U nebeské brány: zdravotnictví v Čechách a v Anglii

12. 06. 2008 7:50:00
Tohle mi včera psala Dora, moje nejlepší přítelkyně v Londýně. Zrovna prý prožila tu nejděsnější půlhodinu svého života...

"Před časem, i přes hrůzostrašnou zkušenost s výtěrem, kterou mi barvitě popsala moje kamarádka, jsem se odvážila a šla na preventivní prohlídku, kterou se rozpozná rakovina děložního čípku.

Zde v Londýně neprovádí vyšetření jen specializovaný lékař, ale zdravotní sestra takzvaného obvodního lékaře. Sestra na mě byla moc hodná, ubezpečovala mě, že patří mezi nejlepší a že toto vyšetření dělá I lékařkám jejich kliniky a určitě mě při tom vyšetření nezraní.

Vyšetření trvalo snad jednu minutu, podstatně kratší dobu než soukání oblečení dolů a nahoru. Pak mi tento andílek zdravotnictví Spojeného království vysvětlil, že mi do šesti týdnů buď přijde dopis, anebo že to bude v pořádku... Jak šel čas, já na toto vyšetření zapomněla.

Až dnes jsem zavolala z práce svému partnerovi, jestli nemám nějakou poštu, a on mi oznámil, že mám jen jeden dopis - z oddělení preventivní medicíny.

Mně se v prvních minutách promítl celý můj krátký, třicetišestiletý život. A hned jsem začala přemýšlet, co všechno musím stihnout. Nejdříve mě polilo horko z toho, že bych tady měla nechat dcery samotné. Vždyť mě potřebují a jsem prakticky jediný člověk, kterého mají! I když mají své otce, kteří na ně kašlou, a babičku, která je sice miluje, ale žije v úplně jiném mikrosvětě své vesnice a asi by nedokázala podporovat jejich sny a přání. Jako například sen mé mladší dcerky, která je od svých čtyř let rozhodnutá být módní návrhářkou. Zalistovala jsem na internetových stránkách, abych si zjistila co nejvíce o léčbě rakoviny děložního čípku, a začala přemýšlet, co všechno musím udělat, dokud nejsem oslabena nemocí...

Po těchto prvních minutách úvah jsem zavolala příteli a donutila ho, aby mi ten dopis přivezl do práce. Nejdříve se divil, proč tak panikařím, až jsem mu vysvětlila, co mi zdravotní sestra řekla po mém vyšetření ohledně dopisu, který pošlou jen v případě, že něco nebude v pořádku. Poté nastartoval svého červeného motorového oře, byl tady za chvilku i s dopisem a čekal, až ho otevřu.

Přelítla jsem první řádky: "Píšeme vám, abychom vám oznámili, že jsme provedli test na rakovinu děložního čípku a výsledek je NORMÁLNÍ."

Asi nade mnou stojí všichni andílci a ví, že se musím o své holčičky postarat. Stojí nade mnou věrně, stejně jako před lety, když jsem málem umřela po operaci ledviny. A když jsem už stála před branou a vysvětlovala jim, že ještě nemohu odejít, protože moje dcera má jen mě.

Jsem šťastná, že jsem zdravá. A chtěla bych tímto vyjádřit obdiv všem, které nedostaly takovou odpověď a které se nyní léčí a bojují s touto zákeřnou nemocí. Přeji všem, aby se uzdravily a mohly se těšit z každého normálního dne."

Uf, to jsem si oddychla! Kdyby se s Dorou něco stalo, kdo by mi zdobil blog obrázky? Vzhledem k tomu, že já jsem byla ta kamarádka, která jí vyprávěla horory o odběru buněk z děložního čípku (moje sestřička evidentně žádná expertka nebyla a já jsem potom tři dny krvácela, o tom, že jsem si celý den nemohla sednout, ani nemluvě), dobře vím, jaké to je, čekat na výsledky. Taky jsem na to za těch šest či osm týdnů pozapomněla, ale naštěstí jsem byla zrovna doma, když pošťák osudnou obálku prohodil dírou ve dveřích, takže jsem neměla čas se vyděsit.

Já osobně si nevzpomínám, že by mi sestra (ta, která mi, s prominutím, poněkud natrhla nechci říct co) při odběru říkala, že v případě dobrého výsledku žádný dopis nedostanu. V severním Londýně, kde bydlí Dora, je to možná dělají jinak než v jižním, kde bydlím já.

