Komunita jménem Caravan Cars
A tak jsem skončila u Caravan Cars. (Tohle jméno jsem si vymyslela, tak jako jména některých kolegů, dispečerů, zákazníků i ulic. Co kdybych náhodou plácla něco žalovatelného? Jinak budu psát pravdu a nic než pravdu. Slibuju.)
Nevím, jestli jsou Caravani něčím výjimeční - u jiné společnosti jsem nikdy nedělala. Je to prostě taxislužba se sídlem v jižním Londýně, vcelku strategicky umístěná u nároží, hned vedle bezvýznamného nádraží vnitrolondýnské vlakové linky. Na Caravan Cars nejspíš není nic mimořádného, a přece mě zahřeje u srdce, když slyším zákazníky naši firmu chválit či když mi starousedlíci vyprávějí, že naše auta „berou" už skoro třicet let. Jasně, kdybych obešla nároží, narazila bych na sídlo společnosti jménem Camel Cars (nebo tak něco). Ta si taky vybrala strategické místo hned vedle nádraží, u druhého východu. Honosí se pro změnu tím, že je fungl nová, po zuby zmodernizovaná - a nabízí o chlup lepší ceny. (Na ty přišla samozřejmě tak, že vyslala zvědy ke Caravanům, zjistila, kolik si počítáme za cestu na Heathrow či Gatwick, a ubrala pět procent. Takhle se po nás opičí, hulváti!)
Kdybych ušla necelých dvě stě metrů opačným směrem, zabliká na mě oranžovým neonem společnost Oasis Cars a chlapík stojící u dveří mě začne přesvědčovat, že nutně potřebuju taxíka. Ten chlapík mi moc nevadí, stejně před ním všichni jen utíkají, ale oranžový neon, tomu říkám drzost! Bliká si do noci jak rudá lucerna před bordelem a leckterého zákazníka by nám mohl přetáhnout. Zákazníka, který přece zákonitě patří nám, Caravanům. My na něj máme právo! My jsme tu byli dřív než Oasis Cars. Anebo tu oni byli dřív? No, nebudem to řešit...
Práskla jsem to na ně Tommymu, dispečerovi a polo-majiteli, a světe div se, za pár neděl se nad vchodem do Caravan Cars objevila fungl nová neonová trubice, nebo spíš neonový sud. Bliká do noci jako o závod, červeně, bíle a modře. Ne že bychom si chtěli zohyzdit nároží a znečistit ho světlem, ale je holt potřeba jít s dobou. A červenými, modrými a bolestně bílými šípy nemilosrdně bojovat s konkurencí.
Caravan Cars není jen taxikářská firma. Je to komunita. Nenechte se mýlit tím, že se dispečeři i řidiči dost rychle střídají, že pocházíme z různých zemí a kultur či že se občas poperem (za zavřenými dveřmi, abychom si před zbytkem světa nedělali ostudu.) Patříme do téhle čtvrti a pro některé ze zákazníků představujeme kotvu, která je už pár desetiletí (za čím dál vyšší částky za míli) poutá ke skutečnosti.
Tohle jsem nezažila jako žlutá taxikářka v New Yorku - tam jste člověka nabrali, odvezli ho, kam si přál, a nejspíš ho už v životě neviděli. Mohli, ale nemuseli jste věřit příběhům, které vám pasažéři vyprávěli. Když ale máte někoho v autě třikrát, pětkrát, desetkrát za měsíc, je snazší si příběhy ověřovat. Vytváříte si drobná, ale ne bezvýznamná skoro-přátelství.
A občas vás některý životní příběh pořádně chytne za srdce.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, i když pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x