Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

1. Jsem uprchlík. A migrant. A zrádce vlasti.

Tak nás zaplavili uprchlíci. Navíc promíchaní s ekonomickými migranty – a pokud se dá věřit médiím a komentářům na sociálních sítích, situace začíná být nezvládnutelná.

Já si tedy myslím, že se zvládnout dá, jen Evropa musí vymyslet, jak na to. Problém nerovného mače bývalá východní Evropa versus mraky uprchlíků zjevně spočívá v tom, že pašeráci lidí se vypracovali v opravdové profíky, zatímco země bývalého východního bloku – ty země, odkud se ještě donedávna prchalo – jsou z hlediska imigrace a poskytování azylů totální amatéři. Zdá se dokonce, že jsme v posledním čtvrtstoletí docela zapomněli, že existuje něco jako "uprchlík", "azylant", "emigrace" či "hostitelský stát". A přitom ještě přednedávnem spousta Čechů žila v zahraničí jako azylanti, z politických důvodů.

Já jsem teda nezapomněla. Zrovna tuhle jsem si při pohledu na potápějící se loď s uprchlíky (nebo ekonomickými migranty, to se takhle na dálku sotva pozná) uvědomila, že jsem vlastně taky uprchlík. V roce 1985 jsem přes proslulý uprchlický lágr Traiskirchen poblíž Vídně prchla do Ameriky. Tam jsem se v roce 1986 stala pravým politickým uprchlíkem s uprchlickým statutem, zelenou kartou a nárokem pobírat osmnáct měsíců podporu (toho posledního jsem nevyužila).

Když železná opona padla, ještě jsem se nějaký čásek osmělovala, pak se vrátila a stala se zas řadovým občanem Česka.

A dalších skoro deset let nato jsem podlehla nátlaku přítele K. a odjela žít do  Anglie. Tady už nejsem uprchlík, ale pouze migrant – jestli ekonomický, to nevím, v Anglii si nevydělám tolik co v Česku a ani by mě nenapadlo pobírat dávky – ale migrant, už je to tak. Dvakrát v životě jsem opustila (či, jak tomu mnozí říkají, "zradila") vlast a na vlastní kůži měla šanci ozkoušet oba statuty: uprchlický i migrantský. Pravda, jen jako běloška a Evropanka. I tak si díky svým dobrodružstvím (oproti těm, co dnes někteří zažívají, velmi bezpečným a příjemným) dovedu dost dobře představit, jaké to asi je, být dneska v Evropě nevítaným ne-Evropanem. Nedovedu to popsat jednou větou. Vlastně ani několika větami. Je to celý komplex věcí, které mám v sobě už třicet let a který snad teprve teď pomalu rozplétám. A tak jsem se rozhodla, že si na to rozplétání konečně udělám čas. Zkusím to vzít pěkně popořádku a podělit se s věrnými čtenáři o pár vzpomínek a postřehů. Třeba pro některé z vás budou zajímavé.

Autor: Iva Pekárková | středa 23.9.2015 8:30 | karma článku: 35,46 | přečteno: 7504x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6078x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5155x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4737x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2015x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2844x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze

26. dubna 2024

Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...

Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše

26. dubna 2024  19:04

Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....

EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová

26. dubna 2024  18:09,  aktualizováno  18:29

Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...

Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení

26. dubna 2024  18:16

Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7499x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com