Ale zažila jsem jinou věc, už je to přes dva roky. Zašla jsem, ještě v Praze, na preventivní vyšetření, jestli nemám rakovinu prsu. Žádné symptomy jsem neměla, dokud mi vlídný postarší doktor odborně neprohmatal "žlázy" a nezanesl cosi šeredného do předkresleného diagramu. Byl to moc pěkný předkreslený diagram - dvě krásné kružnice s bradavkami uprostřed. Do té levé kružnice lékař namaloval červenou propiskou křížek a řekl, že tam něco našel, tak ať si domluvím, kdy můžu přijít na další vyšetření.

Hned jsem běžela za sestřičkou, která mě objednala na ultrazvuk. Měla jsem přijít asi za osm týdnů. Předposrala jsem se podobně, jako má nejlepší londýnská kamarádka. Škemrala jsem, ať mě objedná na nějaké dřívější datum, říkala jsem jí, že osm týdnů nepřežiju, dřív umřu hrůzou nebo preventivně skočím z mostu. Říkala jsem jí, že moje matka umřela právě na rakovinu prsu, kterou jí našli, zrovna když byla stejně stará jako já teď. Sestřička nebyla protivná ani nelidská. Jen nesmlouvavá. Jiný termín prostě neměli.

Vyřešila jsem to po svém. Odjela jsem do Anglie a okamžitě zašla za obvodním lékařem. Přestože jsem dosud nepracovala a samozřejmě neplatila zdravotní pojištění, obvoďák vyslechl mé nářky, s mnohými omluvami mě prohlédl, řekl, že nenahmatal nic, ale je obvodní doktor, ne ňadrolog, a poslal mě do centra specializovaného na preventivní vyšetření prsou.

Vyšetřili mě hned příští středu, pět nebo šest dní nato. Smáčkli mi každou žlázu třemi způsoby a prorentgenovali je. Něco se jim nezdálo, požádali mě, ať chvilku počkám, a za dvacet minut mě vzali na ultrazvuk. Chvíli si se mnou hráli, řekli, že nic nenašli, ale ať ještě chvilku počkám. Za dalších dvacet minut mě pozvali znova, že prý srovnali mamogram se sonogramem a ještě se chtějí na něco podívat. Podívali se a rozhřešení přišlo během dalších deseti minut: bez nálezu.

Ze srdce mi spadl kámen velikosti Krkonoš. Do Čech už jsem se nevrátila, a přiznám se, že jsem ani nezrušila termín vyšetření, na které jsem byla objednaná. Ne že bych na to neměla dost času - zbývalo ještě skoro sedm týdnů.

Za pár dní přišel dopis z nemocnice. Lékař, jemuž jsem byla na středisku svěřena do péče (Pákistánec, který se mě po mém příchodu vyptával na symptomy a sepisoval se mnou anamnézu) mi "s radostí sděloval", že při bedlivém vyšetření mých prsou nebylo nalezeno nic, co by shledávali závadným. Ovšem, byl to dopis vytištěný podle vzoru v počítači, ale i tak mě jeho tón potěšil.

Málo platné, tady v Anglii se, když jsem zrovna pacient, necítím jako číslo. Nebo jako další práce, za kterou zdravotníkům nikdo nezaplatí přesčasy. Ano, já vím, nezaplatí. To ale neznamená, že nejsem člověk, lidská bytost se svými starostmi a radostmi, se svými tajemstvími a poklesky a strachy... strachy, z nichž jeden z nejhorších je hrůza z rakoviny.

No, prozatím to pro Doru a mě dopadlo dobře. Fakt je, že kdyby se někdy v budoucnu stalo, že to tak dobře nedopadne, stejně nechci být číslo ve statistikách! Rakovina prsu nebo děložního čípku je vcelku běžná věc a zdravotníkům jistě připadá nudná. Ženská se nejdřív podělá hrůzou, pak jde na operaci a/nebo chemoterapii, pak se vyléčí, anebo ne. Jistě, je to tak, v tom se my ženy moc nelišíme. Ale stejně každá z nás prožívá svou bolest či úděl jako jedinec.

Zdá se, že v Anglii to lékaři a zdravotníci chápou. V Čechách máme, až na výjimky, výborné lékaře, ale většině z nich - až na výjimky - přece jen něco chybí: jistý druh lidskosti. Neustálé uvědomování si, že i když je nás pacientů moc, všichni si stěžujeme na podobné věci a příznaky našich chorob jsou si k uzívání podobné, přece jen máme každý svou osobnost a naše starosti a strachy jsou možná nudné pro profesionála, ale pro nás jednotlivce jedinečné.

Pro nás jedince je to otázka života a smrti.

Autor: Iva Pekárková | čtvrtek 12.6.2008 7:50 | karma článku: 37.03 | přečteno: 6698x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 371 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
VIP
Počet článků 313 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7498

Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...