Ano, madam! Ovšemže můžete mít penis! (a bohů ubývá)
Kmen Mah Meri patří k nějakým patnácti až pětadvaceti kmenům označovaným jako Orang Asli, původní obyvatelé Malajsie. V poloostrovní Malajsii je to jediný kmen proslulý svým řezbářským uměním: jejich votivní masky a sošky uvidíte v muzeích i na tržnicích. Jsou nádherné – vyřezané z polotvrdého dřeva, které se strukturou i barvou podobá mahagonu. Některé sošky jsou rudočerné, jiné v barvě červeného vina, ještě jiné tak trochu do zrzava: jejich barva závisí na stáří kmene, ze kterého je vyřezali. Zobrazují masky a démony, o kterých vám prodavač na tržnici nejspíš prozradí, že jsou to "tribální" masky a "tribální" démoni, a hned dodá, že vám, když některou hned teď koupíte, poskytne slevu.
Řezbáři z kmene Mah Meri své práci rozumějí a jejich sošky si kupuje kdekdo. Démoni, které dodávají na trh, působí vskutku příšerně, postavy elegantně a přirozeně.
Tedy až na jednu drobnost: jsou bezpohlavní. I novodobá dětská panna má na patřičných místech víc sexuálních atributů než tyhle krásně vyřezané, údajně votivní sošky. Viděla jsem předtím v životě ledacos, ale bezpohlavní votivní sošku nikdy. Naopak: tady v jihovýchodní Asii mají snad všichni výtvarní umělci z řad animistů pověst velkých sprosťáků, protože nejen že svá díla sexuálními atributy vybavují – dělají je nerealisticky veliké.
Tady nic.
Přesvědčila jsem dva kamarády, Petra a Alexe, a vydali jsme se na Pulau Carey zjistit, jak to s těmi pindíky vlastně je.
Vesnička Sungai Bumbun – nejvýznamnější sídlo kmene Mah Meri, je ztracená v hájku olejových palem, na plantáži jménem Zlatá naděje. Mah Meri (zbývá jich na světě kolem dvou tisíc) přebývají na pozemku vlastněném nadnárodní společnosti Sime Darby. Jim samotným nepatří vůbec nic, a nebýt několika velmi vágních zákonů "na ochranu původních obyvatel" a pár dobročinných spolků "za povznesení a pokrok původních obyvatel", mohli by být z pozemku kdykoli vykázáni. Les jim zůstal jen ve jméně. Dokonce i když chtějí na říčním břehu porazit strom, z jehož dřeva vyřezávají – nyireh batu (latinsky Xylocarpus moluccensis), potřebují na to povolení. Pravda, nyireh batu je čím dál vzácnější a pokusy získat víc půdy na jeho vysazování (jedna z věcí, o které se snaží dobročinné spolky) zatím ztroskotávají.
Není divu, že nyireh batu ubývá: nejen že není dostatek půdy, na které by mohly růst. Vesničané, přestože je jich rok od roku méně, potřebují dřeva víc a víc. Dřevořezbářství totiž představuje jednu z mála možností, jak se uživit, pokud nechtějí pracovat jako dělníci na plantážích nebo v nedaleké fabrice.
Díky Alexově skvělé malajštině jsme se dali do řeči s chlapíkem jménem Gali. Je mu prý čtyřicet, sedí v krytém přístěnku, který mu slouží jako dílna, a vyrábí zrovna hrůznou masku na zakázku jakési – snad – Američanky. Ptáme se, podle čeho si ji vybrala.
"No přece z knížky."
"Z knížky? Z jaké knížky?" A Gali vytáhne ohmatanou knihu s názvem Mah Meri z Malajsie, jejich umění a kultura. Autorem knihy je jakýsi Roland Werner a vydalo ji v roce 1997 Nakladatelství Malajsijské university.
Čučíme na ni s otevřenou hubou – a Gali, kterého naše reakce nepřekvapila, vysvětluje, že nebýt téhle knihy, nemohl by být řezbářem. Jeho tatínek nebyl řezbář, jeho dědeček taky ne a on sám nezná nikoho, kdo by dokázal poradit jemu nebo ostatním řezbářům, jak přesně tradiční sošky vypadaly. Tady jsou všechny vyfocené. Je to pohodlíčko.
Prolistovala jsem celou knihu a našla v ní jeden – jeden – útvar, který se při troše představivosti podobal penisu. Zato tam byla řada fotek sošek nastavených tak, že jim do rozkroku prostě nebylo vidět. Nejstarší dílo v knize vyfocené – strašidelná maska -- byla z padesátých let a úrovní rukodělné práce se ani náhodou neblížila těm dnešním: byla hranatá, narychlo vyřezaná, nenaleštěná, obyčejná. Možná že skutečně původní.
Nemůžu to nijak dokázat, ale myslím, že vím, co se stalo: malajsijská vláda, známá svou úzkoprsostí ve věcech sexu, umění kmene Mah Meri zcenzurovala. Sošky už dávno nejsou votivní a tribální jsou jen v tom smyslu, že je vyrábějí kmenoví řezbáři. Gali, když chce toho či onoho "boha" pojmenovat, musí si jeho jméno najít v knize. Bývaly doby, říká nám, kdy byla bohů spousta. Tu dobu ale pamatoval jen jeho dědeček. Teď je bohů čím dál míň a míň, ztrácejí jména, odcházejí pryč. Není vyloučené, že zůstal už jen jeden.
Poprosila jsem Alexe, ať se na to zeptá přímo. Měly jejich sošky v minulosti... ehm... penisy? Nebo... ehm... to druhé? Gali se culí, stydí se, říká, že o tom nic neví. A co kdybychom si sošku objednali? Ne přímo z knížky, ale podobnou... takovou, co by měla... ehm... všechno na svém místě?
