32)

Zvěstování toho, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých se táhne celou knihou Skutků apoštolských. Právě tato první generace křesťanů to přece musela vědět, byla totiž generací očitých svědků.

15.4.2017 v 17:42 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 227 | Diskuse

Ivo Peterka

Android - čím novější, tím horší

Když jsem si před několika lety vybíral svůj první smartphone, byla pro mě Android jasná volba. Nikdy jsem nechtěl žádný nadupaný mobil, takže z kategorie levnějších přístrojů byly na výběr jen ty s Androidem nebo Windows.

8.4.2017 v 17:03 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 466 | Diskuse

Ivan Smetana

Cenzura na blog.iDnes.cz

U příspěvku "Agitka zvaná Gangsterka" není možná diskuze. I přesto, že byla nastavena správně, nelze diskutovat. Proč? Bojí se snad někdo komentářů k případu Radovana Krejčíře? Ve videu není nic, co by nebyla pravda.

23.3.2017 v 8:51 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 267 | Diskuse

Libor Popovský

Statistika nuda je, má však cenné údaje. – ÚNOR

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi: Kteří blogeři byli na blogu zdejším v měsíci únoru nejdoporučovanější? Druhá a zároveň na dlouhou dobu poslední část mé statistiky...

20.3.2017 v 10:40 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 318 | Diskuse

Štěpán Bicera

Devět let jsem měl otevřenou diskuzi

Zpočátku se jí zúčastňovali anonymové. Své anonymity možná zneužívali, ale sám jsem se pod blogy setkával vesměs jen se slušnými lidmi. Dnes jsou diskutující, stejně jako blogeři pod jmény, ale některým adresnost očividně nevadí.

1.3.2017 v 11:37 | Karma článku: 26.84 | Přečteno: 658 |
VIP
Počet článků 313 Celková karma 34.38 Průměrná čtenost 7272

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.