Gali se zaradoval, začal listovat svou řezbářskou biblí a volal, že vyrobí cokoli, stačí, když mu to namalujem. Spočítá si, kolik času ho to bude stát, a na ceně se dohodneme.
Prozradím to hned: nestanu se majitelkou jediné sošky vyrobené řezbářem kmene Mah Meri, která má zároveň pořádný utahovák. Nebyla by tak drahá, vzhledem k tomu, že by trvalo dobře měsíc ji vyrobit: deset, možná patnáct tisíc korun. Ale mám pocit, že s domorodým uměním tohohle kmene už s odpuštěním vyj---valo tolik různých lidí, institucí i korporací, že doopravdy nepotřebují, abych se do toho vložila i já. Věnovali jsme Galimu trochu peněz "za ztracený čas" a vydali se zpátky do Kuala Lumpur.
Petr se rozjel bláznivou rychlostí po silničce mezi pravidelnými řadami olejových palem, na kterých doslova rostlo a zrálo bohatství nadnárodní společnosti jménem Sime Darby a mně bylo trochu smutno.
Možná se jediný bůh, co zatím z ostrova neodešel, jmenuje Profit.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Iva Pekárková
O svalnatých vlastencích se zábrusem
Když jsem se dozvěděla, že slovenský vlastenec s nepokrytě náckovskými sklony – jak jen se to jmenoval?
Iva Pekárková
Muž obviněný z vraždy českého podnikatele v Londýně je celkem sympatický chlapík
U soudu mu to fakt slušelo. V prosklené rohové boudičce v soudní místnosti číslo 4 u Thames Magistrates‘ Court působil devětadvacetiletý Raymond Sculley, obviněný ze středeční vraždy
Iva Pekárková
„…a každý se to potom líbilo!“ (O znásilnění)
„A co jestli jsem těhotná? Co potom?“ Tlumočila jsem pro ni na středisku při vstupní prohlídce. Zrovna přijela do Anglie a
Iva Pekárková
Hrozí „nám Polákům“ v Anglii nebezpečí?
Na konci srpna přišel v Harlow o život čtyřicetiletý Polák Arkadiusz Jozwik. Podle zpráv si s kamarádem koupili pizzu, donesli si ji na lavičku a pustili se do jídla,
Iva Pekárková
Terorista v našem pokoji? Už asi ano.
Můj přítel K. se právě pokoušel dostat do vchodových dveří sebe, kolo a ještě batoh s nákupem, když se k němu kulhavými krabími přískoky, tak typickými
Iva Pekárková
Poláci a „my Poláci“, tentokrát ve vězení
Návštěva věznice se vydařila. Mark, sociální pracovník, pro kterého jsem tlumočila, ve věznici Jejího Veličenstva Belmarsh ještě před rokem pracoval jako bachař,
Iva Pekárková
Burkini aneb Slušný člověk chodí svlečený!
Kdyby nebylo náhlého zákazu burkin na francouzských plážích, který uprostřed koupací sezóny vstoupil v platnost téměř ze dne na den, nejspíš by mi ještě dlouho trvalo,
Iva Pekárková
Zase u soudu, tentokrát v Old Bailey
Jak jsem slíbila, šla jsem se dnes ráno znovu podívat, jak pokračuje soud. Tentokrát se, jak soudce rozhodl, odehrával v Old Bailey
Iva Pekárková
Středeční útok na Russell Square – reportáž ze soudní síně
Jakmile se v českých médiích provalilo, že za středečním útokem na londýnském Russell Square, při kterém přišla o život
Iva Pekárková
„Ty jseš vážně Džihád? Chudáku…“
Týden stará zpráva. Do fitka, které v malém městě u Mnichova vlastní moje kamarádka Katka s manželem, vstoupil nesmělý chlapík tak kolem třiceti a řekl, že by se chtěl stát členem.
Iva Pekárková
„Loďky jim potopit a mrtvoly poslat do Afriky. Na to voni slyšej.“
Včera, zhruba rok a čtvrt nato, co se celá Evropa začala třást před přívalem uprchlíků – tedy, v tomhle případě, hlavně ekonomických migrantů --, jsem se dočetla, že
Iva Pekárková
A pak domorodci nasliněným prstem zkoumali barvu naší kůže…
Když se mi to stalo v Africe, na tržišti v Benin City, byla jsem unesená. Ženské (jen ženské, chlapi by si to nedovolili) se seběhly kolem mě a začaly
Iva Pekárková
Budte, prosím, -----, zdvořilí! Děkuju mockrát, ----!
V časně ranním vlaku seděli dva Poláci „v jistém věku“, oblečení v nepříliš čistých oděvech, které prozrazovaly jejich zaměstnání ve výstavbě, a hlasitě se bavili, zjevně přesvědčeni, že jim nikdo nemůže rozumět. Tématem
Iva Pekárková
Koukněte se -- cizáci! Připravěj nás o práci!
Koukněte se tady ty! Připravěj nás o byty! – V ulicích Londýna zuří boj. Zprvu byl, pravda, zdvořile anglický, provázený samým „podle mého názoru“, „nemýlím-li se“ či „je mi líto, ale musím vám oponovat“.
Iva Pekárková
„Debile, nauč se česky!“ aneb Jazyk, ta mrcha proradná!
„A proč ses nenaučila bulharsky?“ zeptal se mě – bulharsky – řidič náklaďáku, který mě někdy v roce 1982 vezl z Varny do Plovdivu. Tak hluboce mě tím
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x